Rusko-japonská válka 1904-05 díl. 2.

Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔10.12.2003 📕17.242

Bojové operace – počátek války

Ještě před přerušením diplomatických styků, k němuž došlo 5. února 1904, vydal japonský císař příkaz, ve kterém nařizoval zahájit válku proti Rusku. Velitel japonského loďstva viceadmirál Togo svolal v jednu hodinu v noci 6. února admirály a velitele lodí. Seznámil je s císařským příkazem a nařídil, aby celé loďstvo ihned vyplulo na Žluté moře a zaútočilo na nepřátelské lodi kotvící v Port Arturu a v Čemulpo. Eskadra pak zaútočí na nepřítele druhý den.

Ruská eskadra stála v Port Arturu na vnějším kotvišti a prováděla bojový výcvik. Ochrana lodí se prováděla podle mírových dispozic, protože zvláštní bezpečnostní opatření měla být zavedena teprve 10. února 1904. O přerušení jednání s Japonskem věděl pouze místodržitel a několik lidí kolem něho. Nebyl o něm informován ani velitel portarturské pevnosti.

Dne 8.února připlul do Port Arturu anglický parník. Japonský konsul odvezl japonské konsulární úředníky. Místodržitel Alexejev a admirál Stark nepochopili, že odjezd japonských konsulárních úředníků svědčí o nevyhnutelnosti války.

8.února večer se již blížila japonská eskadra pod velením Toga k Port Arturu. Tři oddíly torpédoborců měly za úkol zaútočit na ruské loďstvo v Port Arturu, osm torpédových člunů směřovalo na přístav Dalnij. Světla reflektorů na ruských lodích usnadňovala Japoncům orientaci. Z blízké vzdálenosti bylo vystřeleno 16 torpéd, ale jen tři zasáhla cíl. Byl zasažen Retvizan, obrněnec Cezarevič a křižník Pallada. Japonci lodi značně poškodili, ale nepotopili – po opravách byly schopné nasazení v červnu 1904. Poté se Japonci odpoutali aby s příchodem dne viděli výsledky svého nočního útoku.

Výbuchy a zahájená dělostřelba vzbouřily celé město i portarturskou pevnost. V pevnosti nevěděli, co se děje v přístavu. Když se námořní štáb dotazoval, dostal odpověď, že se provádí cvičná střelba – „odražení torpédového útoku“. Teprve když se rozednilo, bylo vidět, jak jsou nakloněny tři lodi ve vjezdu do přístavu.

Druhá část japonské eskadry, která neočekávaně přepadla Port Artur, se přiblížila 9.února k Čempulo. Zde došlo k nerovnému boji křižníku Varjag a dělového člunu Korejec s početnou japonskou eskadrou. Více k tomuto boji Boj Varjagu.

Ráno 9.února se šest japonských obrněnců a devět křižníků – skoro celé Japonské loďstvo – přiblížilo k pevnosti. Rozpoutal se boj, který trval 45 minut. Ruskou eskadru podporovalo pobřežní dělostřelectvo. Japonci ustoupili, aniž potopili jedinou ruskou loď. Poškozeny byly japonské lodi zvláště obrněnci Mikasa a Fudži. Teprve za několik dní ztratila pro neschopnost velení ruská eskadra dvě lodi, které najely na vlastní miny. Loďstvo se muselo stáhnout do vnitřního přístavu pod ochranu pobřežních baterií.

Velitelem tichomořského loďstva byl jmenován viceadmirál S.O. Makarov – dorazil 9. března do Port Arturu. Přestože byla eskadra oslabena odmítl Makarov chovat se pasivně. Začal úporně připravoval eskadru ke generální bitvě.

Dne 13. dubna vyplul Makarov na vlajkovém obrněnci Petropavlovsk a s eskadrou proti japonskému loďstvu. Vnější kotviště se nepodařilo očistit od japonských min. V 9.38 zazněl výbuch a za ním druhý, ještě silnější. Obrněnec, celý v plamenech se ihned potopil. Spolu s Makarovem zahynul celý admirálský štáb. Podařilo se zachránit jen 70 mužů posádky. Makarova smrt byla těžkou ranou morálce. Po jeho smrti již ruské lodi neopouštěly přístav. Velitelem loďstva byl jmenován pasivní admirál Vitgeft.

V dubnu 1904 zahájil admirál Togo blokádu Port Arturu. Pod ochranou loďstva bylo 5. května na Liaotungském poloostrově zahájeno vyloďování druhé japonské armády. Vrchní velitel Alexejev odjel v den vylodění Japonců z Port Arturu. Na počátku května přerušily Japonci definitivně železniční spojení Mandžuské armády s pevností. Začalo obléhání pevnosti japonskou pozemní armádou.

V květnu najely na ruské miny dva japonské obrněnce a dva křižníky a potopily se. Tím se poněkud vyrovnaly síly japonského loďstva s ruskou eskadrou. Je příznačné, že sám admirál Togo měl velké obavy, aby nepřítel nevyužil našich nehod a nepodnikl útočné akce.

Koncem dubna 1904 se rozvinuly válečné operace na souši Velitelem ruské pozemní armády se stal ministr vojenství Kuropatkin (celá jeho vojenská zkušenost se omezovala na štábní a kancelářskou práci). V průběhu rusko-japonské války se Kuropatkin neustále obával nepřátelských obchvatů a držel velké zálohy, které v rozhodujích chvílích bitvy nevyužil. Kuropatkin byl podřízen admirálu Alexejevovi který se těšil carově přízni – to rozdvojovalo jednotnou velitelskou pravomoc v ruské armádě. Oba velitelé měli samostatné spojení s carem Mikulášem II. a navzájem proti sobě intrikovali. Portarturské loďstvo bylo podřízeno Alexejevovi a portarturská pevnost Kuropatkinovi.

Koncem dubna 1904 se v Koreji vylodila první japonská armáda pod velením generála Kuroki. Tato armáda postupovala ne sever až k řece Jalu. Kuropatkin neměl dostatek schopných sil a rozhodl se proto, že ustoupí do Mandžuska. Měl v úmyslu soustředit v prostoru Liaojang značné množství ruských vojsk. Tak byla iniciativa od samého začátku přenechána Japoncům.

V prostoru řeky Jalu byl východní oddíl generálporučíka Zasuliče s 18 000 muži a 62 děly. Proti tomuto oddílu se soustředila Kurokiova armáda, již tvořily tři divize a 180 děl. V prostoru přepravy přes řeku Jalu ležel pouze šestitisícový ruský oddíl. Japonci měli šesti až sedminásobnou převahu.

1.května vzplanul tuhý boj u Tjurenčenu. Ruské dělostřelectvo bylo umlčeno. Japonci obešli ruská vojska na levém křídle. Vinou Zasuliče neustoupil oddíl včas. Sibiřský pěší pluk se dostal do obklíčení a jen s velkými ztrátami si proklestil cestu bodáky.

Tento první nezdar carských vojsk na souši otvíral nepříteli cestu do Mandžuska a usnadnil vylodění dalších dvou japonských armád. Vystrašený Kuropatkin se málem rozhodl ustoupit až k Mukdenu. Ruská armáda se soustředila v Liaojangu, kde budovala velká ženijní opevnění.

Obrana Port Arturu

Když Japonci dosáhli úspěchu na řece Jalu, zahájili ihned útok na Port Artur. Útok měla provést druhá armáda pod velením maršála Oku. Měla 40 000 mužů a 216 děl. Mezi mini 30 obléhacích.

Před zahájením útoku byla obrana pevnosti zesílena. Posádka se zvětšila. Měla asi 44 000 mužů, mezi nimi 34 000 pěšáků a přes 6 000 dělostřelců. Celkem byl v Port Arturu spolu s námořními posádkami, kolem 50 000 mužů. Tito lidé, hájíce čest ruské armády, vydrželi celou tíhu krvavých bojů, trvajících mnoho měsíců. Pevnost byla vyzbrojena 694 děly a 63 kulomety. Na pozemní frontě bylo 351 dělo a 40 kulometů.

Klíčem k Port Arturu a přístavu Dalnij byla úzká neschůdná Čin-čouská šíje, velmi příhodná pro obranu. Avšak k jejímu opevnění se přikročilo pozdě. Až za války. Bylo zde postaveno 64 starých děl a 10 kulometů. V předvečer japonské zteče na Čin-čou dostalo velitelství pevnosti trestuhodný pokyn od Kuropatkina – nebránit tato postavení za každou cenu, stáhnout dělostřelectvo a odvést vojska do pevnosti. Jen generál Kondratěnko byl pro rozhodnou obranu portarturských přístupů.

Ráno 26. května se rozpoutal rozhodný, ale nerovný boj. Carský generál Fok, velitel divize, která tam stála, určil pro obranu Čin-čou jen jeden pluk – asi 4 000 mužů. Celou tíhu tohoto nerovného boje nesl 5. pluk sibiřských střelců. Japonci zde měli desetinásobnou převahu v lidech a pětinásobnou převahu v dělech. Ze zálivu podporovaly japonský útok válečné lodi, které postřelovaly ruská postavení Hlavní síly ruského loďstva nepodpořily svou pěchotu, pouze dělový člun Bobr a dva torpédové čluny podporovaly pravé křídlo ruské obrany. Bitva 26. května přišla japoncům draho. Jejich ztráty byly třikrát větší než ruské. Hned první boj o Port Artur ukázal statečnost, vytrvalost a chladnokrevnost ruských vojáků.

Avšak generál Fok nenasadil do boje hlavní síly a dle rozkazu ustoupil. Japonská armáda postoupila k Port Arturu. Na levém křídle se Japonci zmocnili přístavu Dalnij. Po obsazení Čin-čou byla druhá japonská armáda přesunuta na sever. Další boje o Port Artur vedla nová, třetí armáda generála Nogi, která se skládala ze tří divizí a dvou záložních brigád. Měla mohutné dělostřelectvo 204 děla a 180 hlavní horského a polního dělostřelectva.

Na počátku června dal car Kuropatkinovi pokyn, aby zahájil útok a učinil jej odpovědným za osud Port Arturu. Pod tímto nátlakem přesunul Kuropatkin, i když s velkým zpožděním, na pomoc Port Arturu sbor pod velením generála Štakelberga.

Ve dnech 14.-15. června se sbor v okolí stanice Va-fau-gau střetl s vojsky druhé japonské armády, které velel Oku. Bitva skončila neúspěchem Rusů. Štakelberg se bál, že ztratí železnici, a proto ustoupil. Port Artur byl definitivně odříznut od Mandžuské armády a přenechán svému osudu.

Portarturské velení v čele s generálem Stesselem navrhlo po ztrátě Čin-čou ustoupit přímo do pevnosti. Na Kondratěnkovovo naléhání bylo rozhodnuto bránit postavení na průsmycích a rovněž několik výšin před pevností. Díky tomu se podařilo dva a půl měsíce zdržovat Japonce na přístupech k pevnosti. Za tuto dobu postoupili Japonci jen o 65 km a měli těžké ztráty.

Pro pořádky, které panovaly v armádní velení je příznačná tato událost. Kuropatkin nařídil Stesselovi, aby předal funkci generálu Smirnovovi. Avšak Stessel zatajil před Smirnovem telegram, v němž byl Smirnov jmenován velitelem. O svém „jmenování“ se Smirnov dověděl až po válce.

Současně s obranou proti pozemním japonským vojskům byly podniknuty pokusy prolomit blokádu moře. Ještě v květnu byla skončena oprava ruských lodí. Loďstvo se znovu stalo velkou bojovou silou.

Avšak velitel loďstva Vitgeft a velitelé velkých lodí nevěřili v možnost úspěchu, dokud nepřipluje nová eskadra z Ruska a všemožně se bránili vyplutí z pevnosti. Teprve na naléhání Alexejeva, který pochyboval o možnostech dlouhodobé obrany pevnosti a trval na tom, aby lodi opustily Port Artur, vyplulo ruské loďstvo 23.června na moře. Dvacet mil od Port Arturu se setkalo s japonskou eskadrou, která se neodvážila podstoupit boj. Avšak Vitgeft pod falešnou záminkou, že Japonci mají převahu, dal příkaz k návratu do pevnosti a ani se nepokusil zahájit boj. Loďstvo se vrátilo do přístavu.

V červnu a červenci podnikla vladivostocká flotila křižníků celou řadu pokusů na pomoc portarturské eskadře. Křižníky podnikly smělý přepad nepřátelských komunikací, a potopily poblíž japonských základen několik vojenských transportních lodí. Dne 12. srpna vyplula vladivostocká eskadra křižníků znovu a v Korejském průlivu se utkala se silnou japonskou eskadrou křižníků. Boj skončil potopením křižníku Rjurik. Více k těmto akcím viz. Akce vladivostockých křižníků .

Portarturská eskadra vyplula znovu 10. srpna ráno. V první etapě boje, který vzplanul ještě téhož dne, měli Rusové úspěch. Ztrát nebyl a loďstvo se odpoutalo od Japonců. V druhé etapě boje soustředili japonci palbu na vedoucí loď Cezarevič. Padl admirál Vitgeft, důstojníci štábu, velitel lodi a kormidelníci. Bojová formace eskadry byla porušena. Velení eskadry převzal kontradmirál Uchtomskij. Eskadra se rozptýlila, její jádro se vrátilo do Port Arturu, obrněnec Cezarevič a tři torpédové čluny se skryly v Kiao-čou, jiné lodi se uchýlili do neutrálních přístavů a byly odzbrojeny. Pouze křižník Novik pokračoval v cestě do Vladivostoku kolem Japonska, ale byl potopen u břehů Sachalinu po boji se dvěma japonskými křižníky. Podrobnosti viz. Bitva ve Žlutém moři .

Po porážce 10. srpna přestala eskadra existovat jako nebezpečná bojová síla, do níž obránci pevností vkládali naděje. Převaha na moři přešla do rukou Japonců.

Dne 30. července obsadili Japonci po čtyřdenních urputných bojích v jichž ztratili deset až dvanáct tisíc mužů, řadu pahorků u Port Arturu (tzv. Vlčí hory) a započal boj o vlastní pevnost, který trval 157 dní. Japonci soustředili proti obráncům Port Arturu 400 děl.

V obléhané pevnosti byly zorganizována masová výroba ručních granátů a výroba kulatých min, které obránci vrhali s kopců na útočící kolony i na pancéřové kryty Japonců. V pevnosti byly vynalezeny a používány minomety, hodně se používalo podkopů – byla to podzemní minová válka. V odrážení nočních útoků se úspěšně uplatňovaly reflektory odmontované z lodí. Pozemní obranu řídil generál Kondratěnko, jehož velké ženijní znalosti měly při obraně pevnosti ohromný význam.

Dne 16. srpna nabídlo japonské velení obráncům pevnosti, aby se vzdali. Nabídka byla zamítnuta. Za dva dny začala zteč. Po nových a nových zuřivých útocích obsadili Japonci 21. srpna horu zvanou Nárožní. Dělostřelecké postřelování a bodákové útoky trvaly ve dne v noci. Na úsvitě 24. srpna byl podniknut poslední a nejzběsilejší útok. Podle doznání japonského velení byly dvě divize poslány na jistou smrt, aby se zmocnily důležitých postavení: Velkého orlího hnízda a Zaredutské baterie.

Avšak noční boj muže proti muži vyhráli obránci pevnosti. Jen u tzv. Čínské zdi bylo pohřbeno 2500 japonských vojáků. Během šestidenního boje na hlavní frontě ztratili Japonci 15 000 mužů – třetinu armády generála Nogi. Rusové ztratili 3 500 mužů. Japonské dělostřelectvo bylo na ruská opevnění slabé a fanatismus a rozhodnost útoků japonské pěchoty sami nestačily. Odražení japonského útoku mělo ohromný význam pro zvýšení morálky ruské posádky a celé Mandžuské armády.

Neúspěch útoku přinutil Japonce přistoupit k těžkému namáhavému a zdlouhavému obléhání pevnosti podle všech obléhacích pravidel. Japonci zesílili obléhací dělostřelectvo velkým množstvím jedenáctipalcových houfnic, jimiž bombardovali pevnost i eskadru.

Dne 19. září začala druhá zteč pevnosti. V bojích oslabená posádka pevnosti měla jen 20 000 bojeschopných mužů. Po čtyřdenním útoku se Japoncům podařilo dobýt Dlouhou horu. Vysoká hora, která byly strategickým klíčem k pevnosti, zůstala nadále v rukou Rusů. Bránil ji slavný 5. pluk sibiřských střelců. Japonci zde ztratili 6 000 mužů a Rusové 1 200. Japonci byli nuceni poslat hlavní zálohy na doplnění armády, která útočila na Port Artur.

Poznámka: termín obrněnec je používán pro bitevní lodi predreadnoughtské konstrukce

Pramen:
Dějiny vojenského umění
Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔10.12.2003 📕17.242

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře