Evžen Čížek

Autor : Michal Rak 🕔27.01.2004 📕11.816

Narodil se 10. prosince 1904 ve Slezské Opavě. Po maturitě na ostravské reálce nastoupil v roce 1922 do Vojenské akademie v Hranicích, odkud byl v roce 1924 vyřazen jako poručík pěchoty. V roce 1928 přestoupil k letectvu, nejprve létal jako pozorovatel, ale roku 1932 prodělal pilotní i stíhací výcvik. Od roku 1934 působil jako velitel 43. stíhací letky v Praze-Kbelích a od roku 1937 jako velitel 44. stíhací letky. Zároveň byl zástupcem velitele III/1 peruti. V době mnichovské krize byla jeho letka, nyní již přečíslovaná na 32. letku, poslána na Slovensko, kde měla čelit útokům ze strany Maďarska. Okupace zbytku ČSR ho pak zastihla na letišti v Hradci Králové.

V červnu 1939 utekl do Polska a odtud odplul do Francie. Přeškolil se v Chartres, kde byl služebně nejstarším čs.důstojníkem, a v prosinci 1939 byl odeslán na frontu k GC III/3, létající na nejprve na Moranech MS.406, později na Dewoitinách D.520. Čížek zde nalétal celkem 85,35 operačních hodin (druhý nejvyšší počet) a sestřelil pět letounů.

První úspěch si Čížek připsal pozdě odpoledne 11. 5. 1940. Piloti Moranů od GC III/3 a II/6 doprovázeli dvanáct bombardovacích strojů Leo 451, které měly zaútočit na mosty přes Albertův kanál. Cíl ale chránila skupina stodevítek od I./JG 1 pod vedením W. Balthasara. K souboji mezi stíhači došlo západně od Maastrichtu. Čížek vedl tříčlenný český roj. V boji pak každý nárokoval jednu sestřelenou stodevítku, francouzští stíhači pak další dvě. Nicméně jeden z Čechů, J. Hubáček, byl sám sestřelen a zraněn. Němci vyvázli z boje bez ztrát.

Druhé vítězství dobyl 14. 5. při hlídce v okolí letiště. Trojice pilotů narazila na průzkumný Dornier Do 17P s kódy 4U+BK od jednotky 2.(F)/123 a sestřelila ho severně od belgického Namuru.

Největšího úspěchu dosáhl Čížek 19. 5. 1940, kdy sestřelil dva německé letouny. Nejprve, ráno v 5.30, sestřelil desetičlenný roj Moranů pozorovací Hs 126 od jednotky 3.(H)/14. Odpoledne pak roj ve složení Čížek, Šlouf, Běhal západně od Vallenciennes narazil na průzkumný Dornier Do 17. Nepřítel šel zakrátko v plamenech k zemi. Bylo krátce po šesté hodině.

Poslední vítězství již získal v kabině nové Dewoitiny dne 6. 6. 1940. Jižně od Montdidieru se utkala dvojice D.520 s přesilou Messerschmittů Bf 109. Dewoitiny pilotovali Češi Čížek se Stehlíkem a oba sestřelili po jedné německé stíhačce.

V červnu 1940 se ale GC III/3 musela před Němci stáhnout do severní Afriky. Čížek zde pak řídil odsuny čs. letců do Anglie, kam sám odcestoval jako jeden z posledních v srpnu 1940 a to přes portugalský Lisabon.

V Anglii byl přijat do RAF, absolvoval přeškolení u 6.OTU a od 14.10. 1940 sloužil u 1. perutě. Od prosince 1940 pak sloužil jako velitel 312. čs. stíhací perutě. Ale pro svůj vysoký věk a ještě se ozývající onemocnění z Afriky musel operační službu opustit. Stalo se to 27.5. 1941. Od září 1941 pak zastával funkci čs. styčného důstojníka ve štábu Fighter Command.

Dne 26. 11. 1942 odletěl z letiště Northolt na spojovacím letounu Foster Wickner GM-1 Warffery na služební cestu do St. Athanu, kde se měl zúčastnit pohřbu žáka 53.OTU J. Remeše. Stroj pilotoval jiný veterán z Francie J. Jakše. Za špatného počasí ale letoun narazil do lana jediného upoutaného překážkového balónu nad Penarth Pointem u Cardiffu. Stroj se v ploché vývrtce zřítil do vod Bristolského zálivu a Čížek při havárii zahynul. Jaške nehodu přežil se zlomenou páteří. Nyní je Evžen Čížek, nejstarší čs. stíhací eso 2. sv. války, pohřben na čs. oddělení vojenského hřbitova v Brookwoodu.

Jeho úspěšná válečná činnost byla oceněna Čs. válečným křížem, Čs. medailí Za chrabrost, Čs. medailí Za zásluhy, francouzským Croix de Guerre se dvěma palmami a dvěma stříbrnými hvězdami či řádem Légion ďHonneur.

Autor : Michal Rak 🕔27.01.2004 📕11.816

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře