Vysoká modrá zeď IV.

Autor : Radim Špalek / Bery 🕔17.01.2004 📕18.251

X. Zrušená křídla

Na začátku poslední části „Vysoké modré zdi“ se vrátíme do roku 1989, kdy došlo k významným mezinárodním změnám, které se potažmo dotkly samozřejmě i armády. Začínající rozklad socialistického bloku zemí Varšavské smlouvy byl zapříčiněn zejména celkovým „uzbrojením“ SSSR. I v ostatních státech začínalo býti více než jasné, že výdaje na armádu ruinují jejich rozpočty. Komunistické režimy se začaly bez podpory sovětského svazu hroutit a jednotlivé země se vydaly z pod jeho područí na klikatou cestu k demokracii.

Snižování vynakládaných prostředků na naší armádu se samozřejmě dotklo i letectva. PVOS přišla již v roce 1989 o jeden ze svých slp a to jmenovitě o 4. stíhací pluk v Pardubicích. K jeho zrušení vedl mimo jiné i fakt, že měl nejvyšší nehodovost ze všech útvarů tehdejšího československého letectva. Po převratu v listopadu 1989 nastaly v armádě změny ještě větší, bohužel prováděné bez jakékoliv koncepce a většinou vedené snahou zavděčit se veřejnému a politickému mínění, které tehdy rozhodovalo takřka o všem.

U letectva, které po zrušení 4. slp nadále plánovalo snížit své stavy, se to dalo shrnout do jednoho slova – likvidace. PVOS po roce 1989, kdy došlo k „oteplení“ vztahů s bývalými západními protivníky, začala pomalu upadat. Startů bylo již poskrovnu a většinou se jednalo o cvičné lety a prověrky OH. Zároveň byly útvary, dislokované u západní hranice, první na listině pluků připravených na zrušení. V roce 1991 tak byly rozpuštěny 5. slp v Plzni-Líních a 8. slp v Brně-Tuřanech. 8. slp se alespoň rozdělil na dvě samostatné stíhací letky. 81. sslt se přestěhovala na slovenskou základnu Sliač, vyklizenou jednotkami VVS-SA a 82. sslt začala držet OH na jejím příslušníkům dobře známém letišti v Mošnově a později po přesunu do Přerova i tam.

Mig-23ML č. 4641 od 1. slp „pózuje“ na začátku 90. tých let při letu v hotovosti. „Bedna“ nese výzbroj v tomto složení: 2xR-60M (pod trupem), 1xR-23R a 1xR-23T (pod křídlem). Horší kvalita fotografie je způsobena focením přes plexisklo kabiny.

V roce 1992 rušení jednotek pokračovalo a stíhací letectvo přišlo o další útvar. 9. stíhací pluk v Bechyni zůstal po zrušení 4. a 5. slp poslední jednotkou u 1. sld, která tak byla zrušena. 9. slp se změnil na sbolp (stíhací bombardovací letecký pluk) a nahradil v sestavě 34. sbold (stíhací bombardovací letecké divize) zrušený 6. sbolp z Přerova. Na konci roku 1992 navíc přišlo rozdělení ČSFR na dva samostatné státy – Českou a Slovenskou republiku. Letecká technika se dělila v dohodnutém poměru 2:1. Výjimkou byl nejmodernější typ naší PVOS – Mig-29 sloužící u 11. slp v Žatci. „Dvacetdevítky“ se dělily 1:1. Slováci se na oplátku zřekli všech Migů-23, které zůstaly v naší armádě. Byl to však pouze „danajský dar,“ protože zastupitelé slovenské strany dobře věděli, že Migy-23BN, MF, ML i U budou v dohledné době potřebovat finančně náročné generální opravy a v provozu vykazují nejvyšší poruchovost ze všech typů federálního letectva. Ránou pro nově formované letectvo Armády České republiky (AČR) pak byl navíc fakt, že na Slovensko se přelétávala perfektně letuschopná technika, mnohdy za cenu odstavení jiných strojů stejného typu, které zůstaly právě u nás. V tu dobu se také začal projevovat nedostatek náhradních dílů, které již z Ruska (SNS) dostávala armáda velmi nepravidelně.

Stav stíhacích jednotek letectva AČR k 1. 1. 1993:

Jednotka Letiště Výzbroj
2. divize PVOS    
82. sslt Ostrava-Mošnov Mig-21MF, UM
3. divize PVOS    
1. slp České Budějovice 1. letka – Mig-23ML, U
    2. letka – Mig-23MF, U
11. slp Žatec 1. letka – Mig-29A, UB
    2. letka – Mig-21MF, UM
1. smíšený letecký sbor    
34. sbold (stíhací-bombardovací letecká divize)    
9. sbolp Bechyně 1. letka – Mig-21MF
    2. letka – Mig-21MF

Pozn.: Ostrou hotovost pro potřeby PVOS držela 82. sslt s Migy-21MF, 1 letka 1. slp s Migy-23ML a 2. letka 11. slp opět s Migy-21MF.

V této neutěšené situaci byl v polovině roku 1993 zrušen definitivně 9. sbolp v Bechyni a s ním i celé letiště, které bylo na přelomu 80. a 90. tých let nákladně modernizováno a bylo v té době zřejmě naší nejlepší základnou. Tento těžko pochopitelný krok v zápětí potvrdilo zrušení 11. slp v Žatci, který své letouny rozdělil mezi 28. sbolp v Čáslavi, 1. slp v Českých Budějovicích a 4. sslt (na tu se přečíslovala 82. sslt při přesunu z Mošnova) v Přerově.

V roce 1994 došlo i na poslední slp. 1. stíhací pluk v Českých Budějovicích, který se odkazoval na tradice 1. stíhacího pluku založeného v SSSR za 2. sv. války, byl zrušen k 31. 12. 1994 na letišti v Čáslavi, kam přelétl na podzim se svými Migy-23ML a U. Do Čáslavi již nepřelétly Migy-23MF, které byly během tohoto roku od pluku vyřazeny po 17 letech služby a skončily ve většině případů stejně jako ostatní rušené stroje – pod autogenem. Na čáslavské základně se již nacházela i 4. sslt z Přerova a působily zde i zbytky „domácího“ 28. sbolp se směsicí Migů-21MA, MF, US, UM a R.

Vrtulníkové jednotky, a to 11. vrp v Plzni-Líních a 51. vrp v Prostějově, byly ke konci roku také zrušeny a novou destinací většiny příslušníků se stala 33. zVrL (základna vrtulníkového letectva) v Přerově. Odtud byla i nadále držena hotovost s typem Mi-24. Hotovost byla zachována i na západě Čech v Líních, kam se přemístil jeden odloučený roj s dvojicí Mi-24. Docházelo zde k důvěrně známé rotaci lidí a strojů z mateřské základny, podobně jako v 80. letech. Jako blesk z čistého nebe přišla koncem roku 1996 zpráva o možném konci hotovosti vrtulníků. Rozkaz přichází následně a podle něj mají Mi-24 skončit k 31. 12. 1996. Jako perličku z té doby lze uvést, že 2. 1. 1997 nastal neuvěřitelný zmatek, když funkcionáři nadřízené jednotky 33. zVrL, z 3. sboru taktického letectva v Hradci Králové vyděšeně telefonovali mezi Hradcem, Přerovem, Plzní a poté i Prahou, proč dnes Mi-24 neohlásily pohotovost ke startu… Myslím, že k tomu není třeba nic dodávat.

Trochu předběhneme dobu. Po útocích na WTC 11. 9. 2001 v USA došlo k obnovení hotovosti vrtulníků Mi-24V z přerovské základny a stroje byly odeslány do Náměšti nad Oslavou. Odtud hlídkovaly nad blízkou jadernou elektrárnou v Dukovanech spolu s letouny L-39ZA, které byly do OH také zpětně zařazeny.

Hotovostní Mig-21MF č. 9805 ze stavu 41. slt se chystá přistát na 4. zTL v Čáslavi v roce 2002. Letoun nese PL rakety R-13M a „baky“ po 490 l. Výzbroj v podobě R-13M se v OH používala cca. od roku 1997-98.

XI. Stíhači v Čáslavi

Od 1. 1. 1995 se zcela změnila koncepce našich VzS AČR(Vzdušných sil Armády České republiky). Zrušeny byly všechny pluky a jednotky byly nyní budovány na bázi leteckých základen a jim příslušných letek. V Čáslavi tak nakonec vznikla 4. základna stíhacího letectva, pod níž spadaly tři letky. 41. stíhací letka (slt) měla ve výzbroji Migy-23ML, U + L-39ZA a rekrutovala se zejména z personálu bývalého 1. slp. 42. slt měla ve výzbroji Migy-21MF, UM a L-39ZA a piloti spolu s mechaniky vesměs pocházeli od 4. sslt. Jako poslední vznikla na základně 43. slt, která měla také Migy-21MA, MF, UM a L-39ZA. Za její základ sloužily příslušníci bývalého 28. sbolp a 47. pzlp (průzkumného leteckého pluku).

4. základna stíhacího letectva (zSL) – Čáslav od 1. 1. 1995

41. slt Mig-23ML, U, L-39ZA
42. slt Mig-21MF, UM, L-39ZA
43. slt Mig-21MA, MF, UM, L-39ZA

Není jistě bez zajímavosti, že v Čáslavi měla být původně 31. základna taktického letectva a stíhací základna měla vzniknout v Českých Budějovicích, kde by nesla číslo 41. Vzhledem k tlakům na odchod vojáků z letiště v ČB, však došlo k přesunu do Čáslavi… V Čáslavi tak byla od ledna 1995 jediná základna, která držela ostrou hotovost pro potřeby České republiky s nadzvukovými letouny. Od 41. slt to byly Migy-23ML a od 42. a 43. slt letouny Mig-21MF.

Dne 2. 9. 1996 havaroval s letounem Mig-21MF č. 5215, vyzbrojeným dvojicí RS-2US a dvojicí R-13M, na cvičném hotovostním letu, mjr. Ivo ZACHARA z 43. slt. Ve složitých meteorologických podmínkách zachytil po vlétnutí do oblačnosti o zalesněný vrch poblíž obce Studené nedaleko Letohradu a jeho letoun se zřítil na pole pod kopcem. Mjr. ZACHARA jako zázrakem vyvázl ze zcela zdemolovaného stroje s těžkým zraněním a po vyléčení se vrátil zpět jako řídící létání na čáslavskou věž.

V roce 1997 došlo k změně názvu základny na 4. zTL (základnu taktického letectva), ale nadále zde působily všechny tři slt. Na konci roku 1998 došlo k nevyhnutelnému vyřazení Migů-23ML, u kterých nebyl prodloužen resurs generální opravou. Zároveň také došlo ke zrušení 43. slt, protože všechny letuschopné Migy-21 byly rozděleny mezi 41. a 42. slt. Od roku 1999 tak hotovost držely opět jako jediné letouny Mig-21MF, které již v našem letectvu sloužily mnohdy přes 25 let!

Rok 1999 byl také důležitým mezníkem pro VzS AČR v tom, že naše země vstoupila do NATO. Desítka Migů-21MF proto byla upravena přidáním kompatibilního radiovybavení na verzi MFN a byla předurčena pro ostrou hotovost v systému NATINADS (Integrovaný vzdušný obraný systém severoatlantické aliance). Od roku 1999 tak jsou v Čáslavi připraveny ke startu dvě dvojice Migů-21, přičemž do služby v hotovosti jsou kromě modernizovaných strojů verze MFN používány i letouny MF. Důvodem je zejména letuschopnost a nálet hodin jednotlivých Migů. V roce 2000 byly všechny zbylé Migy-21 převedeny k 41. slt, protože 42. slt začala být přezbrojována na lehký bitevník L-159A z Aera Vodochody. Letka si však i s „ALCAmi“ ponechala status stíhací jednotky. Vstup do NATO a začlenění 41. slt do systému NATINADS přinesl vybraným pilotům, zvyklým na cca. 60 hod. ročního náletu, "luxus" v podobě cca. 120-150 hod., které odlétali zejména právě v OH.

Zatím poslední „tygr“ našeho letectva, neboli Mig-21MFN č. 2500, který je maskotem 41. „tygří“ slt na 4. zTL v Čáslavi. Zde je zachycen před přistáním po hotovostním letu na 34. zSL v Pardubicích v roce 2003. Nese výzbroj v podobě raket R-60M, která se používá od listopadu 2002. Nátěr stroje byl proveden v říjnu 2002 k výročí 45 let provozu letiště Čáslav.

L-159A ALCA ze stavu 42. slt, 4. zTL z Čáslavi. Letoun č. 6055 je zachycen po návratu z cvičného letu s dvojicí baků po 350 l a cvičným registrem PL rakety AIM-9 Sidewinder. Druhé tělo AIM-9 je nefunkční a je neseno pouze jako zátěž vyrovnávající odpor vzduchu, aby letoun "netáhl" k jedné straně.

XII. Summit NATO

Poslední důkladnou prověrkou naší PVOS byl Summit NATO, který proběhl v ČR ve dnech 21.-23. 11. 2002 v Praze. Jelikož měli dorazit všichni čelní představitelé států NATO včetně amerického prezidenta, bylo jasné, že ochrana Prahy nemůže být ponechána pouze na naší PVOS, jejíž páteří byly Migy-21. Američané proto nabídli pomoc, která se skládala z dodání raket AIM-9M pro L-159A z 42. slt a hlavně z poskytnutí jednotky, která by operovala z našeho území v době konání summitu a pomohla by se zajištěním vzdušného prostoru. Na letiště v Čáslavi tak nakonec dorazilo 18. 11. devět F-16CG a jedna F-16DG od 31. FW, 555. FS "Triple Nickel" z jejich domovské báze v severoitalském Avianu. F-16 nosily dvojicí AIM-120 AMRAAM a jedním párem AIM-9 Sidewinder. Američtí i naši letci spolupracovali s letouny včasné výstrahy E-3A Sentry, které operovaly nad jihozápadním koncem naší republiky. Tyto AWACSy patřily společné jednotce Severoatlantické aliance z německého Geilenkirchenu. Američané nasadili ještě F-15C od 48. FW, 493. FS z anglického Lakenheathu, které operovaly nad ČR zejména v době špatného počasí, které bylo po celou dobu konání akce pro letový provoz dost nepříznivé. F-15 přitom tankovaly palivo z letounů KC-135R ze 100. RW umístěných pro tuto akci na německém letišti Rhein-Main.

Naši piloti se na zajištění akce v OH podíleli hlídkovými lety. Migy-21MF a MFN od 41. slt z Čáslavi létaly vyzbrojeny dvojicí raket R-60M ve dvojicích SV od Prahy a v těchto hlídkách se skoro nepřetržitě střídaly. L-159A z 42. slt hlídkovaly S od Českých Budějovic se čtyřmi přídavnými nádržemi a dvojicí AIM-9M. Během noci létaly "jednadvacítky" i "ALCy" jednotlivě. Přímo v Praze byla na 6. zDL (základně dopravního letectva) dislokována část 331. lbvr (letky bitevních vrtulníků) z Přerova, která prováděla hlídkové lety V od Prahy s dvojicí strojů proti nízko a pomalu letícím cílům. Mimo tyto primární lety k ochraně vzdušného prostoru byly připraveny i další stroje z 6. zDL v Kbelích, 33. zVrl z Přerova a LPZS (letecké pátrací a záchranné služby) z Líní. Jmenovitě to byly Mi-17, Mi-8S, W-3A, An-26 a L-410 určené k přepravě jednotky rychlého nasazení, chemické roty a zraněných po případném útoku teroristů. Riziko takové akce nebylo radno podcenit. Veškerá činnost PVOS byla přitom koordinována z národního střediska velení ve Staré Boleslavi. Celý summit se naštěstí obešel bez problémů a jediným "ostrým" zásahem bylo dovedení kazašského Tu-134A dvojicí F-16CG na letiště do Pardubic poté, co se posádka Tupoleva neohlásila řídícímu letů v Praze. Zde se však jednalo pouze o nedorozumění a po vybavení potřebných věcí odletěla kazašská delegace neprodleně do Prahy.

Dvojice hotovostních Migů-21MF z 41. slt vyzbrojená raketami R-60M. V této konfiguraci létaly stroje při ochraně summitu NATO v listopadu 2002 a používá se v OH dodnes. Vedoucí letoun č. 9414 je v hnědo-zelené kamufláži, kterou nesly zejména stroje 6. sbolp z Přerova, kde tento letoun také sloužil v 80. tých letech. Vedený stroj č. 9801 má naopak nejnovější NATO kamufláž složenou ze tří odstínů šedé. Tu dostal spolu se strojem č. 9805 v první polovině roku 2003 a kromě těchto "sóláků" ji nesou po revizi i "spárky" č. 9332 a 9333.

XIII. Budoucnost PVOS

Již dnes je jasné, že VzS AČR stojí před důležitým krokem, kterým je přezbrojení 41. slt v Čáslavi na nadzvukový víceúčelový bojový letoun, který by nahradil Migy-21MF, MFN a UM. Tato složka letectva byla od roku 1993 odstrčena na vedlejší kolej a v podstatě byl zakonzervován její stav tak, „aby to fungovalo.“ Pravděpodobně nejrozporuplnějším krokem v této oblasti byla „výměna“ našich 10 odstavených strojů Mig-29 za 10 vrtulníků W-3A Sokol v roce 1996 do Polska. Pokud by zde v roce 1993 existovala vůle k jednání s Ruskem o deblokaci jejich dluhu dodávkami nových Migů-29, podobně jako to učinila Slovenská republika, měli bychom dnes k tomuto rozhodování ještě nějaký čas. Samozřejmě, že provoz Migů-29 by s sebou přinesl i problémy v dostupnosti a ceně náhradních dílů včetně provádění GO, ale na druhou stranu je to stroj jako dělaný pro potřeby PVOS s možností další modernizace. Provozní náklady „devětadvacítky“ přitom ani zdaleka nedosahovaly částky, která byla vynakládána na provoz Suchojů Su-22, které sloužily v našem letectvu do roku 2002. K potvrzení kvalit těchto stíhaček navíc jistě patří i fakt, že německé letectvo si Migy-29 z výzbroje bývalé NDR ponechalo a teprve v letošním roce je bude předávat do Polska kvůli příchodu moderních Eurofighterů Typhoon. Nicméně to vše je dnes již jen v oblasti teorie a realitou je pouze to, že posledním cca 10 strojům Mig-21 končí jejich technická životnost po 30 letech provozu v 1. polovině roku 2005. Do té doby musí být známa a připravena náhrada v podobě 12 "sóláků" a 2 "spárek" strojů vybraného typu a vycvičených pilotů. Ať již naši piloti budou létat na F-16 nebo Gripenu, bude důležité využít zkušeností, kterých dosáhli po vstupu do NATO v roce 1999. Pokud ale v roce 2005 s vyřazením „jednadvacítek“ definitivně v Čáslavi umlkne zvuk zapnutých "forsáží," bude to těžká ztráta pro naši suverenitu a konec nejdůležitější složky naší PVOS. Doufejme tedy, že v tento pochmurný scénář nedojde a i nadále nám nad hlavou budou dunět nadzvukové bojové stroje s českým znakem na trupu, které převezmou štafetu více než 85 leté tradice našeho vojenského letectví.

Autor : Radim Špalek / Bery 🕔17.01.2004 📕18.251

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře