Rusko-japonská válka 1904-05 díl. 3.

Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔10.12.2003 📕14.633

Bitva u Liaojangu

Japonci útočili na Port Artur, ale operace v Mandžusku nepřerušovali. Koncem srpna a na počátku září se rozpoutala velká bitva u Liaojangu.

Ruská armáda zaujímala pevná postavení, která se opírala o silná opevnění před městem Liaojangem, vybudovaná pod dozorem Kuropatkinovým. Po prvé za celou válku měla ruská armáda značnou početní převahu a přesilu v dělostřelectvu. V předvečer bitvy měla ruská armáda 180 000 mužů a 673 děl proti 130 000 mužů japonské armády, která měla 464 děl. Japonci měli špatně zajištěný týl, čára fronty byla rozražena. Technicky nebyl ruská armáda vyzbrojena o nic hůře než japonská, dokonce měli jistou převahu: rychlopalné dělostřelectvo a Mosinova puška byly mnohem dokonalejší než japonská výzbroj. Všechna objektivní fakta mluvil ve prospěch Rusů. Kuropatkin měl v úmyslu zde Japonce rozdrtit.

Avšak právě v této bitvě nejzřetelněji vynikly všechny velké nedostatky carské armády, zvláště špatné vlastnosti velitelského sboru a Kuropatkina samotného. Carské velení nedovedlo využít své převahy a prohrálo liaojangskou bitvu. Bojů v předních liniích se zúčastnilo něco přes 40 % vojska a dělostřelectva. Ostatní síly byly v záloze, rozptýleny na křídlech a ponechány k ochraně týlu. Japonci nahradili nedostatek svých sil dokonalým využitím veškerých sil v průběhu boje. Vrhli do útoku celou pěchotu a celé dělostřelectvo a měli proto v bodech zteče početní přesilu a převahu dělostřelectva, přestože poměr sil a sestava vojsk umožňovaly ruským vojákům úspěšný útok.

Japonský vrchní velitel využil pasivity carského velení a nařídil první armádě Kurokiho, aby se přepravila na pravý břeh řeky Taice-ho, obklíčila levé křídlo ruské armády, dostala se do týlu Liaojangu a přeťala železnici. Tento manévr prováděli Japonci nedostatečnými silami a bylo to zjevné dobrodružství. Kuroki přepravil všeho všudy půl druhé divize. Kuropatkin měl více než trojnásobnou převahu sil. Zdálo by se, že Kurokiova armáda musí zahynout. Za celou válku nebylo vítězství nad Japonci tak blízké jako v tuto chvíli na předních postaveních Liajangu. Kuroki chápal beznadějnost svého postavení a připravil se k ústupu za řeku. Avšak Kuropatkin si dále počínal nerozhodně. Když nedosáhl úspěchu ihned, rozhodl se, že nebude pokračovat v boji a ustoupí. Když Kuropatkinovi podřízení Štakelberg a Bildeling utrpěli nepatrné ztráty, panicky žádali posilu. Přicházela ve strachu vymyšlená hlášení o „japonských úspěších“ Kuropatkin měl k dispozici značné zálohy. Bylo třeba rozhodné zteče. Kuropatkin však neměl jasnou představu o situaci, ztratil víru v armádu, podrobil se vůli nepřítele a třebaže to vůbec nebylo nutné, dal rozkaz k ústupu. Kuropatkinův rozkaz k ústupu předešel o dvě hodiny ústup, který plánovala japonská armáda. Japonská vojska obsadila Liaojang. Japonci ztratili v těchto bojích 24 000 mužů tj. téměř 20 % celkového stavu armády. Rusové ztratili 17 000 mužů (9% stavu). Bitva byla prohrána, ale ruská armáda rozbita nebyla.

Bitva na řece Ša-ho

Ruská armáda spořádaně ustoupila a soustředila se u Mukdenu. Došly posily. Kuropatkin se rozhodl, že se zmocní iniciativy a přejde od pasivní obrany k rozhodnému útoku. Carská vláda potřebovala vítězství, aby aspoň něčím upevnila své postavení a autoritu za hranicemi.

Reálný poměr sil byl opět ve prospěch Rusů – téměř 210 000 mužů, 758 děl proti 170 000 japonského mužstva a 648 dělům. Kuropatkinovi se však nepodařilo dobře vypracovat plán útoku. Útok měl být proveden v hornatém, málo prozkoumaném terénu, vhodném pro obranu a ne pro útok. 5. října přešla ruská vojska do útoku. Útok byl veden s typickou kuropatkinovou nerozhodností a ke všemu ještě pouze částí sil. Polovina vojsk se bojů nezúčastnila a využití dělostřelectva bylo slabé. Rusové neměli v horách úspěch, nepodařilo se jim ovládnout průsmyky. 11. října zaujal Kuropatkin obranu. Japonské velení toho využilo a zahájilo útok v centru a na pravém křídle ruských vojsk. Japonci dosáhli nevýznamných úspěchů. Kuropatkin tyto japonské úspěch zveličoval. Měl 102 záložní prapory a mohl jich použít k úderu na Japonce. Čtrnáctidenní krvavé boje na řece Ša-ho skončily až v druhé polovině října. Teprve na konci bitvy, 16. října, učinilo ruské velení nový pokus o útok proti Japoncům. Avšak Kuropatkin se nesnažil rozbít nepřítele, chtěl jen zastavit jeho další pohyb. Bylo provedeno několik úspěšných ztečí na kopce obsazené Japonci – za oboustranných velkých ztrát.

Obě armády si udržely svá postavení, zakopaly se a začaly se připravovat na zimu. Japoncům se nepodařilo rozbít ruskou armádu. Ale ruský velitel, který měl k dispozici dostatek sil, nebyl schopen zničit nepřítele, protože neměl dosti houževnatosti a nedovedl využít svých záloh.

Když se japonci zastavili na řece Ša-ho, soustředili své úsilí na dobytí Port Arturu.

Pád Port Arturu

V říjnu Japonci znovu zaútočili na pevnost. Útoku předcházelo třídenní bombardování. Všechny útoky byly odraženy. Hromady těl japonských vojáků ležely kolem pevnosti. Ruská posádka však měla velké nesnáze. Její početní stav se zmenšil za měsíc o 4 000 mužů, stoupl počet nemocných. Situace pevnosti se zhoršovala.

V první polovině listopadu byl Nogiova armáda značně posílena pěchotou a dělostřelectvem. Japonci se dozvěděli, že na pomoc Port Arturu vyplula Baltická eskadra. Proto chtělo japonské velení rychle skoncovat s pevností. Dne 26. listopadu začal nový útok. Zúčastnilo se ho přes 50 000 Japonců, stav bojeschopných obránců byl 18 000. Boje se zúčastnilo 3 000 dobrovolníků japonského vybraného oddílu, kteří se v noci vrhli na kurganskou baterii. Půl druhé ruské roty nemohlo na dlouho zadržet tento vybraný oddíl. Japonci se přes ztráty dostali až k dělům. Avšak v nejkritičtějším okamžiku bodákového útoku přispěchali na pomoc ruští námořníci pod velením poručíka Mjasnikova. Japonci byli rozdrceni, útok byl odražen. Během 24 hodin ztratili Japonci 12 000 vojáků a důstojníků, Rusové jen 1 500.

Když Japonci utrpěli nezdar, podnikli příští den, 27. listopadu nové zběsilé útoky na západním obranném úseku proti Vysoké hoře, kterou bránil 5. sibiřský pluk. Boje o Vysokou horu trvaly devět dní. Posledním velitelem hory byl inženýr loďstva Losev. Padlo 7 500 japonských vojáků a teprve potom se Japoncům podařilo dobýt Vysokou horu. Tím, že Japonci obsadily Vysokou horu, se zmocnili postavení, ze kterých se dalo postřelovat město i přístav.

Dne 15. prosince zahynul generálporučík R.I. Kondratěnko. 28. prosince vyhodili japonci do povětří pevnůstku č. 3.

Prvního ledna se vzdalo Velké orlí hnízdo a téhož dne nabídl generál Stessel kapitulaci pevnosti. Dne 2.ledna 1905 pevnost kapitulovala. Zbývalo jí 15 000 mužů schopných boje. Celkové ztráty ruské obrany byly 22 000 mužů, Japonci ztratili kolem 110 000 mužů. Japonské armády byly tímto uvolněny pro činnost na Mandžuské frontě.

Mukdenská bitva

Porážka carských armád a pád Port Arturu uspíšily nástup revoluce. Ruské velení na Dálném Východě soustřeďovalo u Mukdenu síly k rozhodující bitvě. V únoru 1905 se zde rozpoutala čtrnáctidenní bitva, které se na obou stranách zúčastnilo celkem přes 600 000 mužů.

Ruská vojska měla v předvečer bitvy kolem 330 000 mužů, 1266 děl a 56 kulometů. Vojska byla zorganizována do tří velkých armád. Neúspěšný vrchní velitel admirál Alexejev byl dán do výslužby a odjel do Petrohradu, vrchní velení převzal generál Kuropatkin.

Japonská armáda měla 270 000 mužů, 1062 děla a 200 kulometů. Kromě toho byla v největší tajnosti přisunuta armáda Nogiova. Japonská vojska byla organizována do pěti armád. Síly byly na obou stranách přibližně stejné. Rusové měli převahu v dělostřelectvu a jezdectvu, Japonci měli převahu v kulometech.

Kuropatkin měl v úmyslu zahájit útok na svém pravém křídlo a soustředil hlavní pozornost na japonské opevněné postavení u vsi Sandepu. Na tomto úseky byly soustředěny zálohy a velké množství dělostřelectva. Směr útoku byl vybrán zdařile. Rovný terén byl vhodný pro útok.

Avšak nedával tento plán armádám za hlavní úkol úplné rozdrcení Japonců, Do útoku byla nasazena jen jediná a to druhá armáda. Zasazení hlavního úderu se mělo uskutečnit jednou čtvrtinou sil této armády. Zbylé síly měly pouze podporovat útočící síly. Ze strachu o týl a křídla zeslabil Kuropatkin čelní jednotky o 25 000 mužů a 36 děl. Kromě toho stáhl značné síly do zálohy.

Zatímco Kuropatkin ztrácel čas přeskupováním, došlo 19. února k bojům předvojů a 23.-24. února zahájila japonská armáda útok na pravém křídle proti armádě carského generála Liněviče. Tento japonský útok překvapil Kuropatkina a rázem zmařil veškeré přípravy. Kuropatkin nedovedl odhadnout plány japonců a rychle se vzdal útoku na pravém křídle. Domníval se, že hlavním cílem japonského útoku je průlom obchvat levého křídla ruských armád. Proto již 25. února poslal spěšně pro upevnění levého křídla 42 pěších praporů a 128 děl. Tím oslabil křídlo, které mělo provést rozhodující útok. Zatím však japonský velitel Ojama zamýšlel právě odpoutat Kuropatkinovu pozornost a po obejití ruské armády po rovině zasadil rozhodující úder oslabenému pravému křídlu.

Na pravém křídle ruských vojsk se odehrávaly rozhodující události. Vojska ruské druhé armády začala ustupovat. Již 3. března hrozilo nebezpečí, že bude přerušeno železniční spojení mezi Mukdenem a severem. Zahájit útok silami třetí a první armády se Kuropatkin nerozhodl. Místo toho hodlal shromáždit pod velením Kaulbarse 112 praporů s 366 děly a zahájit těmito silami rozhodné operace. Kaulbars dostal rozkaz, aby 5. března zahájil útok, zahnal nepřítele a zaujal postavení podél železniční trati. Kaulbars měl i dispozici 75 000 mužů a Japonci kolem 60 000.

Místo aby Kaulbars zahájit útok hlavními silami, určil pro hlavní úder necelou polovinu pěchoty a necelou třetinu děl. Zatím co se Kaulbars připravoval k útoku, zhoršila se situace na pravém křídle ruské armády a Kuropatkin navrhl odvést odsud vojsko blíže k Mukdenu. Liněvičovi, který velel první armádě, bylo sděleno, že je žádoucí aby zahájil útok, nebyla však udána ani lhůta, ani cíl útoku. Všechny naděje byly skládány v Kulbarse a v jeho skupinu vojsk. Zatím síly, které Kaubars určil pro útok 6. března, byly znovu zmenšeny a to na 33 praporů. Útok byl neúspěšný a 7. března se ujali Japonci znovu iniciativy a sami zahájili rozhodný útok. Na postaveních ruské armády se rozpoutal tvrdý boj. První a třetí armáda v podstatě udržely svá postavení. Ale Kuropatkin nařídil ústup z jejich postavení. Ústup započal večer 7. března. Protože se linie fronty zkrátila, zformoval Kuropatkin nový oddíl, který zdržel Japonce, takže se jim nepodařilo dosáhnout železniční tratě.

9. březen byl kritický den mukdenské bitvy. Japonci pokračovali v obcházení ruského pravého křídla směrem k železniční trati. Z Port Artur přesunutá armáda Nogiova, která měla 70 000 mužů, se octla téměř v týlu Rusů. Zákroky carského velení k odražení nepřítele nepřinesly žádoucí výsledek. Těžká situace pravého křídla se zkomplikovala tím, že fronta první ruské armády byly prolomena. Ruským vojskům hrozilo obklíčení. Kuropatkin ztratil víru v možnost vítězství a nevěřil ani v úspěch obrany. V noci na 10. března dostaly armády rozkaz k ústupu.

Organizace ústupu byla katastrofální. Část vojsk se dostala do obklíčení a zahynula. Z Mukdenu se podařilo vyvézt zásoby. Jezdectvo, místo aby krylo ústup pěchoty, ustoupilo první. Armády se stáhly na cepinkajská opevněná postavení.

Dne 16. března byl Kuropatkin odvolán z funkce vrchního velitele. Na jeho místo nastoupil generál Liněvič.

V bitvě u Mukdenu ztratila ruská armáda 89 000 mužů. Japonské ztráty přesahovaly 71 000 mužů.

Když ruská armády po mukdenské bitvě ustoupila, zaujala nová vhodná postavení. Došly značné posily. Koncem března měla ruská armáda 364 000 mužů a v srpnu 1905 už 446 500 mužů. Japonská armáda byla početně slabší, měla jen 337 500 mužů.

Avšak ruská armáda nebyla již schopna boje, byla morálně zdeptána. Japonské velení se rovněž bálo riskovat nový útok. Protože když nevyšel úmysl mukdenské bitvy oboustranným obchvatem přinutit ruské armády ke kapitulaci začaly docházet zásoby. Japonsko v této době už vyčerpalo připravené zásoby a mělo vážné hospodářské potíže. Japonské velení se rozhodlo, že s útokem na pevnině nebude pospíchat.

Cušimská bitva

Eskadra pod velením admirála Rožděstvenského se vydala z Libavy na dalekou a těžkou cestu již 15. října 1904. Měla před sebou 18 000 mil. V eskadře byly čtyři moderní obrněnce, ale vcelku měla eskadra lodě různého typu. Eskadra byla zorganizována narychlo, výzbroj lodí se po cestě ještě doplňovala. Mezi veliteli bylo mnoho nezkušených důstojníků a důstojníků povolaných ze zálohy. Více než třetina mužstva a poddůstojníků byli záložníci a mladí nováčci. Před vyplutím se eskadra zúčastnila pouze jediné praktické střelby. To vše snižovalo bojovou kvalitu eskadry. Hlavní síly eskadry pluly kolem Afriky, část křižníků a staré torpédové čluny Středozemním mořem a Suezským průplavem. Ruské válečné lodi z Černého lodi nepustilo Turecko přes úžiny. Plavba eskadry začala nezdarem. V Severním moři potopila v noci několik anglických rybářských lodí, protože je pokládala za japonské torpédové čluny. Následkem čehož anglické úřady, místní konsulové a obchodní firmy kladli eskadře všemožné překážky, nedodávali uhlí v přístavech atd. teprve uprostřed prosince připlula eskadra do Madagaskaru kde se zdržela dva a půl měsíce V té době padl Port Artur. Sám Rožděstvenskij velmi pospíchal a snažil se dosáhnout Vladivostoku i za cenu že ztratí část lodí. Když však padl Port Artur, byl postaven před nový, mnohem složitější úkol – ovládnout Japonské moře.K takovému úkolu měl málo sil a proto musel čekat v Madagaskaru na posilu třetí eskadry Něbogatovy. Tato eskadra vyplula 16.února 1905 z Baltického moře a plula přes Středozemní moře a Suez.

Rožděstvenskij, který nevěřil v úspěch napsal telegram carovi, že nepodařilo-li se mnohem silnější tichomořské eskadře opanovat Japonské moře, nepodaří se to ani druhé a třetí eskadře, které jsou mnohem slabší. Ale vláda čekala po mukdenském nezdaru „zázrak“ a neměl sluch pro žádná varování. V první polovině se loďstvo vydalo přes Indický oceán, aniž vyčkalo příjezdu Něbogatova. Spojily se až počátkem května. Nyní měla 32 lodí: 12 obrněnců, 9 křižníků, 9 torpédových člunů a 2 nemocniční lodi.

Roždestvenskij vedl lodi přímo Korejským průlivem ne kolem východních břehů Japonska. 25.května eskadra propustila nemocniční lodi a v noci 27. května vplula do Korejského průlivu. Zde čekala na blížící se ruské lodi japonská eskadra.

Síly protivníků byly nerovné. Ruská eskadra měla sice stejný počet obrněnců jako japonská, ale bojová kvalita a rychlost ruské eskadry byl horší. Japonci měli převahu v křižnících a zdrcující převahu v torpédových člunech (63 proti 9). Dále měli japonské lodi výhodu lepšího pancéřování a její dělostřelectvo bylo schopno vypálit za minutu 2,5 krát více granátů 15 krát více náloží. Tyto přednosti vedle taktických chyb Rožděstvenského rozhodly o výsledku bitvy.

Bitva začala 27. května 1905 ve 13:49 kdy ruská admirálská loď Kňaz Suvorov první zahájila palbu. Japonská eskadra se v té době přeskupovala. Klasickým manévrem T přeťala směr ruských lodí, dostala se do levého boku Rusů a paralelně se rozvinula. V tuto chvíli byli japonci zvlášť zranitelní ale rusové toho nevyužili. Japonci soustředili veškerou palbu na tři ruské vlajkové lodi. Za 35 minut po zahájení boje byl obrněnec Oslabja vyřazen a za několik minut se převrátila potopil. Admirálská loď Kňaz Suvorov rovněž začala hořet a byla brzo vyřazena a po zásahu torpédem se potopil.

V noci začaly útoky japonských torpédových člunů. Japonci zaútočili torpédy na čtyři lodi, ale potopen byl pouze obrněnec Navarin. Ostatní se držely až do rána, a byly potopeny vlastními posádkami. Zachránily se pouze lodi Něbogatovovy, který nařídil nepoužívat reflektorů. Příštího dne ráno byly čtyři Něbogatovy obrněnce obklíčeny japonskou eskadrou. Admirál nepřijal boj a nařídil, aby se lodi vzdaly Japoncům. Rozkaz se nepodřídil jen křižník Izumrud, který prolomil obklíčení a odplul k Vladivostoku. Blízko přístavu ale najel na skaliska a posádka ho musela potopit.

Raněný Rožděstvenskij byl 28. května spolu se svým štábem zajat když se vzdala posádka torpédového člunu Bědovyj na kterým byl po potopení své vlajkové lodi.

Ruská eskadra byla zničena. Pouze několik křižníků uniklo do Manily, kde byly odzbrojeny. Do Vladivostoku připlul pouze křižník Almaz a dva torpédové čluny.

Po Cušimské bitvě se zhroutily naděje ruské vlády na vítězství.

Portsmouthský mír

Iniciátorem mírového jednání byla japonská vláda. Japonsko bylo velmi vyčerpáno a zeslabeno válkou, a proto mělo zájem na uzavření míru. Dva dny po Cušimě se japonská vláda oficiálně obrátila na americkou vládu s prosbou o přímé nebo nepřímé vyjednávání s Ruskem o mír. Prostřednictvím amerického vyslance sdělil Roosevelt carovi, že pokračování války může přivést k tomu, že Rusko ztratí veškerá svá území ve východní Asii a skončí katastrofou, proto naléhavě radí zahájit jednání o mír. Na počátku června 1905 dal car prostřednictvím amerického vyslance souhlas k jednání s Japonskem. Japonsko mezitím pokračovalo v bojových akcích výsadkem na Sachalinu.

Mírová jednání probíhala v USA v Portsmouthu. Mírová smlouva byla podepsána 5. září 1905.

Rusko se muselo vzdát politických, vojenských a hospodářských zájmů v Koreji ve prospěch Japonska. Japonsko zase uznalo, že ruští občané v Koreji mají stejná práva jako příslušníci jiných národů. Ruská vláda musela ustoupit Japonsku svá práva na Port Artur a Dalnij. Japonsko dostalo „bez náhrady“ železniční trať mezi stanicí Kuang-čeng-ci a Port Arturem s veškerým majetkem a uhelnými doly. Rusko se muselo zavázat, že bude používat Východočínské dráhy pouze pro obchodní a průmyslové účely. Dále muselo Rusko ustoupit Japonsku jižní část Sachalinu se všemi přilehlými ostrovy, uzavřít s Japonskem zvláštní smlouvu o právech Japonců na lovení ryb v Japonském a Ochotském moři a v Beringově průlivu.

Poznámka: termín obrněnec je používán pro bitevní lodi predreadnoughtské konstrukce

Pramen:
Dějiny vojenského umění
Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔10.12.2003 📕14.633

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře