Americko-španělská válka roku 1898

Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔11.12.2003 📕16.269

Zahraniční politika USA se koncem 19. století začala rozhlížet po vlastních expanzích směrem na jih a na západ od USA. Roku 1845 anektovaly Texas, o rok později Oregon, 1846-48 ve válce proti Mexiku získaly další území. Odkoupily Aljašku od Ruska, dalším krokem se stala okupace Havajských ostrovů roku 1893, které byly potom začleněny do USA.

Roku 1898 si našla vhodná záminka k přerozdělení španělského koloniálního panství – 15.února výbuch americké bitevní lodi 2 třídy Maine na kotvišti Havanského přístavu. Američané prohlásili, že vinu na této události nesou Španělé, i když celá záležitost není uspokojivě vysvětlena do dnešních dnů. V dubnu 1898 vypověděl kongres USA Španělsku válku. K boji na Kubě hodlali Američané využít místní kreolské povstalce kteří začali proti Španělům otevřeně bojovat od roku 1895.

Bojová činnost na moři

Válečné akce zahájili Američané 22. dubna 1898, kdy začala eskadra admirála Sampsona prováděl málo efektivní blokádu Kuby. Omezila se především na severozápadní část ostrova, na oblast Havany a Matanzasu. U zbývajících částí pobřeží hlídkovaly pomocné křižníky a dělové čluny.

První boje se rozhořely v Pacifiku. 30.4, zakotvila americká eskadra v zátoce Subic u ostrova Luzon ve Filipínském souostroví. Na průzkum byly vyslány křižníky Boston Baltimore a Concord. Zjistily, že nepřítel se chová zcela bezstarostně a náležitě nehlídá vjezd do zálivu. Proto již v noci na 1. května vplula eskadra do Manilského zálivu. Lodě míjely v kýlové sestavě v čele s Olympií ostrov Corregidor. Již čtyři lodě se dostaly na jeho úroveň a nepřítel ještě nezareagoval. Pod pobřežní baterie vypálily jednu nepřesnou salvu ale po palbě z Raleighu, Condordu a Bostonu umlkly. Americká eskadra se dostala beze ztrát do hloubky zálivu a za svítání zakotvila několik mil od Cavite. Po krátkém odpočinku v 5 hodin ráno vyplula eskadra v kýlové formaci k Manile, kde se dostala do nepřesné palby pobřežních baterií. Útok na Manilu nebyl ale v Deweyově plánu. Americká plavidla pouze provedla obrat a rychlostí 8 uzlů se blížila k zálivu za kosou Sangley, kde před arzenálem v Cavite bezstarostně velmi blízko břehu kotvila ve dvou řadách španělská eskadra. Cavitská děl spustila na Američany palbu, ale přestřelovala a nezpůsobila lodím žádné ztráty. To co potom následovalo, se podobalo spíše cvičení na střelnici než námořní bitvě.

V 5 hodin 41 minut ze vzdálenosti 5 000 metrů spustila na zakotvené španělské lodě palbu Olympia a po ní ostatní křižníky. Palba pokračovala ze vzdálenosti 3 600 m kde americká eskadra vytvořila kýlovou linii paralelně se španělskou eskadrou. Dewey se svou eskadrou přeplul třikrát podél španělských lodí, přičemž se vzdálenost mezi protivníky zmenšovala. Při posledním průjezdu stříleli Američané z pouhých 1 800 m. Tři španělské lodě hořely, admirál Montojo musel přenést svou vlajku z hořící vlajkové lodě na křižník Isla de Cuba. Američané se poté vzdálili a zakotvili západně od Cavite, kde z transportních lodí doplnili střelivo a mužstvo se nasnídalo. V bitvě utrpěly jejich lodě pouze několik zásahů a nepadl ani jeden Američan. V 11 hodin se vrátila eskadra vedená křižníkem Baltimor opět ke Cavite, kde následovalo poslední dějství dramatu. Z bezprostřední blízkosti potápěly americké lodě zbývající španělská plavidla. Část španělských lodí hořela, ostatní se potopily nebo uvázly na pláži. Don Juan de Austria vyletěl do povětří. Za pár hodin již v Cavite nevládla ani jedna žlutorudá vlajka. O den později obsadily Američané arzenál v Cavite. Španělští vojáci se zbytkem posádek potopených lodí se stáhly do Manily. Cavite se stalo operační základnou americké floty na Filipínách. Španělské ztráty činily 11 válečných lodí a 400 mužů posádek.

V průběhu května se změnila situace na karibském válčišti. Sampsonova eskadra několikrát bombardovala bez valného výsledku kubánské pobřeží. Američané podnikli nájezd na přístav San Juan na Portoriku, kde 12.května ostřelovali obytné čtvrtě a přístav, aniž by dali možnost neutrálním pravidlům, odplout do bezpečí. Ale palba nebyla příliš přesná.

Španělská eskadra admirála Cervery nepozorovaně vplula do Santiaga de Cuba19.května. Přístav Santiago de Cuba byl směrem k moři chráněn několika bateriemi děl. Dně 31.května zahájily bitevní lodě Massachusetts, Iowa a křižník New Orleans ostřelování vjezdu do přístavu, které pokračovalo i ve dnech 1. a 2. června. O den později se pokoušeli Američané neúspěšně zablokovat Carveru v přístavu potopením parníku Merrmack o výtlaku 7 000 t. Od 6. června americké loďstvo ostřelovalo i pobřežní opevnění Santiaga de Cuba, ale bez většího úspěchu.

Americká námořní pěchota vybojovala předmostí u městečka Caimanero v zálivu Guantanamo, kde byla zřízena provizorní základna pro blokování loďstvo.

Španělé se několikrát neúspěšně pokoušeli blokádu narušit. V průběhu války se ukázalo, že Američané nemohou spoléhat na vítězství kubánských povstalců na pevnině, a tak bylo zřejmé, že na Kubu bude třeba vysadit vojenské jednotky, které by byly schopné obklíčit a dobýt Santiago de Cuba z pevniny. V polovině června vyplul z Tampy první transport vojska, čítající 16 000 vojáků na 35 dopravních lodích, který byl chráněn 14 válečnými plavidly. Vyloďovací operace byla nedostatečně připravena. Lodě bombardovaly pobřeží, kde nebyl žádný nepřítel, výsadek probíhal pomalu. Přes svou materiální převahu nedosahovaly invazní jednotky větších úspěchů a díky špatnému zdravotnickému zabezpečení velice trpěly epidemiemi.

Mezitím vyplula z Cádizu eskadra admirála Camary, která mířila do Tichého oceánu, kde měla změnit poměr sil ve prospěch Španělska.

Posádka Santiaga de Cuba zatím kladla houževnatý odpor. Teprve 2. července se podařilo proniknout do blízkosti a bezprostředně ohrozit.Admirál Cervera dostal rozkaz probít se s eskadrou ze Santiaga de Cuba. Již v noci 3. července se jeho lodě připravily k prolomení blokády a v 9:30 ráno zdvihla eskadra kotvy a vyplula v čele s vlajkovou lodí Infanta Maria Theresa z přístavu, za ní Viscaya, Cristóbal Cólon a Almirante Oquendo. Sestavu uzavíraly torpédoborce Pluton a Furror.

Carverovy lodě mířily podél pobřeží na západ s úmyslem proplout v mezeře mezi americkým hlídkujícím Brooklynem a pobřežím. Američané byli překvapeni a tak se zpočátku Španělům dařilo a jejich pancéřové křižníky blokádou pronikly. Lodě ale nebyly v dobrém technickém stavu a proto nepluly potřebnou rychlostí. Americká plavidla je začala pronásledovat v paralelním kursu a ostřelovat ze svých četných děl. Nejprve byly zničeny oba torpédoborce uzavírající španělskou sestavu. Během desíti minut boje ztratil Furror třetinu posádky a hořící skončil na mělčině, kde se potopil. O několik minut později se potopil v hlubší vodě i Pluton. Infanta Maria Theresa a Oquendo se dostaly do palby pancéřového křižníku Brooklyn a bitevních lodí Iowa, Indiana a Texas. Na obou španělských plavidlech se po 15 minutách vzňala vyschlá dřevěná paluba a od ní začaly hořet dřevěné části palubních nástaveb. Cervera zjistil, že se svou hořící vlajkovou lodí neunikne. Obrátil jí a pokusil se na ní stáhnout palbu amerických lodí a tak zbytku eskadry poskytnout čas k úniku. Bylo to však marné. Těžce poškozená loď se obrátila ke břehu na kterém v 10 hodin 15 minut ztroskotala. Pouze o čtvrt hodiny později skončil stejně pancéřový křižník Oquendo. Další dvě prchající španělské lodě pronásledoval americký pancéřový křižník Brooklyn a bitevní loď Oregon. Viscaya statečně vzdorovala do tři čtvrtě na jedenáct, kdy se na ní rozšířil požár, který přivedl k výbuchu munici připravenou u děl na palubě. Hořící loď poté najela u Aserandos, asi 20 mil západně od Santiaga na břeh.

Z celé španělské eskadry zůstal pouze křižník Cristobal Colon. Před Brooklynem a Oregonem měl náskok asi 6 mil. Loď byla poškozena dělostřelbou a zakrátko se ukázalo, že nedokáže uniknout svým pronásledovatelům. Její posádky proto vymontovala a do vody naházela závěry děl, loď zamířila ke břehu, kde námořníci otevřeli Kingstonovy ventily, ale se loď potopila. Poté, asi 48 mil od Santiaga de Cuba, ve 13:20 spustil křižník vlajku a posádka ho opustila.

V boji ztratili Španělé všechny lodě eskadry, měli 167 mrtvých , 214 raněných a do zajetí padl admirál Cervera. Američané neutrpěli téměř žádné ztráty. Přesto se ukázalo, že americká střelba byla nepřesná. Dělostřelba prakticky nepotopila žádnou ze španělských lodí, největší škody způsobily vzniklé požáry na lodích, vzhledem k počtu výstřelů bylo procento amerických zásahů neuvěřitelně malé (asi 1,2%), přestože se střílelo na nevelkou vzdálenost.  Po vítězném boji kapitulovalo Santiago de Cuba17.července. do počátku srpna obsadili Američané i Portoriko, a proto 12. srpna 1898 uzavřelo Španělsko příměří.

Mírovou smlouvou se vzdalo Kuby a Portorika a postoupilo USA ostrov Guam a Filipíny za náhradu 20 milionů dolarů. Přes všechny sliby a proklamace o osvobození kubánského lidu ze jha španělských kolonizátorů se stala Kuba fakticky protektorátem USA. Podobně to dopadlo i na Filipínách, kde sice národně osvobozenecké síly z větší části ovládly souostroví a vyhlásily 12. června 1898 nezávislost, ale v tzv. americko-filipínské válce byly poraženy a Filipíny se stala prakticky americkou kolonií, kde měl nejvyšší moc v ruko guvernér.

Bojová činnost na pevnině

Expedice se připravovala nepromyšleně a kvapně. Jako výsadkových lodí bylo použito soukromých parníků nejrůznějších typů a tonáže. Naloďování na výsadkové lodi se provádělo přímo z vagonů, bez ohledu na pořadí nezbytné při vysazování výsadku. Mužstvo jezdectva a jejich koně nebyli naloďováni současně. Pro koně bylo málo místa, a proto všechny americké jezdecké jednotky byly nuceny bojovat na Kubě jako pěšáci.

K vysazení výsadku došlo 22. června v Daiquiri. Probíhalo ještě zmateněji než naloďování. Součásti jednotek se promíchaly. Americké velení určilo ve svém rozkaze pouze body vylodění a neurčilo, co mají vojska dělat po vylodění, jakým směrem a jaké sestavě mají postupovat, jak a odkud se budou zásobovat. Proto nikdo nevěděl, co má dělat a kudy se má jít. Jedni šli na východ, druzí na západ, třetí na sever. Velká část vojska šla po cestě směrem na Siboney.

Američané svým zmateným jednáním vytvořili mimořádně příznivé podmínky pro to, aby jejich expediční armády byla rozdrcena. Před možným rozdrcením zachránili americkou armádu kubánští povstalci, kteří těsně před vyloděním obsadili Daiquiri a zatlačili španělská vojska hlouběji do země. Součinnost s loďstvem nebyla organizována. Stravování z místních zdrojů se vylučovalo a americké loďstvo dováželo všechny potřeby velmi nepravidelně a v malém množství. Akce na pevnině se pro Američany vyvíjely nepříznivě. Američané útočili živelně. Jednoty se pohybovaly bez sebemenšího vzájemného spojení, bez průzkumu a zajištění, neočekávaně narážely na španělská vojska a měly velký ztráty. K tomu se přidaly epidemie nemocí.

V přípravě Santiaga na obranu, vybudovali Španělé před městem v délce 12 km zemní opevnění, která se skládala ze tří zákopy s předními náspy a zesílili je umělými překážkami z ostnatého drátu. Situace se pro Američany zkomplikovala ještě tím, že Španělé dostali nové malorážné 7mm opakovací pušky, střílející bezdýmným prachem. Tím nabyli značné palebné převahy. Američané měli třikrát větší ztráty než Španělé.

Španělská kapitulace přišla pro expediční sbor v pravý čas. Značná část jeho vojáků byla pro nemoc vyřazena z boje a kromě Santiaga byl zbytek území ve Španělských rukou. Díky úspěchům amerického loďstva bylo možno předejít porážce expediční armády.

Pramen:
Dějiny vojenského umění
Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔11.12.2003 📕16.269

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře