Dolní Morava

Autor : ing. Vilém Vácha 🕔07.03.2004 📕13.971

Podobné články

Další články autora

Dolní Morava nemá dnes nic společného s dnešní Moravou. Dolní Morava, tento málo známý název (název zmiňován v knize Lubomíra E.Havlíka: Kronika o Velké Moravě, vyšla r.1993), tak bylo kdysi nazýváno území při dolním levém břehu řeky Moravy, a to území dnešního Slovenska, jihu Polska (severní Orava a severní Spiš, které do roku 1918 byly součástí Uher a poté Polska) a severu Maďarska (pohoří Matra a Bükk a vinařská oblast Tokaj). Dolní Morava byla vždy v určitých obdobích součástí našeho Českého státu.

V době Sámovy říše, našeho prvního státního útvaru se západní část Dolní Moravy stala v letech 623-658 její součástí.

V roce 828 je písemná zmínka, že se na území Dolní Moravy nachází Nitranské knížectví s centrem v Nitře a jeho kníže byl Pribina.  Pribina je dnes na Slovensku pokládán za velkého a velmi významného slovenského panovníka (dokonce za Slovenského štátu v letech 1939-1945 bylo nejvyšší vyznamenání Pribinův řád a jeho mince 10,-Ks a bankovka 100,-Ks měly motiv Pribiny).

V roce 833 je Nitranské knížectví anektováno Velkou Moravou, naším druhým státním útvarem, pod vedením velkomoravského knížete Mojmíra I. (vládl 830-846) a nitranský kníže Pribina je vyhnán pryč. Pribina v roce 846 získal vládu nad Blatenským knížectvím (dnes jihozápad Maďarska při jezeru Balaton). V roce 861 je Pribina zabit Moravany. Knížetem Blatenského knížectví se stal jeho syn Kocel, který mu vládl až do roku 874. Blatenské knížectví poté anektoval velkomoravský kníže Svatopluk (vládl 870-894). Při zániku Velké Moravy roku 906 je Dolní Morava ovládnuta Maďary.

Po bitvě na Lechu dne 10.08.955 je Dolní Morava připojena českým knížetem Boleslavem I. (vládl v letech 935-972) k Českému státu, v pořadí našemu třetímu státnímu útvaru. Český stát na území Dolní Moravy zřídil svou provincii, která byla nazývána Váh (provincia Vag).

Za českého knížete Boleslava II. (vládl v letech 972-999) je ke konci jeho vlády odtržena Dolní Morava od českého státu a ovládnuta Maďary, ale vzápětí v roce 1002 je ovládnuta polským knížetem Boleslavem Chrabrým, který byl dokonce v letech 1003-1004 českým knížetem. Boleslav Chrabrý sjednotil západní Slovany do svého státu Slavinie (taky nazývaný Sclavinia či Sclavia, zaujímal dnešní Polsko, Českou republiku, Slovensko, sever Rakouska, sever Maďarska, východ Německa a západ Ukrajiny) v letech 1003-1004 vznikl spojením českého a polského státu a měl sídlo v Praze. Dolní Morava je znovu ovládnuta Maďary v roce 1019.

Znovu je Dolní Morava součástí Českého státu v letech 1030-1031, 1042, 1044 a 1051, za českých knížat Oldřicha (vládl v letech 1012-1033 a 1034) a jeho syna Břetislava I. (v letech 1034-1055).

Poté je ovládnuta Maďary a začleněna jako uherské pohraniční vojvodství (ducatus) se sídlem v Nitře do Uherského království. Toto uherské pohraniční vévodství se sídlem v Nitře bylo začátkem 14.století zrušeno a přímo zaintegrováno do Uherského království. Dolní Morava byla součástí Uher až do roku 1918. Území Dolní Moravy Maďaři nazývali Félvidék. Félvidék v maďarštině znamená Horní země.

Český král Otakar II. (vládl v letech 1253-1278) ovládl po nějakou dobu Dolní Moravu. Dolní Morava je opět v české moci za bratříků během husitských válek v 15.století a to v době za Zikmunda Lucemburského (český král 1420-1436 a uherský král 1388-1436) a Albrechta Habsburského (český král a uherský král 1436-1437).

Znovu má Dolní Morava společné dějin s Českým státem, za Matyáše Korvína, který byl uherský král (r.1457-r.1490) a český vzdorokrál (r.1471-r.1490), poté co ovládl vedlejší zemně koruny české (Moravu, Lužici a Slezsko) v letech 1471-1490. Dále po dobu trvání personální unie mezi Českým a Uherským státem za Jagelonců 1490-1526 a po vzniku habsburského soustátí, které existovalo v letech 1526-1918.

Po roku 1526 je Dolní Morava po prohrané bitvě s Turky u Moháče, kde padl český a uherský král Ludvík, soustavně pleněna muslimskými Turky, kteří se dostali dokonce i na území zemí koruny české (jihovýchod Moravského markrabství). Po roku 1526 se většina Uher včetně jihu Dolní Moravy stala součástí muslimské Osmanské říše.

Muslimští Turci byli vytlačeni z Dolní Moravy a celých Uher až v roce 1699 habsburskou monarchii. Během celé této doby, kdy muslimští Turci ohrožovali střední Evropu, se vydatně na její obraně podílejí mimo jiné i vojáci české národnosti (viz Neakceptovatelné pravdy 3/2002 článek Vítězná bitva u Szentgotthárdu).

V 19.století je na většině území Dolní Moravy národní obrození místního slovanského obyvatelstva a větší části této oblasti se začíná říkat Slovensko.
V letech 1918-1920 je Dolní Morava rozdělena mezi Polsko (území severní Orava a severní Spiš), Maďarsko (pohoří Matra a Bükk a oblast Tokaj) a Československo (území Slovenska).

Na Slovensku muselo být Československo v letech 1918-1919, když se část Slováků k němu přiklonila (Pittsburghská dohoda ze dne 30.05.1918 a Martinská deklarace ze dne 30.10.1918), vojensky vybojováno československým vojskem, složeným hlavně z Čechů, pod vedením gen.Josefa Šnejdárka (vítězná bitva u Zvolena dne 13.06.1919), přičemž 1018 československých vojáků zde tehdy padlo.

Zbytek Slováků, kteří vyhlásili protičesky orientovanou Slovenskou ludovou republiku  (11.12.1918-30.12.1918 se sídlem v Košicích) a později bolševickou Slovenskou republiku rad (16.06.1919-07.07.1919 se sídlem v Prešově), musel být zlomen násilím československou branou mocí.

Dále musel byt vojensky poražen Maďarský stát v roce 1919 (Maďarská republika 1918-1919, poté Maďarská republika rad 1919 a posléze hortyovské Maďarské království), aby se vzdal Slovenska a Podkarpatské Rusi ve prospěch Československa, smlouvou z Velkého Trianonu ze dne 04.06.1920.
Jih Dolní Moravy byl v české moci dokonce v roce 1919, kdy obsadili československé jednotky na severu dnešního Maďarska celou oblast Tokaj, Miškovec atd.

Území Orava a Spiš bylo v letech 1918-1920 vítěznými státy 1.světové války prohlášeno za sporné území Východní Slezsko mezi Polskem a Československem. Východní Slezsko bylo nazváno proto, že se tehdy skládalo z Těšínska a Bílska (dohromady o rozloze 2.278km2) tedy východní území Slezska, země koruny české, k němuž bylo přiřazeno území Orava (o rozloze 1.209km2) a Spiš (o rozloze 539km2) do té doby součást Uherského království.

Východní Slezsko bylo rozděleno dne 28.07.1920 velvyslaneckou konferencí ve Spa mezi Československo a Polsko. Polsko získalo Bílsko a východ Těšínska (dohromady o rozloze 1.009km2), sever Oravy o rozloze 358km2 a sever Spiše o rozloze 217km2. Zbytek území Východního Slezska získalo Československo.

Dne 06.05.1924 získalo Československo ve Spiši od Polska obec Javorinu o rozloze 92km2. Dne 03.06.1924 na Oravě postoupilo Polsko Československu obce Suchou horu o rozloze 22km2 a Hladovku o rozloze 18km2. Výměnou za to Polsko od Československa získalo téhož dne část (tzv.Slovenskou) obce Dolní Lipnici (Lipnica Wielka) o rozloze 70km2, která je rovněž na Oravě.

V době trvání první a druhé Československé republiky se na Slovensko přistěhovalo české obyvatelstvo (r.1918-r.1939). V bouřlivém září 1938 se počítalo, že slovenské město Turčanský Svatý Martin bude prozatímním hlavním městem Československa během předpokládané války s Německem,Polskem a Maďarskem. K této válce nedošlo v důsledku mnichovské konference, ale následný vývoj pro Slovenko znamenal jeho územní ztráty.

A) Na podzim roku 1938, v důsledku mnichovské konference ze dne 29.09.1938, je Německu ze Slovenska odstoupen dne 10.10.1938 Děvín a Petržalka, vše o rozloze 37km2 s 15.566 obyvateli.
B) Dále Československo na základě akceptace polského ultimata 01.10.1939 v období 01. až 30. listopadu 1938 Polsku obce na severu Slovenska-celkem 6 lokalit, vše o rozloze 221km2 s 9.914 obyvateli v oblasti:
B.1. Kysúc - severní část při hranici s Těšínskem-obce Čierne, Svrčinoves a Skalité,
B.2. Oravy 2 lokality-
B.2.1. nejsevernější místo Slovenska – Priehyba a
B.2.2. obce Suchá hora a Hladovka,
B.3. Spiše 2 lokality –
B.3.1. Belanské Tatry-obec Javorina a
B.3.2. pravý břeh Dunajce-Lysá a Majery včetně Pienin-obec Lesnica, 
B.4. Šariše - levý břeh Popradu-obec Medzibrodie na Poradu.
C) Avšak největší územní ztráta Slovenska v tomto období byla ve dnech 05.11.1938 až 10.11.1938 Maďarsku 1.Vídeňskou arbitráží (podepsaná dne 02.11.1938 ve vídeňském Belvedéru) jih Slovenska včetně Košic, Rimavské Soboty, Lučence, Nových Zámků a Komárna. V této době používají Maďaři označení Félvidék pouze pro jih Slovenska o rozloze 10.307 km2 s 854.217 obyvateli a jih Podkarpatské Rusi, vše o rozloze 1.523km2 s 173.233 obyvateli získaný 1.Vídeňskou arbitráží.

V době od září 1938 do 15.03.1939, kdy existovala druhá republika, je její název změněn na Česko-Slovensko a zbytku Slovensku (06.10.1938 pod názvem Slovenská krajina) i Podkarpatské Rusi (11.10.1938 pod názvem Karpatská Ukrajina) je udělena autonomie.

Po vzniku nezávislého Slovenského štátu dne 14.03.1939, je 130.000 Čechů vyhnáno ze Slovenska do nitra Čech a Moravy (protektorát).

Po okupaci a anexi Karpatské Ukrajiny (sever Podkarpatské Rusi) ve dnech 14.03.1939-18.03.1939 Maďarskem, má Slovensko další územní ztrátu. Dne 04.04.1939 hraniční slovensko-maďarskou smlouvou je východní Slovensko (2 lokality-území západně od Košic, ale především pás území dnešního slovenském pohraničí na hranici s současnou Ukrajinou) o rozloze 1.697 km2 s 69.639 obyvateli, připojeno k Maďarsku. Odstoupení východního Slovenska následovalo po slovensko-maďarských bojích ve dnech 23.03.1938-26.03.1939 tzv.Malá válka, které skončily uzavřením příměří v Budapešti dne 27.03.1939. Tehdy se těchto bojů, v řadách nově vzniklé slovenské armády, zúčastnili i někteří odcházející čeští důstojníci a vojáci.

Slovenský štát měl rozlohu 37.264 km2 a dne 21.07.1939 se proklamoval Slovenskou republikou. Po správní stránce se Slovenský štát skládal z 6 žup (se sídlem-v Bratislavě, Nitře, Trenčíně, Banská Bystrici, Ružomberoku, Prešově). Prvním prezidentem Slovenského štátu se stal dne 26.10.1939 Dr.Josef Tiso a byl jím až do jeho zániku v roce 1945. Dr.Josef Tiso byl dne 18.04.1947 v Československu popraven.

Na začátku 2.světové války (01.09.1939-08.05.1945) vznikla dokonce zajímavá situace, kdy proti sobě bojovali ozbrojená československá zahraniční jednotka (český a slovenský legion v Polsku) proti sloveným ozbrojeným silám a to dne 17.09.1939, když slovenské letectvo bombardovalo Hlubocek Wieliki u Tarnopolu v tehdejším Polsku, kde jeho protiletadlovou obranu tvořil tento český a slovenský legion československých emigrantů. V tomto boji zahynul slovenskými zbraněmi příslušník této československé zahraniční jednotky četař J.Grünbaum.

Po porážce Polska bylo dne 21.11.1939 na začátku 2.světové války připojeno k Slovenskému štátu území, které Poláci anektovali v listopadu 1938 na severu Slovenska a navíc ještě severní Oravu a severní Spiš, které Polsko získalo v roce 1920 (severní Oravu a severní Spiš získalo nazpět Polsko v květnu 1945). Slovenský štát tehdy zřídil k oslavě této války již 11.09.1939 Slovenský válečný kříž a pamětní medaili Javorina-Orava.

Koncem 2.světové války (r.1945) ustupující slovenské jednotky do Čech a Moravy pomáhaly, spolu s maďarskými jednotkami, německé branné moci potlačit odpor českého národa, který vyvrcholil květnovým povstáním českého lidu.

Typickým příkladem pro tuto dobu je, že dne 19.04.1945 slovenská ozbrojená jednotka “Josef”, ve spolupráci s nacisty, vyvraždila českou osadu Ploština na Vizovicku a dne 23.04.1945 českou osadu Prlov u Vsetína (obě obce jsou dnes na východě České republiky-Valašsko).

Slovenský štát byl ke konci 2.světové války v průběhu října 1944 až dubna 1945 byl zlikvidován Sovětskou armádou ve spolupráci s Rumunskou armádou a Československým armádním sborem.

Československý armádní sbor provedl v tomto období na Slovensku vítězné boje na Dukle, Ondavě, Branisku, Liptovském Sv.Mikuláši, Malé a Velké Fatře a Javorníkách a dokonce jeho 2.čs.paradesantní brigáda pod vedením tehdejšího českého plk.Vladimíra Přikryla od 8.října 1944 do 19.února 1945 bojovala v týlu vojsk osy na středním Slovensku.

Při bojích o Bratislavu je od 03.04.1945 je prozatímní sídlem slovenského presidenta, předsedy slovenského směnu a části slovenské vlády západoslovenské město Holič při řece Moravě až do úplného zániku Slovenského štátu v průběhu měsíce dubna 1945.

Paradoxně v tíž den 03.04.1945 se stávají Košice sídlem československé vlády a československého presidenta. Košice jsou sídlem československé vlády a československého presidenta až do 06.05.1945, poté ve dnech 06.05.1945 až 10.05.1945 je sídlem československé vlády Bratislava, poté zase Praha.
V květnu 1945 se stalo Slovensko v předmnichovských hranicích znovu součástí Československa a třemi Pražskými dohodami ze dne 02.06.1945, 11.04.1946 a 27.06.1946 mu byla udělena autonomie.

Dne 02.04.1946 došlo na východním Slovensku (po odstoupení Podkarpatské Rusi Sovětskému svazu dne 29.06.1945) k přesnému vytýčení hranic s tehdejším SSSR (dnes Ukrajinou) při vzájemné směně rusínské obce Lekárovce o rozloze 10,5km2 k ČSR a slovenské obce Čop (již v únoru 1945 z Čopu sovětská armáda vyhnala československé úředníky, železničáře a finanční stráž) o rozloze 14,1km2 k SSSR.

Dne 15.10. 1947 došlo k územnímu zisku Československa na úkor poraženého Maďarska v souladu s Pařížskou mírovou smlouvou. Toto získané území se rozkládá na pravém břehu Dunaje o výměře 65,5km2 a jedná se konkrétně o Čuňovon 18,6km2, Jarovce 21,3km2 a Rusovce 25,6km2. Tímto územním ziskem se zvětšil dosavadní československý pravý břeh Dunaje - Petržalka o rozloze 28,7km2. Vnitrozemský tok Dunaje na území Československa se prodloužil z délky 12 km na 28km. Tento územní zisk byl začleněn do Slovenska a dnes je součástí jeho hlavního města Bratislavy.

Dne  01.01.1969 vznikla Československá federace skládající se z České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. O problémech neustálého slovenského separatizmu v rámci Československé socialistické republiky dosvědčuje skutečnost, že musela existovat XII.správa SNB - kontrarozvědka pro Slovensko a mezi Slováky, jak na Slovensku, tak v cizině, byli jednotlivci i organizace podporující myšlenku samostatného Slovenska.

Dne 01.01.1993 vznikla na území Slovenska nezávislá Slovenská republika o rozloze 49.035km2 a Československá federace přestala existovat. Současná Slovenská republika se skládá z 8 krajů (se sídlem-Bratislavě, Trnavě, Nitře, Trenčíně, Žilině, Banské Bystrici, Košicích a Prešově)

Dne 26.02.1997 vstoupila v platnost smlouva o přesnému vytýčení hranic mezi Slovenskou republikou a Českou republikou při vzájemné směně území o celkové rozloze 4,52km2. Česko-slovenská hranice se zkrátila z 285 na 251,8 kilometru.  Nejznámější ze směnovaných území byla osada U Sabotů (k Slovensku), Sidonie (k České republice) a meandry starého koryta řeky Moravy.

Od roku 1945 do dnešních dnů došlo k migraci ze Slovenska na území dnešní České republiky. Šlo přes 350.000 obyvatel nečeské národnosti a různého etnického původu. Někteří z těchto imigrantů ze Slovenska a jejich potomci páchají trestnou činnost na území České republiky.

Trestná činnost prodražuje ekonomiku a znemožňuje rychlejší růst životní úrovně, z důvodu že ve svých důsledcích vytváří neproduktivní náklady (škody na majetku, vyšší náklady na represivní a školící složky, poklesy cen nemovitostí a atraktivity lokalit z důvodu ohrožení zločinností, pokles velikosti základu majetku pro odvádění daní, poplatku a dalších plateb pro stát, atd.).

Tato migrace ze Slovenska byla státními představiteli podporována (finanční příspěvky na usazení v západních pohraničních oblastech Čech, náborové příspěvky, sociální příspěvky, integrační programy a pod.) v domnění, že tak nahradí emigraci více než 400.000 Čechů v letech 1948-1989 z prostoru dnešní České republiky do západních demokratických států. Dodnes nebylo uděláno něco pro motivaci vrácení těchto emigrovaných více než 400.000 Čechů a jejich potomků do České republiky.

Dnes zůstalo na území Slovenské republiky přes 40.000 Čechů, po emigraci některých Čechů po vzniku nezávislé Slovenské republiky dne 01.01.1993. Češi dnes žijící na Slovensku přišli většinou po roku 1945 na Slovensko v době jeho industrializace a pobývají hlavně ve velkých městech v bývalých čs. okresech: Trenčín, Žilina, Martin, Poprad, Senice, Košice město, Bratislava město a venkov.

Podobné články

Další články autora

Autor : ing. Vilém Vácha 🕔07.03.2004 📕13.971

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře