Henschel Hs 126

Autor : Michal Rak 🕔02.01.2004 📕23.479

Vznik a vývoj

Henschel Hs 126 byl hornoplošný pozorovací letoun určený pro spolupráci s pozemními jednotkami. Konstruktérem letounu byl ing. Friedrich Nicolaus, který vycházel ze staršího typu Hs 122. Nový letoun měl změněnou konstrukci draku, změnila se odtoková hrana křídla a ocasní plochy, kabina osádky byla částečně zakryta. Všechny tyto úpravy byly provedeny na čtvrtém draku předsériového Hs 122 B-0, který poprvé, již s označením Hs 126 V-1, vzlétl na podzim roku 1936. Letoun byl poháněn řadovým motorem Junkers Jumo 210 C a vybaven třílistou, stavitelnou vrtulí. Technický úřad (Technisches Amt) však požadoval hvězdicový motor BMW Bramo 323 Fafnir. Ten byl proto instalován do prototypů V-2 (D-UJER) a V-3 (D-OECY). Během roku 1937 prošel typ důkladnými zkouškami a splnil všechny požadavky na něj kladené. Hs 126 měl vynikající letové vlastnosti, snadno se ovládal a vyznačoval se krátkým startem a přistáním. Kabina osádky byla prostorná a letoun nebyl náročný na výrobu.

Sériová produkce verze Hs 126 A-1, když již předchozího roku bylo vyrobeno deset předsériových Hs 126 A-0, se rozběhla na počátku roku 1938. Verze A-1 se od prototypu a předsériových exemplářů odlišovala motorem BMW 132 Dc o výkonu 880 koní s třílistou stavitelnou vrtulí VDM, protože požadovaných motorů Bramo 323 nebyl dostatek. Letoun byl vyzbrojen pevným kulometem MG 17 a pohyblivým MG 15, oba ráže 7,92 mm, v kabině pozorovatele, který pracoval s automatickou topografickou kamerou Zeiss a s pomocnou ruční Rb 12,5/9x7. Stroj unesl až 150 kg pum.


Henschel Hs 126 A-1

V létě 1939 byla zahájena výroba verze B-1, která již měla motor BMW Bramo 323 A/Q Fafnir a modernější rádiovou výbavou. Výroba této verze běžela v továrnách v Schönfeldu a Johannisthalu do počátku roku 1941 a dala přes 800 kusů.

Typ si připsal též jeden exportní úspěch, když o letoun projevili zájem Řekové. Jejich piloti si letoun v listopadu 1938 vyzkoušeli a v dubnu 1939 bylo objednáno 16 kusů verze Hs 126 K-2, která vycházela z modelu A-1. Letouny byly zákazníkovi dodány v prosinci 1939.


Henschel Hs 126 B-1

Operační nasazení

Svůj křest ohněm prodělal Hs 126 ve stavu Legionu Condor během občanské války ve Španělsku, kam bylo v říjnu 1938 odesláno šest kusů verze A-1. Ty byly na začátku února 1939 předány průzkumné letce A/88 Legionu. První operační let byl proveden již 3. února, když byly fotografovány výsledky bombardování železničního uzlu ve Figueras. Letouny se následně zapojily do závěrečných bojů, během kterých byl ztracen jeden stroj. Stalo se tak zřejmě 23. března, kdy musel jeden Henschel nouzově přistát po poruše motoru během řízení dělostřelecké palby. Po skončení války byly zbylé letouny předány Španělům, kteří je používali u jednotky 41 Patrulla Ejercito del Aire v Maroku.

K 2. září 1939 měla Luftwaffe ve stavu 275 letounů Hs 126, které tvořily hlavní výzbroj jednotek taktického průzkumu, u kterých též dosluhovaly poslední Heinkely He 45 a He 46. Tyto jednotky spadaly pod přímé velení různých armádních uskupení, které jim dávaly příkazy přes důstojníky Luftwaffe přidělené k pozemním jednotkám. Tato praxe trvala zhruba do jara 1942 a kryla se tedy s nasazením Hs 126 v první linii.

Útoku na Polsko se zúčastnilo 182 strojů Hs 126 devíti jednotek Luftflotte 1 a čtyř od Luftflotte 4. Osádky podnikaly průzkumné lety, řídily dělostřeleckou palbu a prováděly bitevní nálety na ustupující polské jednotky. V bojích nad Polskem ztratila Luftwaffe 25 letounů Hs 126, polští stíhači nárokovali nejméně třináct sestřelených Hs 126, a dalších čtyřicet bylo poškozeno.

Zbylé letouny operovaly v sestavě Luftflotte 2 a 3 nad Francií, ale také zde nebyly zvanými hosty. Cílem jejich letů byla zejména Maginotova linie a francouzské pohraničí. Jejich aktivita nebyla zpočátku velká, s porážkou Polska se však zintenzívnila. Došlo též k prvním setkáním s francouzskými stíhači, jejich nezkušenost a výborné letové vlastnosti Henschelu však prozatím chránily  jejich osádky před setřelením. Větším nebezpečím  tak bylo protiletadlové dělostřelectvo, které například 23. a 24. října 1939 sestřelilo po jednom Henschelu. První úspěch si též připsali stíhači, kteří 30. října sestřelili dva Hs 126. Prvního dostaly Curtissy od GC I/5 u Rehlingenu, druhého nad Bergzabernem Morany od GC III/2. Nejintenzivnější nasazení však měly osádky těchto hornoplošníků teprve před sebou.

V dubnu 1940 se nejprve letka 2.(H)/10 s devíti stroji podílela na přepadení Dánska a Norska, 10. května 1940 pak stálo třicet jedna letek taktického průzkumu v první linii právě spuštěné operace Fall Gelb, tedy útoku na Francii a země Beneluxu. Osádky stejně jako v Polsku prováděly průzkum, řídily palbu a útočily na nepřátelské jednotky, intenzivní bojové nasazení v oblasti se silným nepřátelským letectvem však odhalilo slabiny této kategorie, které se poprvé projevily již v předchozích kampaních. Slabě ozbrojený, pomalý a jen lehce pancéřovaný letoun totiž neměl při střetu s moderními stíhacími letouny protivníka moc nadějí na přežití a ztráty rostly (ostatně obdobnou zkušenost prodělali s touto kategorií i Britové a Francouzi). Hs 126 tak najdeme na seznamu vítězství mnoha úspěšných stíhačů, kteří ve Francii bojovali, např. E. Marin La Meslée, A. Legrand, É. Le Nigen, C. Plubeau či E. J. Kain a M. H. Brown.

Během bitvy o Británii se pro jednotky taktického průzkumu nenašlo moc práce, ačkoliv je Luftflotte 2 a 3 měly 13. srpna 1940 u třinácti letek. Není proto překvapující, že stíhači RAF ohlásili v období červenec - prosinec 1940 jen tři vítězství nad tímto typem.

Do své obvyklé role se Hs 126 vrátil na jaře 1941 během invaze na Balkán. V sestavě 2. a 12. armády bylo celkem 13 letek těchto letounů, které opět používaly osvědčenou taktiku spolupráce s pozemními jednotkami, přičemž ztráty nebyly vysoké, protože Luftwaffe brzy získala vzdušnou převahu.

Nad Balkánem však již v době německé invaze Henschely bojovaly. Dne 28. října 1940 napadla Itálie Řecko a Řekové se postavili na rozhodný odpor. Jejich Hs 126 K byly přiděleny k 3. Mira Stratiotihis Synergassias (peruť letecké podpory) a okamžitě se zapojily do bojových letů. Ty však nezačaly nejlépe, protože již první den invaze byl Fiaty CR.42 od 393a Squadriglie jeden letoun východně od Dardy sestřelen. Osádka se naštěstí zachránila. Následující den nebyl o nic lepší, protože Fiaty téže jednoty sestřelily hned dva Henschely. Pilot prvního E. Yiannaris zahynul a stal se prvním padlým letcem řeckého letectva. I přes tento neslavný začátek se Řekové ukázali tvrdším oříškem, než útočníci čekali, a postupně začínali získávat převahu. Osádky Henschelů k tomu přispívaly úspěšnými průzkumnými a bitevními lety, například 21. října 1940 se podařilo trojici těchto letounů zcela rozprášit sedmikilometrovou kolonu Italů. Konec řeckým nadějím tak udělal až německý vpád, který neodvrátila ani britská asistence...

V té době se také letka 2.(H)/14 přesunula do Afriky, poslední velké tažení však na osádky teprve čekalo. Dne 22. června 1941 zaútočili Němci na Sovětský svaz a k podpoře pozemních sil měli celkem 56 letek Hs 126, což bylo nejvíce za celou dobu jeho služby, nevíc je třeba si uvědomit, že typ už se přes rok nevyráběl. V té době však byl letoun již beznadějně zastaralý a měl být nahrazen novými Fw 189. Jejich výroba se však neběžela podle očekávání a Henschely tak musely v první linii vydržet až do jara 1942. V Rusku se opakovala situace z Francie. Pokud měla Luftwaffe nad oblastí převahu, operovaly Hs 126 celkem úspěšně, pokud se však objevili sovětští stíhači, bylo zle. Také mnoho z nich má tyto letouny v seznamu svých vítězství, např. B. F. Safonov, A. K. Rjazanov, A. I. Pokryškin, A. V. Vorožejkin či M. D. Baranov.


Hs 126 B, Rusko (http://batfredland.free.fr/L21-hs126&hs123.htm)

Po stažení z fronty sloužily zbylé Hs 126 jako cvičné a u II. a III./LLG 1 jako vlečné, jejich bojovému nasazení však ještě nebyl konec. Na podzim 1942 začali Němci po sovětském vzoru zakládat Störkampfgruppe, jejichž úkolem byly noční rušivé nálety na nepřátelské pozice. Tyto jednotky se v průběhu roku 1943 změnily na Nachtschlachtgruppe a k jejich výzbroji patřily starší typy stahované od leteckých škol například He 45, He 46, Go 145, Fw 58 a také Hs 126, které se tak vrátily nejen do Ruska ale též na Balkán, kde bojovaly s Titovými partyzány. Zde se několik Hs 126 stalo obětí stíhačů RAF, mimo jiné jeden sestřelila 20. března 1945 čtveřice pilotů 352. jugoslávské perutě, bylo to její jediné vzdušné vítězství.

Hs 126 a čs. stíhači

Při službě ve Francii se s letouny Hs 126 samozřejmě setkávali i naši letci. Již první letecký souboj, který ve válce svedli, byl právě s Hs 126. Stalo se tak 21. prosince 1939, kdy český roj od GC III/3 ve složení Lt. J. Beran, Sgt. J. Keprt a Sgt. J. Stehlík narazil při návratu z doprovodného letu právě na osamocený Henschel. Německý pilot jim však dovedným manévrováním nedal šanci k přesné palbě a po kratší honičce jim zmizel přízemním letem z očí. Na první úspěšný souboj si tak museli počkat až do 15. května 1940. Hlídka Curtissů od GC I/5 nejprve ráno jeden Hs 126 sestřelila pravděpodobně, druhý pak dopoledne již jistě. O tento úspěch se podělilo všech sedm pilotů hlídky, mezi kterými byl i Čech Lt. T. Vybíral. Tento Hs 126 se tak stal prvním z celkem dvaadvaceti, na jejichž zničení se naši stíhači podíleli. Nejvíce jich na svých kontech mají Alois Vašátko, který si připsal spoluúčast na zničení tří těchto letounů a Ladislav Světlík, Tomáš Vybíral a František Glauder, každý s podílem na dvou Hs 126. Po bitvě o Francii se již naši letci s Hs 126 nesetkali.

Henschel Hs 126B-1

Hornoplošný, dvoumístný průzkumný, pozorovací a lehký bombardovací letoun s pevným podvozkem
První vzlet 1936 (V-1)
Uživatelé Německo, Španělsko (A-1), Řecko (K-2)
Rozpětí 14,5 m
Délka 10,85 m
Výška 3,75m
Nosná plocha 31.60 m2
Hmotnost prázdná 2030 kg
Hmotnost vzletová 3090 kg
Motor Bramo 323 A-1 nebo Q-1 610kW/830 k
Vrtule třílistá, stavitelná VDM 9-111 29 nebo 67
Max.rychlost 356 km/h v 3000 m
Cestovní rychlost
Stoupavost 6000 m/ 12,7 min
Dostup 8300 m
Dolet 720 km
Výzbroj pevný kulomet MG 17 (500 nábojů), pohyblivý MG 15 (975 nábojů), 150 kg pum
Prameny:
Murawski M.: Letadla Luftwaffe, 2. část, Intermodel, Hostomice 1997
Shores C. a kol.: Začátek cesty, Mustang, Plzeň 1996
Rajlich J.: Na nebi sladké Francie, 1. část, Ares, Praha 1998
Rajlich J.: Na nebi sladké Francie, 2. část, Ares, Praha 1998
Belcarz B. - Kopański T.J.: PZL P.11c, Mushroom Pub., Redbourn 2003
Polák T. - Shores C.: Stalinovi sokoli, 1. a 2 část, Deus, Praha 2003
Foreman J.: RAF Fighter Comand Victory Claims of WW2, Red Kite, Walton-on-Thames, 2003
http://www.airwar.ru/enc/spyww2/hs126.html - fotografie
archív autora

 

Autor : Michal Rak 🕔02.01.2004 📕23.479

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře