Od myšlenky austroslavismu k samostatnému Československu - den po dni (1.díl)

Autor : Jan Flieger / Dav 🕔22.01.2004 📕14.229

Seriál

  1. Od myšlenky austroslavismu k samostatnému Československu - den po dni (1.díl)
  2. Od myšlenky austroslavismu k samostatnému Československu - den po dni (2.díl)
  3. Od myšlenky austroslavismu k samostatnému Československu - den po dni (3.díl)
  4. Od myšlenky austroslavismu k samostatnému Československu - den po dni (4.díl)
  5. Od myšlenky austroslavismu k samostatnému Československu - den po dni (5.díl)

Podobné články

Další články autora

I.díl - Revoluční roky 1848/49 až po rakousko-uherské vyrovnání

Je 17. května 1848 v Praze právě složilo kapitulaci do rukou zemského velitele knížete A Windischrätze 3 tisíce povstalců. V nerovném boji proti 10 tisícům rakouských vojáků padlo 43 povstalců a 63 jich bylo zraněno. Následující den je nad Prahou a okolím (asi 15km) vyhlášeno stanné právo. Právě v těchto bouřlivých dnech začíná poslední sedmdesátileté období existence Rakouské monarchie.

26.6.1848 president českého zemského gubernia L. Thun rozpustil Národní výbor a zároveň zrušil jednotku české národní gardy „Svornost“, ovšem pouze dočasně. V tento den zamítla vídeňská vláda i Thunovu žádost o svolání českého zemského sněmu. Další sněm se sešel až v roce 1861.

22.7.1848 se ve Vídni schází ke svému prvnímu zasedání ústavodárný říšský sněm.Čechy zde zastupuje 55 českých a 35 německých poslanců, Moravu 20 českých a 18 německých poslanců a území Slezska 1 český a 9 německých poslanců. Celkově v říšském sněmu zasedá 383 poslanců.

7.10.1848 vypuklo povstání ve Vídni. Císař z Vídně uprchnul a uchýlil se pod ochranu pevnosti Olomouc, kam dorazil 14.10. Na pomoc tomuto povstání se z Brna vydala asi 600-ti členná brněnská národní garda a další oddíly z Olomouce, Nového Jičína a Lipníka. Poslední dva oddíly však byly 18.10. v Přerově zadrženy a odzbrojeny vojskem. I přes tuto pomoc povstání Moravský zemský sněm vydal prohlášení v kterém se jménem moravského lidu postavil na stranu říšského sněmu, vlády a habsburské dynastie.

21.11.1848 byla jmenována nová vláda které předsedal kníže F. Schwarzenberk. O den později v Kroměříži začalo zasedání říšského sněmu, na kterém se projednával návrh nové ústavy Rakouské monarchie. Tento návrh vycházel ze zásad francouzského a amerického liberalismu a obsahoval tyto zásady : rovnoprávnost občanů před zákonem, zrušení výsad šlechtického stavu, všeobecnou brannou povinnost, ale i zrušení trestu smrti. Na tomto zasedání vznikl na návrh českých liberálů i tzv. Slovanský klub, který sdružoval 120 poslanců a zároveň byl nejsilnějším poslaneckým klubem.

2.12.1848 v Olomouci abdikoval rakouský císař a zároveň poslední korunovaný český král Ferdinand V. ( I.) Dobrotivý, svůj život dožil na Pražském hradě (dalších 27let) . Jeho nástupcem se stal František Josef I.

Na přelomu roků 1848/49 je Brně založen vlastenecký a vědecký spolek Moravská národní jednota, který se později stal základem pro vznik Matice moravské (1853) .

23.1.1849 na zasedání subkomise ústavního výboru říšského sněmu F. Palacký přednesl program na důslednou etnickou federalizaci Rakouské monarchie. Navrhl rozdělení monarchie na 8 zemí, k Čechám přiřadil Moravu, Slezsko a Slovensko. Tento návrh byl zamítnut, později se k němu vrátil F.L Rieger.

4.3.1849 v Olomouci vydána Stadionova okrojovaná říšská ústava. Jednalo se o první celorakouskou ústavu a byla silně centralistického zaměření. Zákonodárnou moc měl vykonával císař spolu s dvoukomorovým říšským sněmem. Výkonná moc měla být výhradně v rukou císaře a jím jmenovaná říšská rada měla pouze poradní hlas. Ústava uznávala pouze jediné společné rakouské státní občanství a předpokládala jednotné celní a obchodní území. Tato ústava ve skutečnosti nenabyla platnosti v celém rozsahu.

7.3.1849 vojsko rozehnalo ústavodárný sněm v Kroměříži.

13.3.1849 vydán tiskový patent, který zhoršil dosavadní předpisy o vydávání politických listů a zároveň zakázal pouliční prodej novin a časopisů

15.3.1849 poslanci říšského sněmu vydali „Prohlášení poslanců o náhlém rozpuštění sněmu říšského“ v němž protestovali proti vládnímu zásahu. Toto prohlášení podepsalo 34 poslanců z nichž bylo 21 Čechů.

17.3.1849 vydán spolčovací a shromažďovací zákon, který omezil spolkový život. Zároveň byl vydán prozatímní obecní zákon o zřízení místních, okresních a krajských obcích. Tento zákon prohlásil obec za základ státu.

Koncem března se v Praze tajně objevil ruský anarchista M.A Bakunin, který zde podněcoval některé radikální demokraty a studenty k organizování revolučních komitétů pro přípravu ozbrojeného povstání.

V noci z 9. Na 10.května 1849 při rozsáhlé bezpečnostní akci byli zatčeni hlavní představitelé tzv. májového spiknutí : K.Sabina, K. Sladkovský, J.V. Frič, V. Gauč, F. Havlíček a další. Tito připravovali značně diletantsky povstání na 12.5.1849.

10.5.1849 byl nad Prahou vyhlášen výjimečný stav. O dva dny později byl tento stav rozšířen i na města Terezín a Josefov. Při následném zatýkání bylo 79 radikálů odsouzeno k trestu vězení. Výjimečný stav byl zrušen 1.9. 1853 a většina odsouzených propuštěna až generální amnestií z 8.5.1857.

26. 6.1849 byla v Praze a Brně zřízena C.K. místodržitelství. V Opavě bylo zřízeno zemské prezidium. Tyto úřady fungovaly jako nejvyšší zemské úřady. Toto znamenalo, že s vyjímkou let 1860-61 bylo zrušeno spojení Moravy a Slezska. Místodržitelství začala fungovat od 1. 1. 1850, kdy začala platit nová organizace státní správy náležející ministerstvu vnitra. Tyto úřady nahradily dvorskou kancelář.

O den později (27. 6.) bylo vydáno ministerské prováděcí nařízení pro Čechy a Moravu k zákonu o zrušení roboty. Kde ve 161 paragrafech byly zakotveny podrobné údaje a informace k vyvazování z roboty. Pro Slezsko bylo stejné nařízení vydáno 17. 8. tohoto roku.

28.7.1849 v rekonstruované vídeňské vládě (17. května podal demisi hrabě Stadion) se ministrem vnitra stal A. Bach. Od léta 1848 vykonával ve vládě funkci ministra spravedlnosti.

23. 12 1849 vyšel Národních novinách článek F. Palackého „O centralizaci a národní rovnoprávnosti v Rakousích“. V tomto článku podrobně vyložil svou představu etnického federalismu a varoval vídeňskou vládu před centralizačními kroky. Krátce po jeho zveřejnění (14. 1.1850) se F.Palacký vzdal další politické činnosti.

1.7.1850 došlo k zřízení okresních soudů jako nejnižší instance soudnictví.

6.7.1851 bylo vydáno vládní nařízení umožňující úřadům po dvojí předběžné výstraze zastavit i bez soudního rozhodnutí vydávání jakýchkoliv novin.

22. 8.1851 na návrh ministra vnitra A. Bacha byly rozpuštěny a odzbrojeny národní gardy.

31. 12.1851 Císař vydal dva císařské patenty a jeden císařský kabinetní přípis (tzv. silvestrovské patenty) :

  1. odvolával březnovou okrojovanou ústavu z roku 1849
  2. ze základních občanských práv potvrzoval jen občanskou rovnost před zákonem, zrušení poddanství a přislíbil ochranu státem uznaných konfesí
  3. zveřejňoval tzv. Zásady pro organické zákonodárství

Tyto tři dokumenty položily základ pro vznik Bachova neoabsolutismu (1851-1859) .

11.4.1852 byl zřízen „Nejvyšší policejní úřad“. V čele úřadu stál generál J. Kempen, který byl současně vrchním inspektorem četnictva. Tento úřad byl podřízen přímo císaři.

27.4.1852 byl vydán nový tiskový zákon. Tento umožňoval zabavovat úřední cestou jakékoli periodické i neperiodické tuzemské a zahraniční tiskoviny. Převážnou část těchto omezení odstranil až nový tiskový zákon ze 17. 12. 1862.

Zveřejněn text trestního zákona, znamenající návrat do předbřeznových dob, kdy se mj. připouštěly tělesné tresty, které byly odstraněny až v roce 1867.

26.11.1852 začal platit spolkový zákon zakazující jakékoliv sdružování, které by se zabývalo věcmi „patřícími do oblasti zákonodárství či veřejné správy“ a obnovoval koncesní systém. Od jeho platnosti mohl být spolek jen po předchozím úředním schválení.

V dubenu 1853 byl v Praze založen tajný republikánský spolek „Bratři červeného praporu“. Členové byli většinou studenti akademického gymnázia a učňové. Spolek byl ještě v tomto roce odhalen a vedení spolku zatčeno.

V roce 1854 v souladu ze „Zásadami organického řízení“, bylo vytvořeno v Čechách 13 krajů, 207 okresů a dva samostatné městské úřady. Moravě vzniklo 6 krajů, 76 okresů a rovněž dvě samostatná města a Slezsko které bylo pokládáno za jeden kraj, se dělilo na 22 okresů a jedno samostatné město. Ke zrušení těchto krajů došlo, pod záminkou finančních úspor, 23. října 1862. Z nařízení císaře byl zaveden nový organizační řád pro střední školy. Jednalo se o tzv. reformou Exnerovou-Bonitzovou, která přizpůsobovala střední školy nové době. Základním typem střední školy se stalo osmileté gymnázium. Dále se zřídily reálky, vyšší o šesti třídách, nižší o dvou až třech třídách a došlo k redukci výuky češtiny. Univerzity přestaly být pouhými vzdělávacími ústavy pro státní úřednictvo a měly se stát střediskem vědecké badatelské práce. Byl zrušen státní dozor nad univerzitami a zavedena svoboda učení, ale i univerzitní samospráva. Filozofické fakulty se staly rovnocennými s ostatními fakultami.

V roce 1855 z iniciativy J. V. Friče vyšel sborník Lada-Nióla. Kam přispěly známé osobnosti z českého kulturního života (mj. J. J. Kolár, B. Němcová) .

V letech 1857-1859 byla ekonomika českých zemí postižena krizí, která se projevila poklesem výroby v železářství, strojírenství a cukrovarnictví. Tato krize propukla ve Spojených státech, přenesla se do Anglie, Německa, Rakouska a postupně zasáhla i další evropské země.

V roce1858 J. Barák vydal almanach Máj, v němž se k odkazu K. H. Máchy přihlásili svými verši či povídkami J. Neruda, V. Hálek, A. Heyduk, K. Světlá, K. J. Erben aj.

22.8.1858 byl A. Bach propuštěn z funkce ministra vnitra. Na jeho místo nastoupil dosavadní haličský místodržitel hrabě A. Goluchowský. Propuštěni byli zároveň i šéf nejvyššího policejního úřadu J. Kempen a císařův osobní pobočník K. Grünne. Toto je označováno jako pád Bachova neoabsolutismu.

20.12.1858 byl vydán patent č. 227 říšského zákoníku, který uzákonil, s působností od 1. května 1860, nový živnostenský řád. Tímto zákonem byly v Rakousku odstraněny poslední zbytky cechů a zaveden důsledný liberalismus. Toto znamenalo, volný přístup každého občana ke všem živnostem, z vyjímkou tzv. koncesních živností (knihtiskařství, knihkupectví, zastavárny, doprava osob) . Zásady volné konkurence legalizoval obchodní zákoník ze 17. prosince 1862.

V roce 1860 v nakladatelství I. L. Kobera vyšel I. svazek první české encyklopedie - Riegrova slovníku naučného. Toto 11 svazkové dílo začalo vycházet roku 1858 a dokončeno bylo roku 1874. Od 3. svazku byl spolu s Riegrem redaktorem J. Malý.

5.3.1860 byla svolána do Vídně tzv. rozmnožená říšská rada. Jednalo se o poradní sbor, říšská rada dvanácti doživotních radů z roku 1851, který byl rozšířen o blíže neurčený počet mimořádných doživotních radů a o 38 dočasných členů ze všech částí monarchie. Za Čechy zde měli zasednout 3 zástupci, za Moravu 2 a za Slezsko 1 zástupce. Z důvodu neexistence zemských sněmů jmenoval členy sám panovník. Úkolem rozmnožené říšské rady bylo podílet se na jednání o státním rozpočtu, přípravě osnov zákonů a na řešení otázek zemských zřízení. Statut rady byl v červenci rozšířen o ústavní rozhodovací právo.

17.5.1860 byla zrušena olomoucká univerzita

18.6.1860 F. L. Rieger předložil císaři obsáhlé memorandum, které bylo vyhlášením českého politického programu. Vycházelo z požadavků na národní sebeurčení, jazykové rovnoprávnosti v úřadech a školství a zároveň požadovalo oživení národních institucí. Toto memorandum žádalo i o vydávání českých politických novin.

2.10.1860 advokát A. Krása vydal první číslo časopisu Čas. Šlo po několika letech o první politický list českých liberálních politiků, tento list se neprosadil. Od 1. ledna 1861 jej nahradily Národní listy, jejichž koncesi vlastnil J. Grégr, déle se na nich podíleli Eduard Grégr, F. Šimáček, F. Jeřábek a V. Hálek.

20.10.1860 císař vydal tzv. říjnový diplom, který podepsal ministr vnitra hrabě Goluchowský. Tímto byla zemským sněmům a říšské radě přiznána zákonodárná moc. Dále vymezoval obecně jejich kompetence; panovník se takto slavnostně vzdal absolutismu. Diplom připouštějící jak centralistickou, tak federalistickou interpretaci byl rozličně přijímán. Zatím co českých zemích byl přivítán kladně v Uhrách vyvolal odpor, a to přes více dualistické (promaďarské) stanovisko. Také němečtí liberálové byli znepokojeni federalistickým postojem diplomu. Společně s diplomem byl vydán manifest k národům a několik vlastnoručních císařských listů různým státním činitelům.

1.1.1861 začaly vycházet Národních listy. V prvním čísle F. L. Rieger nastínil český politický program obsahující požadavek národní rovnoprávnosti, občanských práv a rozsáhlé samosprávy.

6.1.1861 V bytě historika V. V. Tomka došlo k osobní schůzce F. L. Riegra s J. J. Clam-Martinicem, čímž byla zahájena nová etapa politické spolupráce konzervativního křídla české politické reprezentace s historickou šlechtou.

26.2.1861 byla vyhlášena nová tzv. „Únorová ústava“, někdy též Schmerlingova. Jednalo se o faktický souhrn základních zákonů, které měly být realizací ústavních záměrů říjnového diplomu. Ústava měla platnost pro celé území monarchie. Základní zákon o říšském zastupitelstvu doprovázel soubor „zřízení zemských a řádů volení do sněmů zemských“, který obsahoval pro všech 15 zemí jednak nová zemská zřízení, jednak volební řády do jednotlivých zemských sněmů včetně rozpisu počtu poslanců na jednotlivé kurie. Říšská rada měla být dvoukomorová: a) širší (pro celoříšské záležitosti) a užší (pro neuherské země a bez Benátska) , což signalizovalo počátky dualismu. Panskou sněmovnu jmenoval panovník, poslaneckou volily zemské sněmy. Český zemský sněm měl mít 241 poslanců, do říšské rady vysílal 54 zástupců, moravský sněm byl stočlenný, do Vídně vysílal 22 poslanců a slezský sněm o 31 poslancích posílal do Vídně 6 zástupců. Celkový počet poslanců širší říšské rady byl stanoven na 343, užší rady na 203. Dosavadní říšská rada se přeměnila na státní radu s poradní funkcí. Únorová ústava vzbudila u většiny neněmeckých národů odpor, nejdůraznější v Uhrách. Čechům bylo upřeno české historické právo.

18. a 20.3.1861se konaly první volby do zemských sněmů. První zasedání českého, moravského a slezského sněmu byla zahájena 6. dubna t. r. Na zasedání českém sněmu ve kterém získali čeští liberálové asi třetinu mandátů a tvořili tzv. národní blok, vedený F. Palackým, F. L. Riegrem a F. A. Braunerem, přednesl F.L. Rieger první z mnoha českých „ohrazení“. V moravském zemském sněmu, kde zasedalo 24 Čechů, toto ohrazení přednesl 9.4. A. Pražáka - vůdce českých poslaců. Na slezském sněmu Češi zastoupení nebyli.

8.4.1861 byl vydán protestantský patent, kterým se protestantské náboženství stalo po právní stránce rovnoprávné s katolictvím.

29.4.1861 zahájila jednání (širší) říšská rada, poslanci do ní byli voleni ze zemských sněmů. Jedním z poslanců byl i F. Palacký.

16.2.1862 na návrh M. Tyrše v Praze vznikla tělocvičná organizace Sokol. Prvním starostou byl jmenován J. Fügner. Již v tomto roce existovalo v Čechách 8 jednot. Vedle ideálů vlasteneckých se Sokol prosazoval svou úlohou vzdělávací, kulturní a osvětovou. Na Moravě vznikla první sokolská organizace 2. 12. 1862 v Brně.

5.3.1862 byl vydán rámcový říšský obecní zákoník, který byl kompromisem mezi centralistickými tendencemi vlády a ideou samosprávy obcí, tak jak ji hlásala říšská rada. Říšský zákon byl rozpracován do příslušných zemských zákonů, a to s platností od 15. 11.1863 pro Slezsko, 16. 3. 1864 pro Moravu a 16. 4. 1864 pro Čechy; tyto zákony pak platily do konce monarchie a s řadou doplňků a novel až do r. 1938. Na území Protektorátu Čechy a Morava až do roku 1945.

27.10.1862 vydáním zákonů č. 87 a č. 88/1862 na ochranu svobody osobní a svobody domovní byla zahájena hlavní reforma politického systému. Zatčení osoby a provádění domovní prohlídky mohlo být provedeno pouze na základě soudního příkazu.

Roku 1863 v Brně vznikla Moravská orlice. Organizace hájící názory konzervativní části moravského politického spektra. V Praze bylo V. Náprstkem založeno Průmyslové muzeum, jeho předním úkolem bylo „vzdělávati průmyslníky tím způsobem, aby názorně seznali, jak rozmanitě užívá se přírodních látek v průmyslu“.

18.3.1863 F. L. Rieger přednesl poslanecké sněmovně projev ve kterém zdůvodnil další neúčast českých poslanců na práci říšské rady. Tomuto předcházelo 30. 9.1861, kdy na dovolenou odešel jediný český zástupce v panské sněmovně F. Palacký.

5.6.1863 v Mladoboleslavském listě Boleslavanu, který se od dubna 1863 prezentoval jako politický časopis, vyšel článek útočící na F. Palackého za jeho negativní postoj k polskému povstání z ledna 1863. F. Palacký na tento článek odpověděl 8. 6. v Národních listech článkem „Odpověď Boleslavanu o polské otázce“, který vyvolal doma, ale i v cizině značnou senzaci. „Polská otázka“ se stala důvodem sporů uvnitř českého politického tábora. Staročeši v čele s Palackým a Riegrem odmítali polské povstání, protože poškozovalo slovanskou věc a naopak mladočeši s povstáním sympatizovali.

17.6.1863 došlo k rozpadu českého poslaneckého klubu, po rozhodnutí skupiny jedenácti liberálních poslanců v čele s F. L. Riegrem o nevstoupení do říšské rady. Tato skupina oznámila svůj postoj přípisem, který byl v říšské radě přečten 25. 6. a ve kterém zdůvodnila, proč se na činnosti říšské rady nebude dále účastnit. Říšská rada byla omezena jen na Předlitavsko, neboť uherský sněm neuznal únorovou ústavu. Dalších pět českých poslanců se mandátu vzdalo a tak v radě zůstali jen čtyři čeští poslanci. Tito poslanci z Moravy odešli z rady až v listopadu 1864. Tímto aktem začalo období tzv. pasivní rezistence, což znamenalo neúčast na jednání říšské rady a to až do roku 1879.

5.7.1863 na návrh olomouckého arcibiskupa Bedřicha z Fürstenberka, papež Pius IX.stanovil toto datum jako svátek sv. Cyrila a Metoděje. A to nejen pro Moravu, ale i pro Čechy a Chorvatsko. Na Velehradě se uskutečnily oslavy tisíciletého výročí jejich příchodu na Velkou Moravu.

15.12.1863 bylo vydáno první číslo politického listu Národ. Tento list redakčně vedl F. Šimáček, své názory zde prezentovali Palacký, Riegr a Brauner, kteří volali po „národní jednotě“ proti „rozdrobujícím, seslabujícím a ničivým snahám“.

1864 v českých zemích se začala zavádět obecní samospráva.

8.1.1864 redaktor Boleslavanu F. Vinkler zprostředkoval schůzku několika poslanců a žurnalistů (bratři Grégrové, Thurn-Taxis, E. Tonner, F. Schulz) , na které Thurn-Taxis předložil návrh založit samostatnou stranu, která by byla liberálnější než dosavadní politická reprezentace pod vedením Palackého a Riegra. Z důvodů rozporů uvnitř této skupiny se záměr nezdařil.

25.12.1864 Český sněm přijal dva zemské školské zákony:

1. zákon o rovném právu obou zemských jazyků na středních školách. Tento stanovil, že na všech středních školách, tj. gymnáziích a reálkách, bude druhý zemský jazyk povinným vyučovacím jazykem.

2. o rozdělení gymnázií na česká, německá a oboujazyčná.

Zákon o vyučování obou jazyků byl schválen císařem v lednu 1866.

9.11.1864 v programovém článku v listě Národ vystoupil F. L. Rieger „proti rozpůlení říše“ (proti dualismu) a snesl všechny argumenty pro federalizaci monarchie.

V období od 9. 4. do 16. 5.1865 vydal F. Palacký v deníku Národ osm článků, v kterých vysvětlil svůj program federalizace Rakouska a zároveň varoval před důsledky dualismu. Proti rokům 1848/1849, nebo 1860/1861, spočíval rozdíl v tom, že z Palackého vychází skepse a zklamání, ale i bolestné poznání z neschopnosti a neochoty rakouského státu, plnit roli, která by odpovídala životním potřebám všech středoevropských národů. Koncem roku byly tyto články zveřejněny v brožuře nazvané „Idea státu rakouského“.

11.7.1865 místodržící v Čechách, hrabě Belcredi, přijal „Pamětní spis císaři“ od poslanců českého sněmu, který stylizoval F. L. Riegr a požadující jménem „národa českoslovanského“ řešení české otázky stejným způsobem jako otázky uherské.

20.9.1865 byla císařským manifestem prozatímně pozastavena platnost únorové ústavy a zároneň přerušena činnost říšské rady. Únorovou ústavu měl projednat uherský a chorvatský sněm a výsledky projednání měly posléze schválit zastupitelské orgány ostatních zemí monarchie. Manifest opět vzbudil naděje federalistů a byl příznivě hodnocen nejen českou veřejností, ale i poslanci českého sněmu, kteří při zahájení sněmu (23. 11.) schválili odeslání děkovné adresy císaři.

1.1.1866 znovu zprovoznění staroměstského orloje v Praze. Oproti původnímu orloji přibyly sošky dvanácti apoštolů s Kristem, které vyhotovil E. Veselý v roce 1864 a kalendářní deskou malíře J. Mánese z roku 1865. Tato deska byla v roce 1882 nahrazena kopií.

8.1.1866 císař prostřednictvím maršálka českého zemského sněmu hraběte Rothkircha oznámil poslancům svůj úmysl nechat se v Praze korunovat český krále.

20.3.1866 český zemský sněm, na kterém měli čeští liberálové spolu s „historickou“ šlechtou mírnou převahu nad německou reprezentací, přijal adresu císaři (23. března předána do Vídně) , v které vyjmenoval všechny nedostatky dosavadního volebního řádu a vyslovil požadavek oktroje revidovaných řádů a zřízení. Zemský sněm tímto aktem kapituloval a přímo vybízel panovníka k iniciativě. Tento postup českých poslanců lze označit za nedůstojné doprošování. Moravský zemský sněm tuto zvláštní adresu císaři nepřijal a zaujal rezervované vyčkávací stanovisko k českým státoprávním snahám.

24.5.1866 byly do Vídně přivezeny české korunovační klenoty a zvláštní deputace z Prahy tlunočila projevy věrnosti. V tento den opustil Prahu bývalý císař Ferdinand I., který odjel do Innsbrucku.

17.6.1866 vydal císař František Josef I. válečný manifest svým národům. Den před tím pruská armáda vstoupila na území rakouského spojence Saska. Rakousko spolu s většinou německých států vyhlásilo válku Prusku. Tímto aktem začala rakousko-pruská válka.

23.6.1866 pruská labská a první armáda (asi 150 tis. mužů) překročily české hranice mezi Rumburkem a Libercem a po obsazení obou měst, bez většího odporu, pokračovala v postupu směrem na Jičín. O čtyři dny později pronikla z prostoru Kladska do Čech druhá pruská armáda o síle 100 tisíc mužů a v bitvách u Náchoda a Trutnova, ve kterých porazila rakouskou severní armádu, pokračovala v průniku do vnitrozemí. I v dalších menších bitvách např. u Jičína, České Skalice aj., rakouské severní armády vykazovaly až pětkrát větší ztráty než armády Pruské.

3.7.1866 v blízkosti obce Sadová u Hradce Králové se odehrála rozhodující bitva mezi Benedekovou rakouskou armádou a pruskou armádou pod vedením náčelníka generálního štábu H. von Moltka. V bitvě se osvědčila taktická a technická převaha pruského vojska nad rakouskými. Pruská armáda použila nových pušek tzv. jehlovek nebo též zadovek, které oproti rakouským předovkám vzkazovaly až pětkrát rychlejší střelbu. Proti sobě stálo 220 tisíc pruských a 215 tisíc rakouských vojáků. Ztráty byly 1935 u prusů a 5658 u rakušáků. Počtem zúčastněných se jednalo o druhou největší bitvu v evropských dějinách 19.století.

8.7.1866 v 9 hodin dopoledne začalo pruské vojsko obsazovat Prahu, její okupace trvala až do 18. 9. t. r. Hlavní síly pruské armády postupovaly přes střední Moravu směrem k Vídni. Při svém postupu svedly s Rakouskou armádou menší bitvy u Tovačova a Dubu nad Moravou. 12. 7. bylo obsazeno Brno.

11.7.1866 vojenské velení pruské armády vydalo „Manifest obyvatelstvu slavného království Českého“, ve kterém nabízeli „šetrnost a přátelství“ a slibovali „uskutečnění národních tužeb Čechů a Moravanů“.

26.7.1866 bylo na zámku v Mikulově, patřícím hraběti Mensdorffovi, uzavřeno rakousko-pruské příměří.

V počátku srpna došlo k distribuci v několikatisícovém nákladu, anonymní brožury „Pláč Koruny České“ autorem byl bývalý redaktor Národních listů A. Kotík a vydána byla z podnětu J. V. Friče. Znovu nastolovala myšlenku samostatného českého státu v rámci federovaných „osvobozených národů“.

23.8.1866 byla v hotelu „U modré hvězdy“ v Praze podepsána mírová smlouva mezi Pruskem a Rakouskem. K její ratifikaci došlo 30.8. Touto smlouvou Rakousko souhlasilo s rozpuštěním Německého spolku a zavázalo se nadále nevměšovat do uspořádání Německa do vytvoření tzv. Severoněmeckého spolku se státy na sever od řeky Mohanu. Tímto se Prusku dostala možnost sjednotit Německo. Do konce září 1866 pruská vojska vyklidila obsazené území habsburské monarchie.

20.12.1866 E.Grégr na jednání českého sněmu v interpelaci tlumočil názor 38 poslanců na pobyt jezuitů v Čechách. Tito se po odstoupení Benátek Itálii začali znovu usazovat v Praze.

18.2.1867 byl na zasedání uherského sněmu slavnostně přečten královský reskript, který plně akceptoval uherské pojetí právní kontinuity. V tento den byl jmenován předsedou nově vzniklé uherské vlády hrabě Andrássy.

25.2.1867 státoprávní federalistickou většinou českého sněmu byla přijata adresa císaři, v které tato odmítla účast v „nezákonném shromáždění nějaké západní polovice říše“. Předseda vídeňské vlády Beust vládním příkazem rozpustil český sněm a vypsal nové volby. Stejným postupem byl 4. 3. rozpuštěn i sněm moravský. Ostrý postup vůči oběma sněmům svědčil o rozhodnutí vídeňské vlády, prosadit dualistické uspořádání za každou cenu.

6.4.1867 po volbách, uspořádaných 20. a 22.3., zasedl nový český sněm, v tomto sněmu federalisté ztratili většinu. Tuto většinu ztratili i v moravském sněmu.

13.4.1867 přednesl jménem 88 českých poslanců F. L. Rieger protest, v kterém se ohradil proti nové říšské radě. Následně čeští poslanci opustili sněmovnu, ovšem nevzdali se mandátů. Stejný postup čeští poslanci aplikovali i na jednání moravském sněmu, který opustili již 10. 4. před volbou do říšské rady.

20.5.1867 na první schůzi se sešla „ústavní“ říšská rada, tato měla přijmout ujednání o rakousko-uherském vyrovnání a zároveň revidovat základní zákon o říšském zastupitelstvu. Německá liberální levice, mající v radě většinu, vázala toto projednání na revizi únorové ústavy a přijetí řady nových zákonů. Tímto se říšská rada přeměnila v ústavodárnou.

20.5.-15.6.1867 česká politická reprezentace pod vedením představitelů „staročechů“ F. Palackého, F. L. Riegera, F. Braunera, ale i představitelů „mladočecha“ např. J. Grégra, podnikla při příležitosti národopisné výstavy v Moskvě „pouť na Rus“, která byla zároveň demonstrativní akcí proti dualismu. Při této příležitosti byl F. Palacký a F.L.Riegr přijat ruským carem Alexandrem II., který je oslovil jako :„rodné slovanské bratry na rodné slovanské půdě“. Dne 8.6. delegace opustila Moskvu a odjela do Petrohradu. Politicky akce nepřinesla úspěch poté co nesplnila naděje jejich účastníků. V Čechách, ale vyvolala vlnu rusofilství.

8.6.1867 korunovací císaře Františka Josefa I. na uherského krále byl dokončen proces dualizace Rakouské monarchie.

25.7.1867 byl vydán zákon č. 100/1867 o odpovědnosti ministrů, který omezil pravomoci císaře. Do jeho platnosti císař nemohl uskutečnit žádný vládní akt bez spoluúčasti příslušného ministra. Ministr byl nadále za svou činnost odpovědný parlamentu nebo-li říšské radě, a stal se tak vrcholným orgánem výkonné moci.

28.-29.8.1867 do Prahy byly z Vídně po železnici přivezeny české korunovační klenoty. Kde byly uloženy do úschovy od května 1866 před počátkem rakousko - pruské války. Při této příležitosti se uskutečnila okázalá národní manifestace za české státní právo.

14.11.1867 císař rozhodl o změně pojmenování monarchie, nadále se používala jména Rakousko-uherská monarchie případně Rakousko-uherská říše, které nahradily Rakouské císařství. Pro společné úřady se používal název „císařské a královské“ (c. a k.) , uherské úřady byly „královské“ a v ostatních zemích „císařsko-královské“ (c. k.) . Mimo oficiálního označení „Království a země na říšské radě zastoupené“ se běžně používalo názvů: Rakousku, Předlitavsku, Cislajtanii, podle říčky Litavy představující symbolickou hranici mezi oběma částmi říše a na druhé straně o Uhrách, Zalitavsku, Translajtanii. Císař užíval ve zkrácené titulatuře znění: císař rakouský a apoštolský král uherský.

15.11.1867 byly uveřejněny zákony č. 134 a č. 135/1867 pojednávající o spolkovém právu a spolčovacím právu. Tyto za povolený spolek pokládali ten, který nebyl ve čtyřtýdenní zákonné lhůtě od nahlášení úředně zakázán. Oba zákony i přes řadu omezení přispěly k uvolnění a rozšíření spolkového života.

1.12.1867 vyšlo v Praze 1. číslo dělnického čtrnáctideníku „Dělník“. Jeho vydavatel F.L Chlebodar zde propagoval svépomocné hnutí a zakládání svépomocných družstev.

21.12.1867 přijetím šesti ústavních zákonů byl vytvořen komplex tzv. prosincové ústavy. Jednalo se o zákony č. 141-146 Říšského zákoníku:

  1. zákon o říšském zastupitelstvu, který ponechal v platnosti kuriový systém včetně způsobu volby říšské rady prostřednictvím zemských sněmů. Říšská rada se měnila ve skutečný parlament.
  2. zákon o všeobecných občanských právech, zaručující svobodu vyznání, osobní, stěhování, zaměstnání, rovnost všech občanů před zákonem atd.
  3. zákon o zřízení říšského soudu
  4. zákon o soudcovské moci, který zaručoval nezávislost soudců, veřejnost procesního řízení atd.
  5. zákon o výkonné a vládní moci, vymezující postavení císaře, který zůstával „posvátným, nedotknutelným a nikomu neodpovědným“ a v době, kdy nezasedala říšská rada, ji nahrazovat
  6. zákon o společných záležitostech všech zemí monarchie.

Tato ústava měla platnost jen pro země Předlitavska. Obě části monarchie byly spojeny osobou panovníka, zahraniční politikou, vojenstvím a finančními záležitostmi. Prosincová ústava platila i přes úpravu v roce 1873, do roku 1918.

30.12.1867 jmenováním první rakouské vlády v čele s knížetem K. Auerspergem skončilo několika měsíční vládní provizorium.

Tento text je zveřejněn na základě povolení nakladatelství Libri. Jejichž stránky lze najít na adrese www.libri.cz.

Použitá literatura: Čapka Fr., Dějiny Zemí Koruny České v datech, Libri 1999 III.vydání

Seriál

  1. Od myšlenky austroslavismu k samostatnému Československu - den po dni (1.díl)
  2. Od myšlenky austroslavismu k samostatnému Československu - den po dni (2.díl)
  3. Od myšlenky austroslavismu k samostatnému Československu - den po dni (3.díl)
  4. Od myšlenky austroslavismu k samostatnému Československu - den po dni (4.díl)
  5. Od myšlenky austroslavismu k samostatnému Československu - den po dni (5.díl)

Podobné články

Další články autora

Autor : Jan Flieger / Dav 🕔22.01.2004 📕14.229

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře