Od myšlenky austroslavismu k samostatnému Československu - den po dni (3.díl)

Autor : Jan Flieger / Dav 🕔06.02.2004 📕8.433

Seriál

  1. Od myšlenky austroslavismu k samostatnému Československu - den po dni (1.díl)
  2. Od myšlenky austroslavismu k samostatnému Československu - den po dni (2.díl)
  3. Od myšlenky austroslavismu k samostatnému Československu - den po dni (3.díl)
  4. Od myšlenky austroslavismu k samostatnému Československu - den po dni (4.díl)
  5. Od myšlenky austroslavismu k samostatnému Československu - den po dni (5.díl)

Podobné články

Další články autora

III.díl - roky 1880 až 1889

3. 2. 1880 ve svém prohlášení k ministerstvu kultu a vyučování požadovali čeští biskupové ústupky katolické církvi v oblasti národního školství.

19.4. 1880 za účasti ministra A.Pražáka zvláštní vládní komise připravila odpověď na čtyři memoranda českých poslanců z roku 1879. Výsledkem byly tzv. Stremayrovy nařízení uznávající zrovnoprávnění češtiny s němčinou v jednání u státních úřadů, soudů a státní prokuratury. Stejné nařízení bylo publikováno i pro Moravu 28. 7.

1. 5. 1880 němečtí liberální poslanci v říšské radě interpelovali ministry vnitra a justice o zákonosti Stremayrových nařízení a zároveň požadovali jejich odvolání společně s legalizací němčiny jako „státního jazyka“. Proti těmto nařízením vystoupili 3. 10. i delegáti sjezdu německých nacionalistů v Karlových Varech.

5. 12. 1880 byla založena Ústřední matice školská, společnost pro organizování a řízení českého školství v monarchii jako obrana proti tzv. Deutscher Schulvereinu, založenému nedlouho předtím v Karlových Varech. Jejím posláním bylo zakládání a udržování českých obecných, měšťanských, odborných a středních škol v národnostně smíšených, převážně pohraničních oblastech.

V roce 1881 pod vedením J. Clama-Martinice a L. Thuna vznikal politický proud v řadách konzervativní aristokracie - tzv. český konzervativní velkostatek. Tento požadoval historicko-politickou svébytnost českých zemí. V roce 1891 se stal vládní stranou a zanikl před rokem 1907.

29. 6. 1881 se odehrála tzv. chuchelská bitva. Šlo o bitku v chuchelské výletní restauraci mezi německými a českými studenty a spadala do období bojů o rozdělení pražské univerzity. Bitku ukončilo zranění několika německých studentů a všeobecná kocovina. Jedná se o klasickou ukázku nacionálního šovinismu.

12. 8. 1881 vypukl požár Národního divadla v Praze, který během několika hodin téměř zničil již dostavěnou budovu. Reakcí na tento požár byla celonárodní sbírka, ve které se vybralo na znovu vybudování divadla přes milion zlatých.

V roce 1882 byl vládou zaveden nový celní tarif, který měl ochránit téměř všechna průmyslová odvětví. Současně se zavedla i vysoká agrární cla, za účelem zabránění případnému zlevnění potravin.

4. 2. 1882 byl započat hromadný proces s jedenatřiceti socialisty, z nichž bylo 27, mezi jinými L. Zápotocký, J. B. Pecka, N. Zoula, odsouzeno k trestům vězení od 6 týdnů do 18 měsíců. V tomto roce se uskutečnil i další proces s 51 severočeskými socialisty.

28. 2. 1882 císař schválením univerzitního zákona schválil rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze na dvě samostatné národnostní části - na českou a německou. Jednalo se o odpověď na požadavky memoranda ze 17. listopadu 1879. Zákon byl uplatňován po jednotlivých etapách:

  1. ve studijním roce 1882/1883 bylo zahájeno vyučování na právnické a filozofické fakultě.
  2. v roce 1883/1884 na lékařské fakultě.
  3. teprve v roce 1891/1892 na teologické fakultě. Prvním rektorem byl 17. června 1882 zvolen historik V. V. Tomek.

18. 6. 1882 se uskutečnil na Střeleckém ostrově v Praze I. všesokolský slet, jehož se zúčastnilo 1600 sokolů z Prahy a 76 venkovských jednot.

29. 6. 1882 posluchačům právnické fakulty české univerzity bylo ministerským nařízením stanoveno, aby s ohledem na státní služby prokázali všichni posluchači u státních zkoušek znalost němčiny. Proti tomuto protestoval studentský spolek „Všehrd“. Posluchači na německé univerzitě v Praze znalost češtiny prokazovat nemuseli.

1. 9. 1882 se uskutečnila zakládající schůze Německého nacionálního spolku v Linci. Na této schůzi byl schválen program, který měl podchytit nacionálně laděné maloburžoazní vrstvy a v šestatřiceti bodech stanovil nejrůznější požadavky, od státně politických až po komunální, mj. se žádala personální unie s Uhrami, připojení Dalmácie, Bosny a Hercegoviny k Uhrám, připojení Haliče a Bukoviny k Uhrám anebo jejich osamostatnění. Principem bylo zachování komplexu zemí bývalého Německého spolku. Vedoucím představitelem německého nacionalismu v Rakousku byl G. Schönerer. V tomto roce založili další tvůrci lineckého programu (A. Fishhof, H. Friedjung) tzv. Die deutsche Volkspartei.

4. 10.1882 reformou volebního řádu do říšské rady se snížil, v kurii městských a venkovských obcí, volební census z 10 na 5 zlatých přímých daní. Podle této novely proběhly počátkem června 1885 volby, v niž obě české strany kandidovaly opět jednotně.Tato novela nebyla uplatněna na volby do zemských sněmů.

12. 10. 1882 správce ministerstva justice a ministr A. Pražák vydal nařízení, jímž se soudcům ve Slezsku - v Opavě, Klimkovicích, Bílovci, Vítkově a Těšíně nařizovalo přijímat podání také v češtině a v Těšíně i v polštině.

V roce 1883 byl vydán rámcový říšský zákon o dělení společných pozemků, tzv.o obecním statku, a scelování pozemků.

29. 4.1883 došlo ke schválení novely školského zákona ze 14. května 1869. Tato novela zkrátila povinnou školní docházku z 8 na 6 let.

28. a 30. 6.1883 se uskutečnily volby do českého zemského sněmu, čemuž předcházelo květnové předčasné rozpuštění sněmu. Česká konzervativní šlechta zvítězila ve velkostatkářské kurii. Díky tomuto vítězství v českém sněmu zasedalo proti 167 českým liberálům a konzervativcům 75 německých liberálů.

5. 9. 1883 byl na Moravě založen „Českomoravský spolek selský pro Moravu“, který od 1.4.1884 vydával Selské listy. Tento spolek byl 1.2.1890 rozpuštěn a 14.9.1890 nahrazen „Ústřední jednotou rolnickou pro Moravu v Olomouci“ a 4. 9.1892 se stal politickou organizací „Selská jednota pro Moravu“.

8. 11.1883 slavnostním představením opery B.Smetany - Libuše bylo otevřeno Národní divadlo v Praze. Po rezignaci původního ředitele stavby architekta J. Zítka, stavbu dokončil jeho žák a spolupracovník J. Schulz. J Schulz proti původnímu projektu rozšířil hlediště i jeviště a k budově připojil nové místnosti. Na výtvarné výzdobě se podíleli sochaři:A. Wagner, B. Schnirch, J. V. Myslbek a malíři: M. Aleš, F. Ženíšek, J. Tulka, V. Hynais, V. Brožík.

24.-29.1. 1884 v říšské radě se odehrál neúspěšný pokus o prosazení němčiny jako státního jazyka.

31. 3. 1884 novým volebním řádem ministerstvo obchodu rozšířilo volední právo do obchodních a živnostenských komor na drobné obchodníky a živnostníky. Tímto se posílila pozice českých zástupců v řadě sídel komor, např. v Praze, Plzni a Českých Budějovicích.

16. 9. 1884 na jednání českého sněmu se němečtí liberálové v čele s E. Herbstem pokusili prosadit vytvoření na českém území národnostně jednotné správní a soudní okresy. Po zamítnutí tohoto návrhu v českém sněmu předložil 5. 12.1885 E. Plener nový rozšířený návrh, v němž se přímo hovořilo o „uzavřeném území německém v Čechách“. Na tomto území měla být zrušena platnost Stremayrových jazykových nařízení atd.. I tento druhý návrh se nepodařilo němcům prosadit.

6. 12. 1884 v restauraci s tančírnou „ U Moravských na Veveří“ zahájilo svojí činnost české Národní divadlo v Brně. Prvním představením se stalo drama J. J. Kolára - „Magelóna“.

8. 3. 1885 byla vydána 2. novela živnostenského zákona tzv. dělnická, zákon č. 22/1885, tato upravila pracovní poměry dělníků v továrnách. Stanovila maximální pracovní den v délce 11 hodin a dalšími předpisy upravila povinné pracovní přestávky. Pracovní doba dětí od 12 do 14 let byla stanovena na 8 hodin. Práce dětí do 14 let v továrnách bylo zakázáno a děti do 16 let směli vykonávat jen u lehčí práce, přičemž jejich pracovní doba byla omezena na 11 hodin denně. Dále se upravily předpisy o učebním poměru a zaměstnání těhotných žen atd.

22. 5. 1885 k volbám do říšské rady, které proběhly 1.,3. A 6. 6. vydali staročeši i mladočeši společné volební prohlášení. Tyto volby proběhly na základě novelizovaného volebního řádu z roku 1882. Noví voliči reprezentovali většinou antiliberální maloměšťácké vrstvy a posílili pozice existující pravice. Provládní pravice získala a disponovala nadále zhruba 190 proti 160 hlasům. Český klub získal v těchto volbách 65 křesel.

20. 8. 1885 v Brně bylo vydáno první číslo sociálně demokratického časopisu Rovnost. Prvním redaktorem se stal P. Krkoška.

13. 2. 1886 vydáním dvou článků prof. J. Gebauera v Masarykově časopisu Atheum nazvaných „Potřeba dalších zkoušek Rukopisu královédvorského a zelenohorského“ společně s kritickým článkem T.G.Masaryka se rozhořel spor o Rukopisy. Na obranu Rukopisů vystoupili V. V. Tomek, J. Kalousek, J. Emler, a zejména M. Hattala.

11.5. tito uveřejnili ve staročeském Hlasu národa své oficiální stanovisko k pravosti Rukopisů. Spor nakonec překročil univerzitní a vědeckou půdu a stal se politickou záležitostí. Na obhajobu Rukopisů se dále postavili F. L. Rieger a A. P. Trojan.

V červenu byl přijat návrh zákona stanovující soudní pravomoc v trestních věcech „anarchistické povahy“. Tento zákon bylo možné použít proti sociálně demokratickému hnutí, jeho platnost byla ukončena 25. 4. 1888.

V prosinci 1886 začal z iniciativy mladších žurnalistů vedených J. Herbenem čtrnáctideník Čas.

2. 2. 1886 německý liberální poslanec J. Plener na zasedání českého zemského sněmu opět přednesl, předtím 14. 9 1884 E. Herbst a 5. 12. 1885 taktéž J. Plener) požadavek na zrušení Stremayrových nařízení a Pražákova ministerského nařízení z 23. 9.1886, kterým byla čeština zavedena jako vnitřní úřední jazyk u vrchních zemských soudů v Praze a Brně. Opět byl též opakován požadavek na administrativní rozdělení Čech. Většina sněmovny prohlášením K. Schwarzenberka odmítla vést debatu o tomto návrhu. Jménem německých liberálů vystoupil F. Schmeykal, obvinil většinu sněmu z neochoty k dohodě a ohlásil odchod ze sněmu. Němečtí liberálové tak vstoupili do pasivní rezistence, která trvala do 19. května 1890.

11. 4. 1887 se v Praze sešel IV. sjezd mladočeské strany, kterým měla být ukončena léta „neurčitého“ mladočešství a nastolena nová programová etapa. V programovém prohlášení se mimo dobové vlastenecké frazeologie objevil požadavek všeobecného a rovného hlasovacího práva.

12. 5.1887 v Národních listech byl uveřejněn referát „O činnosti Českého klubu v říšské radě“. V tomto referátu byl citován starší výrok F. L. Riegra: „...Když se nám nepodařilo vymoci svá práva jedním rázem, pasivním odporem, musíme je nyní sbírati po drobtech a kdybychom ty drobty sbírati měli pod stolem....“ Tímto článkem odstartovala tzv. „drobečková aféra“. Indiskrece Národních listů vedla k prohlášení českých poslanců v říšské radě, v kterém požadovali rekonstrukci Českého klubu. Tuto rekonstrukci provedl F. L. Rieger 19. 5. A z klubu vyloučil tyto poslance E. Grégra, V. Kounice, E. Engla a J. Vašatého. Tito poslanci zahájili vlastní parlamentní i mimoparlamentní politiku.

V létě 1887 vydal nový ministr kultu a vyučování baron P. von Gautsch tzv. dislokační plán (nazýván též Gautschovy ordonance) . Dle tohoto plánu se začala realizovat nová školská politika. Reforma spočívala v zpomalení vývoje školství a hlavně v převedení části žactva z gymnázií a reálek na střední odborné a řemeslnické školy, tj. k praktickému a technickému vzdělání. Tento postup ministerstva nebyl vysloveně zaměřen proti českým, respektive národním školám, ale vycházel z finančních možností rakouského státu. Navzdory tomu byl z české strany pociťován jako diskriminace. Mezi dílčí opatření ordonancí, uplatňované již od roku 1886, například patřilo zvýšení školného na středních školách, omezení postátnění a zřizování nových škol na Moravě. K znázornění stavu základního školství v Čechách bych uvedl několik čísel: v letech 1869-1878 bylo postaveno nebo opraveno 666 českých obecných škol a 682 německých, za období 1879-1888 bylo postaveno či adaptováno 1459 českých škol a 784 německých škol. Většina nákladů kryly obecní rozpočty a část příspěvků pocházela ze zemských prostředků. Přes uvedené změny české základní školy koncem 80. let netvořily ani 56% všech škol v zemi

25.-26. 1887 se v Brně-Lužánkách uskutečnil slučovací sjezd Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické, který představoval obrat v překonání rozkolu v dělnickém hnutí, mezi tzv. radikály a umírněnými. Došlo k faktickému rozkladu sociální demokracie. Jednoty sociálně demokratického hnutí v Předlitavsku dosáhl sjezd konaný v Hainfeldu ve dnech 30. 12.1888 až 1. 1.1889.

V roce 1888 bylo zákonem č. 33/1888 zavedeno všeobecné nemocenské pojištění, ale netýkalo se dělnictva v zemědělství. Příspěvky dělníků na pojištění byly obligatorní. Podpora, která byla vyplácena po dobu 20 týdnů nemoci činila 60 % obvyklé denní mzdy a její výplata se počala od 1. dne nemoci. V tomto roce byl též přijat zákon o úrazovém pojištění. Prvním dílem začala v nakladatelství J. Otty vycházet velká ilustrovaná encyklopedie - Ottův slovník naučný. Vydávání všech 28 dílů pokračovalo až do 1909.

29. 1.1888 na začátku zasedání říšské rady bylo sedmi českými poslanci oznámeno založení nového poslaneckého klubu, tzv.„Klubu neodvislých českých poslanců“ v jehož čele stáli J. Grégr a J. Herold. Staročesko-mladočeské boje zatlačily do pozadí původní „filologické a teoretické“ otázky. Skupina začala být nazývána „realisty“.

1. 4. 1888 bylo v Jindřichově Hradci poprvé použito elektřiny k veřejnému osvětlení.

V roce 1889 byl říšskou radou schválen nový branný zákon směřující k modernizaci celé armády.

2. 1. 1889 redakci týdeníku Čas převzali představitelé českého politického realismu T. G. Masaryk, J. Kaizl a K. Kramář. Předběžné cíle tohoto kulturního a politického proudu zformuloval Kaizl ve čtyřech principech:

  1. aktivní politika
  2. sbírání politické váhy ve společnosti
  3. získávání drobných výhod
  4. příprava sil v rámci ústavy.

Realisté, kteří si uvědomovali provinciálnost a omezenost konzervativní staročeské politiky se pokoušeli o její zmodernizování. V časopise byly vydávány i literární práce, jako například v letech 1899-1900 básně Petra Bezruče, později v roce 1903 vydané v souboru pod názvem Slezské písně, které se staly předlohou pro sborovou trilogii českého světově nejznámějšího skladatele 20. století Leoše Janáčka - Maryčka Magdonova, Kantor Halfar a Sedmdesát tisíc.

30. 1.1889 Rudolf Lotrinský, jediný syn císaře Františka Josefa, spáchal sebevraždu. Následníkem trůnu se tak stal císařův bratr Karel Ludvík, který v roce 1896 navštívil Palestinu, kde onemocněl tyfem a zemřel. Následkem čehož se korunním princem stal jeho syn František Ferdinand d'Este.

16. 5.1889 v Praze byla založena „Zemská selská jednota pro Království české“, šlo o první rolnický spolek v Čechách. Jeho zakladateli byli mladočeský říšský poslanec V. Janda a filozof a sedlák A. Šťastný. Tento spolek měl v rámci mladočeské strany prosazovat politické a hospodářské zájmy selského stavu. Tiskovým orgánem se stal týdeník Selské noviny, vycházející v Táboře do roku 1912.

2. a 5. 7. 1889 se uskutečnily řádné volby do českého zemského sněmu. Těmto volbám předcházel bouřlivý předvolební boj mezi mladočechy a staročechy. Ve volbách získali většinu staročeši, 58 mandátů a mladočeši i přes porážku posílili na 39 mandátů. Ve staročeské straně zavládlo zděšení a podobně i císařský dvůr včetně mocnáře vyjádřil nelibost nad volebními výsledky. Po volbách byl ve funkci českého místodržitele, hrabětem F.Thunem, nahrazen baron A. Kraus. Němečtí poslanci setrvávali i nadále v rezistenci.

14. 9.1889 představitel mladočeské politiky na Moravě A. Stránský začal vydávat opoziční Moravské listy, které od roku 1893 vycházely pod názvem Lidové noviny.

12. 10.1889 mladočeši vytvořili vlastní „Klub národní strany svobodomyslné“, kterým se na českém sněmu formálně odloučili od „národní strany“. Návrh státoprávní adresy byl zamítnut.

Tento text je zveřejněn na základě povolení nakladatelství Libri. Jejichž stránky lze najít na adrese www.libri.cz.

Použítá literatura: Čapka Fr., Dějiny Zemí Koruny České v datech, Libri 1999 III.vydání

Seriál

  1. Od myšlenky austroslavismu k samostatnému Československu - den po dni (1.díl)
  2. Od myšlenky austroslavismu k samostatnému Československu - den po dni (2.díl)
  3. Od myšlenky austroslavismu k samostatnému Československu - den po dni (3.díl)
  4. Od myšlenky austroslavismu k samostatnému Československu - den po dni (4.díl)
  5. Od myšlenky austroslavismu k samostatnému Československu - den po dni (5.díl)

Podobné články

Další články autora

Autor : Jan Flieger / Dav 🕔06.02.2004 📕8.433

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře