Chasan 1938, japonsko-sovětské zkoušení sil

Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔02.02.2004 📕24.431

Prolog

Po obsazení Mandžuska Japonskou armádou se napětí mezi Japonským císařstvím a Sovětským svazem zvýšilo. Obě země měla zájem proniknout do Mandžuska a Mongolska jako nástupního prostoru k postupu na jih do Číny. Růst napětí provázely pohraniční potyčky, olej do ohně přilévaly tahanice kolem podoby hraniční linie sovětského Dálného východu a hranic Vnitřního a Vnějšího Mongolska. Jen v období 1936-38 byl zaznamenán 321 případ narušení hranice z toho 35 velkých bojových střetnutí. Sověti útočili na japonské rybářské lodě, které údajně lovily v ruských teritoriálních vodách a naopak.

Výchozí rozložení sil roku 1938

V roce 1938 japonská pozemní armáda disponovala 34 divizemi v bojovém nasazení, z nichž dvě působili v Koreji, sedm v Mandžusku jedna na Formole a 24 na čínských frontách. Na domácích ostrovech bylo dalších 17 záložních výcvikových divizí, jež v rámci programu rotace vojenských kádrů sloužily výhradně pro přípravu nováčků k bojové činnosti na asijském kontinentu. Tehdejší organizační schémata rozdělovala divize do tří kategorií:

Typ A, použitý v Číně, měl 13 až 14 tisíc mužů, rozčleněných do tří pěchotních pluků, dělostřeleckého pluku o 36 hlavních, tankového pluku s 37 lehkými a 47 středními tanky (nebo tankového praporu o 28 strojích), průzkumného pluku, oddílu protitankových zbraní ráže 37 a 47 mm, ženijního, spojovacího, chemického, sanitního, zásobovacího a dopravního praporu. + jednotky používající bakteriologické zbraně.

Typ B, představovaly divize Kuantungské a korejské armády, 21 tisíc mužů sloužilo ve dvou pěších brigádách o dvou plucích, dělostřeleckém pluku o 48 hlavních o čtyřech oddílech (tři z nich s děly 75 mm a jeden s houfnicemi 105 nebo 150mm), tankovém praporu o 42 tancích, jezdeckém a dopravně-železničním pluku (tento útvar vyžadovaly mandžuské podmínky s minimem silnic - převažovaly koně nad vozy). Ostatní pomocné útvary zůstávaly stejné, jako v případě typu A.

Typ C působil v Japonsku a vystupoval jako čistě výcvikový svazek o 9 tisících mužích, který zůstal buď úplně bez dělostřelectva, nebo používal kanony velké ráže v počtu 24 hlavní.

Spolu s Korejskou armádou mělo Japonsko cca 360 tisíc mužů, 250 letadel a 200 tanků a obrněných aut. SSSR naproti tomu měl v oblasti střetu přes 700 tisíc mužů v 55 střeleckých divizích, 500 - 800 letadel (1/2 těžké bombardéry TB-3) a cca 4000 betonových pevnůstek podél mandžuské hranice.

Japonsko se řídilo strategií nebojovat na dvou frontách, ale většina důstojníků a poddůstojníků Kuantungské a Korejské armády byla silně protisovětského a protikomunistického cítění a ne moc přátelsky naladěna vůči vlastním politikům což ještě podpořilo přeložení vojáků podílejících se na pokusu o Tokijský puč do Mandžuska. Považovali tedy vstup 57 samostatného střeleckého sboru na Mongolska v rámci smlouvy uzavřené 12.3.1936 v Moskvě za akt přímého nepřátelství.

Jezero Chasan

Začátkem léta 1938 situace dosáhla výbušné konstelace. Ve středu pozornosti se ocitlo nevelké území na korejsko-sovětském pomezí u jezera Chasan kde byl sporý výklad průběhu hranic. Nevelká a v podstatě bezcenná oblast zažila několik vážných ozbrojených incidentů a byla předmětem neplodných diplomatických tahanic. Z nejvyššího vrcholu 155m vyhaslé sopky Zajezerní lze za jasných dnů pozorovat 155 km vzdálený přístav Vladivostok.

K prvnímu pokusu o násilné obsazení území došlo 11.10.1936, když japonská rota ochrany hranic přešla na sovětskou stranu ve vzdálenosti 2,5 km od severního úbočí sopky Zajezerní. Sovětské hlídky, rozmístěné po místních dominantách ihned spustily krátkou palbu, která útočníka zatlačila zpět do výchozích postavení. O měsíc později udeřily Japonci znovu 26.11.1936, tentokrát v síle jednoho praporu ale opět narazili na odhodlanou reakci. Napětí poté opadlo, ale roku 1938 od jara po oboustranných leteckých provokacích zahájila 19. japonská divize Korejské armády pokus ověřit bojem kvalitu sovětské armády.

K prvnímu bojovému dotyku obou stran došlo 15. července 1938, kdy skupina příslušníků japonského praporu ochrany hranic překročila na jižním svahu výšiny Zajezerní státní hranici, po krátké přestřelce ustoupili zpět. Druhého dne v ranních hodinách zaútočili Japonci znovu a výšinu Zajezerní dobyli. Ale dříve než sovětští pohraničníci přivolali posily, se stáli Japonci zpět do Koreje.

Poté přišlo na řadu letectvo 45 Ki-10 od 9. stíhací Sentai a 27 strojů 8. lehké bombardovací Sentai narušilo sovětský vzdušný prostor, ale jelikož žádnou reakci nevyvolaly byly odvolány zpět.

V časných ranních 29. července 1938 udeřili znovu silou 150 mužů na jedenáctičlenné sovětské družstvo poručíka Machalina na výšině Bezejmenná. Ti své pozice neopustili a zuřivě se bránili. Velitel a čtyři obránci padli, ostatní utrpěli zranění, přesto dokázali odrazit všechny zteče. Těsně předtím než došla munice přišla na pomoc 2. rota 119. střeleckého pluku 40. střelecké divize - to přimělo oddíl „korejské“ armády k ústupu. Ale oddech měl jen krátké trvání po nástupu posil 75. pěšího pluku s dělostřeleckým oddílem 25. dělostřeleckého pluku nastoupili Japonci znovu do útoku a 30. července dobyli Bezejmennou výšinu a den nato 31. července výšinu Zajezerní. Mezitím se do boje zapojily další jednotky 19. divize a to 76. pěší pluk a druhý oddíl dělostřelectva, padesát jezdců 27. jezdeckého pluku a 42 tanky 19. tankového samostatného praporu. Počet japonských sil zapojených do akce stoupl na 7 500 vojáků a linie bojů dosáhla šířky 4 km. Na sovětské straně velitel Dálněvýchodního frontu komfrort. V.V. Bljucher vyslal do boje síly 40. střelecké divize 39. střeleckého sboru. Její velitel plukovník V.K. Bazarov dostal rozkaz okamžitě vytlačit Japonce ze sovětského území a zároveň nenarušit korejské a mandžuské hranice bez ohledu na to kdy dorazí zbytek sboru. Střelecká divize tehdy čítala 12 800 mužů ve třech střeleckých plucích , 189 těžkých a 81 lehkých kulometů (oproti 104 těžkým a 318 lehkým kulometům divize japonské), dva dělostřelecké pluky s kanony ráže 76 mm a houfnicemi 122 mm a šestnáct lehkých tanků T-38 a T-40. Rudá armáda tak dosáhla nad Japonci převahu v živé síle i dělostřelectvu v poměru 2:1.

Obsazením vrcholu sopky Zajezerní, Bezejmenného a kulometného návrší Japonci další průnik po dosažení jejich uznávané linie hranice zastavili a začali s opevňovacími pracemi.

2. srpna 1938 nastoupili jednotky 40. střelecké divize z chodu do útoku. 119. střelecký pluk zaútočil na Bezejmennou výšinu a pokusil se o dobytí, ale na severovýchodním úpatí výšiny byl sovětský útok zastaven. Také 120. střelecký pluk, který útočil od východu dopadl stejně. Po zastavení útoku byl vyslán do útoku i 118. střelecký pluk s podporou šestnácti T-26 32. samostatného tankového praporu a podpůrnou dělostřeleckou palbou aby obnovil nápor ale skončil v krvi stejně jako první pokus. Debakl postihl také snahu o vyčištění Zajezerní.

Pro sovětské velení byl výsledek překvapivý a nepochopitelný, situaci se snažilo řešit personální výměnou ve velení 39. střeleckého sboru. Velitele Brigády V.N. Sergejova vystřídal dosavadní náčelník štábu Dálněvýchodního frontu G.M. Štern. Ten nařídil připravit frontální útok na 6. srpna 1938.

Mezitím Japonci nabídli 4. srpna Moskvě příměří, byli však odmítnuti.

6. srpna byli Sověti připraveni - na Bezejmenné návrší byla připravena 32. střelecká divize a 3. tankový prapor 2. mechanizované brigády, na Kulometné návrší přeskupená 40. střelecká divize s 2. tankovým praporem a 132. kulometným praporem 23. mechanizované brigády. V záloze stály 39. střelecká divize, 121. jezdecký pluk a 97. motostřelecký prapor. Vzdušný úder dostala na starosti 33. a 34. letecká bombardovací divize s těžkými bombardéry TB-3 a 38. stíhací letecká divize se stroji I-15/I-15bis.

V 16:00 po náletu 150 TB-3 následuje palba 250 hlavní dělostřelecké přípravy a po padesáti minutách nastupuje k útoku pěchota s podporou tanků BT-7 a BT-26. V deníku japonského důstojníka jsou věty: Vím že je krásný a slunečný den. Ale Slunce není vidět. Sovětské letectvo bombarduje tak, že se den změnil v bouřlivou noc.

Za normálních okolností sovětská střelecká divize útočí na úseku 2 500 až 3 000 metrů, zde se ale technika a živá masa koncentrovala na úsecích dlouhých max. 450 metrů „Korejci“ nemuseli téměř vůbec mířit a jejich střely přesto našly cíl. Ofenziva se změnila v krvavou lázeň, připomínající jatka první světové války. S odhodlaností samurajů šly pluky 19. divize do dvaceti protiztečí. Za nesmírných ztrát se daří 7. srpna 1938 navečer dobýt výšinu Zajezerní a vyčišťovací akce pokračovaly. Ráno 10. srpna vyjma výšiny Zajezerní drželi Japonci stále ještě zbylé výšiny, které bodákovými útoky dobyli zpět. Po zapojení větším dělostřelectva dobyli zpět i Zajezerní. Proto znovu přilétají TB-3 a znovu nastupuje pěchota v masovém měřítku a po tvrdých bodákových útocích a nesmírných ztrátách na životech byly výšiny postupně dobyty znovu Sověty.

11. srpna když byly výšiny v Sovětských rukou přijala Sovětská vláda japonskou nabídku na zastavení bojů. Válečný stav byl ukončen a hranice znovu vytyčena podle sovětských požadavků.

Spory panují kolem nasazení japonského letectva kde jsou na jedné straně prameny hovořící až o stu japonských sestřelů a dvou stech sovětských vzdušných vítězství, ale to jsou přehnané počty protože tolik strojů Japonci ani nenasadili. Oficiálně ale přišlo nařízení generálního štábu Japonské císařské armády o nepodnikání letů na podporů 19. divize protože vláda a císař na tuto neschválenou akci Korejské armády hleděli s nesouhlasem a snažili se konflikt ukončit. V traumatických dnech neúspěchu Tokio žilo v očekávání další vládní krize. Ale císařův hněv netrval příliš dlouho.

Zdroj:
Kantó Gun – Historie Kuantungské armády

2008 P.S. Kniha Jurije Rubcova MECHLIS pojednávající o Lvu Zacharioviči Mechlisovi, osobním tajemníku J.Stalina, působícím v době Chasanského konfliktu jako náčelník politické správy DRRA poskytuje trochu jiný pohled na začátek konfliktu u Chasanu.

Při služební cestě L.Mechlise a náměstka lidového komisaře vnitra Frinovského do prostoru bojů docházelo mezi velitelem a náčeníkem PS DRRA ke střetům. šlo o to, že Bjucher trval na svém hodnocení pohraničního incidentu, kterým konflikt začal: na výšinách za jezerem narušili hranici sovětští pohraničníci NKVD, což vedlo v situaci silného napětí k vyprovokování Japonců. Svůj názor sdělil do Moskvy a požadoval potrestání viníků.

V odpovědi poslané na pokyn Stalina a Molotova, adresované nejen Bjucherovi, ale také Mechlisovi a Frinovskému, lidový komisař Vorošilov nazval velitelův názor hloupostí. A 1.8.1938 v přímém hovoru Stalin zpohcybnil, zda Bjucher vůbec chce „opravdu bojovat s Japonci“.

Zbývá připomenout, že z Mechlisových telegramů a hlášení vycházelo rozhodnutí Hlavní vojenské rady, které rozhodlo o Bjucherově zatčení mučení a popravě“.

Do interpretace zažité do české historie se tak pevně zafixovala oficiální verze komunistické propagandy o tom že první krok vedoucí ke spuštění konfliktu provedli „agresivní Japonci“.

Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔02.02.2004 📕24.431

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře