Saddám konečně chycen!

Autor : Radek Enžl / Rad 🕔12.01.2004 📕6.988

Vyúčtování

Klíčovou se opět ukázala spojenecká převaha ve vzduchu. Irácké letectvo vůbec nevzlétlo (stejně by proti drtivé početní i technologické převaze nemělo šanci) a tak zůstaly koaličnímu letectvu hlavním nepřítelem irácké PLŘS. Těm se podařilo sestřelit celkem tři spojenecké letouny (F/A-18C, F-15E a A-10A) a čtyři bezpilotní prostředky. Palbou ručních zbraní byl donucen k přistání na území nepřítele (a následně zničen vlastními letouny) bitevní  vrtulník AH-64D. Mnohem větší ztráty však spojenci utrpěli v důsledku havárií a nedorozumění – celkem 4 letouny, 8 vrtulníků  a další 4 vrtulníky byly poškozeny.

Opětovnou hrozbou se ukázaly irácké rakety SCUD, jichž bylo odpáleno nejméně 15. Američané se naštěstí poučili z roku 1991 a tak byly SCUDy, až na výjimky, účinně neutralizovány nejmodernějšími PLRK Patriot.

V souvislosti s iráckými SCUDy trvala hrozba použití iráckých zbraní hromadného ničení. Proto se také součástí koalice stal i 1. česko-slovenský prapor radiační, chemické a biologické ochrany. Prapor mimo jiné zasahoval také v případě dopadu SCUDů v blízkosti Kuwait City. Je pochopitelné, že irácké ZHN vyvolávaly značné obavy vzhledem k jejich snadné rozšiřitelnosti a hlavně množství, jehož výrobu Irák doložil. Mělo se jednat např. o téměř 20 000 litrů koncentrovaného botulinu, 8 500 litrů koncentrovaného antraxu, přes 3 000 tun yperitu, kolem 800 tun sarinu, až 250 tun tabunu atd. K nasazení iráckých ZHN nicméně nedošlo a po skončení bojů také nebyly na území Iráku nalezeny, ačkoli se staly jednou z hlavních příčin operace Iraqi Freedom.

Svoboda Iráku však byla přese všechno vykoupena draze. Na straně Iráku zahynulo přes 3700 osob (z toho 2 320 vojáků a 1 254 civilistů, přičemž některé zdroje udávají 2 653 civilistů). Zraněno bylo nejméně 6 600 osob. Devět tisíc iráckých zajatců bylo po skončení bojů postupně propuštěno.

Na straně koalice padlo 138 amerických vojáků, 31 britských a 18 kurdských bojovníků. Zraněno bylo 550 Američanů a 74 Britů.

Boje skončily, nastala však další etapa poválečné obnovy a rozvoje. Nebyla méně obtížná. 

Saddámův konec

Je otázkou zda operace Iraqi Freedom skutečně přinese svobodu iráckému lidu. To záleží především na samotných Iráčanech a uspokojivou odpověď přinese až budoucnost. Staré spory mezi baasisty a Kurdy, mezi sunnity a šíity však zřejmě nikdy neutuchnou. Americká přítomnost v Iráku je stále zcela nezbytná, neboť zabraňuje občanské válce mezi mnoha frakcemi a tedy hroznému krveprolití.

Není to právě malá cena za mír – od skončení války bylo při pouličním násilí a sebevražedných útocích zabito víc spojeneckých vojáků a policistů, než v průběhu samotného konfliktu.

Existoval samozřejmě předpoklad, že značnou část těchto útoků má na svědomí křídlo stále věrné svrženému a ukrývajícímu se diktátorovi. Jeho eliminace tudíž byla pro spojence zásadní.

Až po sedmi měsících však jejich snaha přinesla výsledek. V neděli 14. 12. 2003 kolem 10.00 středoevropského času poprvé CNN přinesla zprávu, že Saddám Husajn byl pravděpodobně zajat. Ve 13.00 následovala tisková konference, na níž byla tato zpráva potvrzena. Tisková konference byla zahájena větou: „Ladies and gentleman, WE GOT HIM !!! – Dámy a pánové, MÁME HO!!!“

Následně začaly vyplouvat další informace. Smyčku kolem Saddáma utáhli jeho příbuzní. Nebyl však zřejmě zrazen (pokud ovšem spojenci nechtějí krýt identitu případného udavače).  

Zpravodajské služby USA a armáda údajně analyzovaly, kdo ze členů Saddámovy rodiny, ochranky nebo z jeho dalších příznivců by mohl být s to pomoci mu se ukrýt. Potom Američané zahájili po těchto osobách intenzívní pátrání.

Údajně nešlo o velká jména. Někteří  z podezřelých nebyli k nalezení, ale našli se jejich příbuzní nebo známí. Pečlivým porovnáváním jejich výpovědí se zpravodajci „dostávali pořád blíž středu kruhu".

Několik dnů před samotnou akcí pak Američané našli člověka, po jehož výslechu získali další informace a ty je zavedly k dalším lidem a místům, a tak postupně až k Saddámovi.

Klíčové sdělení o Husajnově úkrytu prý pocházelo od člena rodiny, který "měl k Saddámovi blízko", přičemž američtí zpravodajci v posledních deseti dnech před akcí vyslechli pět až deset členů rodin "blízkých Saddámovi". Nakonec Američané vytipovali dvě možné lokality, kde by se Saddám mohl ukrývat.

Útok byl naplánován na obě tato místa současně. Operace, která měla název RED DAWN (Rudý úsvit) začala v noci ze soboty na neděli. Účastnilo se jí na 600 vojáků dvou hlavních jednotek – slavné 4. pěší divize a TASK FORCE 121, což je speciální skupina určená k pátraní po vysoce postavených představitelích bývalého iráckého režimu. Na operaci se též podílely kurdské jednotky.

Při prohlídce jednoho z obou určených míst, které leželo 50 km od Tikrítu (podle jiných údajů jen 15 km) byl ve sklepě jednoho domu pod hromadou sutin a nepořádku nalezen vchod do tajné skrýše. V podlaze byl vybudován 60 centimetrů hluboký příkop zakrytý kobercem, do kterého se vešla ležící osoba. Právě v této skrýši byl Husajn nalezen a zatčen.

Husajn měl v okamžiku zatčení plnovous, který si nechal narůst, aby změnil podobu (na druhou stranu zřejmě stejně neměl mnoho možností se pravidelně holit). Spolu s ním byli zadrženi také další dva muži (jejichž identita nebyla zveřejněna)  a zabaveny dva samopaly, pistole a 750 000 dolarů ve stodolarovkách.

Vojáci při další prohlídce úkrytu nenašli telefony ani jiné komunikační prostředky. Proto se nezdá pravděpodobné,  že by odtud Saddám mohl koordinovat odpor jemu věrných sil. V souvislosti s těmito zjištěními se též vyskytly spekulace, že Saddám byl ve skutečnosti vězněn svými  generály, kteří jej používali jako pojistku a morální vzpruhu (očekávalo se, že dokud nebude zajat, věrní budou odhodlaně bojovat a ostatní se budou bát  jeho návratu). Nakonec však mohl být obětován, aby odvedl pozornost.  

Tuto myšlenku údajně podporuje fakt, že Husajn při operaci nekladl odpor a celá akce se obešla bez jediného výstřelu. Ihned se objevila tvrzení, že zrádci mu do jídla přimíchali omamné látky, a tak prostě nebyl obrany schopen.

Podle spojeneckých zpráv byl však prý Saddám v okamžiku zatčení velmi překvapený a proto se, i když měl pistoli, nepokusil se o obranu. Naopak údajně spolupracoval a prý řekl: „Jsem Saddám Husajn, jsem irácký prezident a chci vyjednávat.“ Odpověď údajně zněla: „Prezident Bush vás zdraví.“

Husajn spolupracoval i nadále. Vypadal rezignovaně a unaveně. Bez protestů se podrobil lékařské prohlídce, která potvrdila, že jeho zdravotní stav je dobrý. Byly během ní také Husajnovi odebrány vzorky potřebné k testům DNA. K porovnání  armáda zřejmě využila vzorky z těl Husajnových synů Udaje a Kusaje. Ti byli zabiti v 22. července při několikahodinové přestřelce s Američany v Mosulu. Husajn údajně působí dojmem zlomeného muže podrobujícího se apaticky svému osudu. Chybí u něj jakékoli agresivní rysy. Stejně klidně jako se podrobil zdravotní prohlídce, přijal i pobyt ve vězeňské cele.

Zvláštním dojmem však bývalý diktátor působí po duševní stránce. Svržený irácký vůdce prý v zajetí téměř nemluví, na otázky odpovídá stroze a zmateně - jeho chování celkově vykazuje možné psychické poruchy (opět s spekuluje o možných následcích působení omamných látek, Američané však tyto úvahy nepotvrdili). V rozporu s tím některé zprávy uvádějí, že je „výřečný“. Přesto však je verbální komunikace s Husajnem  údajně velmi obtížná. Na některé otázky neodpovídá vůbec, na jiné zmateně. Několikrát prý však americkým vojenským vyšetřovatelům zdůraznil, že před válkou neměl zbraně hromadného ničení. Přiznal prý ale také, že se zbrojními inspektory OSN nejednal fér, protože  "si chtěl uchovat soukromí ve svých palácích".

Americký  ministr obrany Donald Rumsfeld o Husajnovi řekl: "Na muže, který zavraždil desítky tisíc lidí, mučil své nepřátelé, se chová překvapivě klidně."

Američané dále udávají, že Husajn odpovídá bez nacionalistických a rétorických vložek, zdánlivě věcně, ale přitom dosti neurčitě, vyhýbavě a zmateně. Například na dotaz, zda chce podat skleničku s vodou odvětil: "Ano, podejte mi ji. Potřebuji močit a měl bych močit. Musím si dojít na toaletu a jak si mám dojít na toaletu, když jsou všichni mí lidé zotročeni?"

Navíc Američané uvádějí, že Husajn odmítá odpovídat na otázky týkající se záškodnických akcí jeho stoupenců. Nechce rovněž podat vysvětlení k dokumentům (o nichž Američané nezveřejnili vůbec nic), které byly zajištěny po jeho zatčení v provizorním bunkru.

Nyní je Husajn zadržován na utajovaném místě a americké úřady se dosud nerozhodly, zda ho předají iráckému soudu. Je zřejmé, že Američané se nebudou chtít nijak rychle zbavit tak cenného zdroje informací. Zástupci irácké vládní rady chtějí, aby Husajn stanul před tribunálem pro válečné zločiny, který byl vytvořen minulý týden. Husajnovy dcery zase oznámily, že budou bojovat za to, aby jejich otec byl souzen u mezinárodního soudu a nikoliv v Iráku, neboť se obávají předpojatosti soudu.

Reakce samotných Iráčanů jsou však velmi rozporné. Zatímco na řadě míst v Iráku lidé vyšli do ulic a oslavovali, někde došlo k vášnivým protestům a  jinde zase měli pro Saddáma jen slova zklamání a opovržení - lidé nazývali bývalého prezidenta zbabělcem, protože fakt, že byl chycen živý, že nebojoval do konce, stejně jako zbaběle opustil Bagdád a svůj lid, právě když koaliční jednotky vstupovaly do hlavního města, považují za neuvěřitelnou potupu. Nedokázal ani to, co požadoval od svých vojáků, boj až do konce a čestnou smrt.

Už jednou citovaný Donald Rumsfeld k tomu dodal, že na muže, jenž se bezpočtukrát fotografoval s pistolí, nebyl příliš statečný. Na druhou stranu velitel čtvrté pěší divize armády USA, která Saddáma ve sklepě dopadla, generál Raymond Odierno k tomu řekl: "Chytili jsme ho jako krysu. Když sedíte na dně díry, nemůžete se moc bránit."

Ať je to jak chce, Arabové se  radují i pláčou. Část arabského světa se navíc obává, že Saddámovo zatčení zvýší preference amerického prezidenta George Bushe. Mnozí Arabové totiž věří, že po atentátech na USA 11. září zahájil Bush tažení proti arabskému světu a muslimům vůbec.

Různě se také na Saddámovo zajetí dívají Arabové z okolních států. V Jordánsku a Palestině zavládl smutek, protože pro ně byl Saddám symbolem odporu americkým plánům v této oblasti. A vítězství slaví USA, které Arabové  vidí jako neochvějného zastánce Izraele. Naopak třeba Kuvajťané, kteří pamatují iráckou invazi z let 1990 až 1991,  jásají.

Nadšení také zavládlo mezi západními politiky, kteří v Husajnově zatčení, vidí událost, která by měla silně přispět k demokratizaci a stabilizaci Iráku.

Naděje politiků však poněkud kazí názor odborníků. Podle nich se bezpečnostní situace v Iráku ani život obyvatel země po zatčení Husajna příliš nezmění. Odborníci se nedomnívají, že by teroristické protiamerické akce byly organizovány tak chabým způsobem, aby se Husajnovým odstraněním celý systém protiamerického odporu zhroutil. Takové představy jsou prý naivní. Skutečná změna a vznik demokratického režimu v Iráku budou podle mínění expertů možné pouze tehdy, když se podaří zvládnou tlak islámských fundamentalistů. Pokud bude v Iráku pokračovat tlak ortodoxních šíitů, který tam proniká hlavně z Íránu, teror bude pokračovat.  Tlak na to, aby Američané z Iráku odešli, bude prý narůstat.

Operací, které řídí stoupenci bývalého režimu, bude sice ubývat, avšak nedotkne se to těch arabských nebo iráckých bojovníků, kteří nejsou stoupenci Saddáma Husajna. Jejich akcí možná bude přibývat a jejich odpor získá ještě více nacionalistický rozměr. Ozývají se i hlasy, že tento americký úspěch "vyšumí", neboť Iráčané nyní už nebojují za Saddáma, ale za ukončení americké okupace v Iráku. Násilí prý naopak vzroste, stejně jako po zabití Saddámových synů Udaje a Kusaje.

Události v Iráku tyto názory zatím potvrzují. Jak už jsem řekli, euforie ze zadržení Saddáma Husajna nezachvátila celý Irák. Naopak. V pondělí 15.12. 2003, tedy den po oznámení Sadddámova zajetí, vyšly do ulic Tikrítu tři stovky studentů. Diktátorovi věrná mládež požadovala okamžité propuštění vůdce na svobodu. Demonstranti plakali, mávali bankovkami s Husajnovou podobiznou a skandovali hesla: "Saddáme Husajne, obětujeme pro tebe krev a duše", "Celý Irák provolává slávu Saddámu Husajnovi" nebo "Bůh je veliký, Amerika nepřítelem všech lidí".

Téhož dne došlo ke dvěma bombovým útokům v Bagdádu, které si vyžádaly 9 mrtvých a 27 raněných. O další den později u Samarry rebelové napadli americkou vojenskou hlídku. Ta střelbu opětovala a během přestřelky zemřelo 11 Iráčanů a  1 Američan. Další dva Iráčané zahynuli při nepokojích v Ramádí, kde byl také zraněn další koaliční voják.

Města Tikrít, Samarra i Ramádí leží v tzv. sunnitském trojúhelníku, tj. v lokalitě tradičně věrné straně Baas. V této oblasti klid zřejmě jen tak nenastane. Tikrít je, jak známo, domovským městem Husajnovy rodiny a  podle americké armády je jedním z center, odkud jsou proti loajálním Iráčanům a spojeneckým vojákům organizovány útoky. V poslední době prý město  zachvátila  pochmurná nálada. Tikrítští totiž věří že Saddám byl zrazen a považují to za ztrátu víry a cti.

Těžko říci, zda tedy přinese Husajnovo zatčení regionu toužebně očekávaný mír nebo naopak eskalaci násilí. Každopádně pozitivem však je, že Saddám Husajn bude předán spravedlnosti, aby se zodpovídal ze svých činů.

Autor : Radek Enžl / Rad 🕔12.01.2004 📕6.988

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře