por. Jan Gayer

Autor: Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔︎︎ 👁︎ 30.020

Narodil se 19.června 1885 v Přerově. Zde také studoval na hospodářské škole. Po absolvování prezenční služby v c.k. armádě se vrátil jako záložní důstojník do civilního života. Poté odcestoval do Brazílie, kde se nakonec usadil a zakoupil statek. Těsně před vypuknutím 1.světové války přijel zpět do Čech, jelikož chtěl s sebou odvézt svou matku. Zde jej tedy zastihlo vyhlášení války a mobilizace. Snažil se přesto složitou cestou dostat zpět do Brazílie, kde měl svůj majetek. Nepodařilo se mu to, a jelikož jako záložní důstojník podléhal mobilizaci, byl povolán do aktivní služby. Se svým plukem odjel na ruskou frontu, kde však již r.1915 byl zajat Rusy. Nějaký čas strávil v zajateckém táboru, odkud se však brzy hlásil do tvořícího se československého vojska, o němž se dozvěděl.

13.6.1916 byl přijat do řad čs. vojska. Přestože byl záložním důstojníkem rakouské armády, vstoupil do čs. legie jako prostý voják, aniž by si nárokoval důstojnickou hodnost. Byl zařazen k 7.rotě 1.čs.stř.pluku. Pro svůj vzácný charakter, ceněné vlastnosti a vojenské a velitelské schopnosti byl brzy povýšen na poddůstojníka, s charakterem důstojnického čekatele. Osvědčil se a vynikal svými schopnostmi. Byl povýšen na poručíka a zařazen jako mladší důstojník 7.roty pluku.

Reklama

Při chystané letní „kerenského“ ofenzívě r.1917, po první „demokratické“ revoluci v Rusku, kdy se čs. pluky shromažďovaly v oblasti Jezerné a následné slavné bitvy u Zborova, byl na služební misi jako náborový emisar po zajateckých táborech v Rusku, tudíž se bitvy neúčastnil.  Staral se o nábor nových čs. dobrovolníků a jejich dopravu k náhradnímu praporu. Při vzniku 4.pluku čs. vojska na Rusi byl Gayer jmenován pro své schopnosti velitelem 1.praporu pluku. Vyznačoval se smyslem pro kázeň a pořádek, čímž se řídil i sám. Byl podle jeho podřízených spravedlivý a bratrský, byl velmi oblíbený a mezi sebou jej často přezdívali „táta“. Přišla bitva u Bachmače a Gayer se jí účastnil navzdory únavě vytrvale v čele svých rot plné tři dny beze spánku, s klidem a odhodláním. Zcela si své podřízené získal. Dle gen.Čečka přispěl nemalou měrou Gayer k hladké evakuaci celé první divize z nebezpečného úseku. 2.6.1918 vedl por.Gayer osobně boj u Bezenčugu s dovedným manévrem rozbil se svou jednotkou vojska bolševiků a zahnal je až k Ivaščenkovu. Potom v noci místo odpočinku kontroloval stráže, dohlížel na opravu trati a organizoval telefonní spojení.

Přišel 4.6.1918 a slavná bitva u Lipjag. Zde jako zatímní velitel 4.čs.stř.pluku osobně vedl v dešti kulek a kolem vybuchujících granátů a šrapnelů celý pluk a svým příkladem strhával do nadšeného útoku všechny ostatní. Vedl a organizoval celou akci 4.pluku v této bitvě. Závěrečný bodákový útok vedl por.Gayer osobně v čele svého pluku. 

Vzpřímil se, rozhlédl se po svých vojácích, zamával holí, kterou měl u sebe a s výkřikem „Tak hoši, jdeme!“ vyběhl první proti nepříteli. Za ním se do útoku zdvihli jeho věrní vojáci. K bolševickým pozicím zbývalo asi 800m, což se nedalo jen tak přeběhnout po rovném terénu bez možnosti krytí. Nepřítel, internacionální bolševický zesílený pluk, byl dobře opevněn, zakopán a skvěle vyzbrojen. Nepřátelské kulomety štěkaly a déšť střel se sypal na útočící Čechoslováky, praskaly šrapnely, vybuchovaly mezi nimi a kolem nich bomby a granáty nepřítele. Nastala nepopsatelná vřava, zmatek. Čechoslováci zalehli před silnou kulometnou palbou, jejich odvážný bodákový útok byl zastaven, zalehli. Brzy vystříleli v přestřelce skoro všechny náboje, zbývaly jen bodáky, zpět po odkryté stepi se stáhnout nemohli. Gayer viděl zoufalou situaci svých vojáků,bylo mnoho raněných a padlých.

Zbývalo asi 200m, Gayer zvolal „Ještě dvě stě metrů a budeme u cíle, jen vydržet, neochabovat!“. Zmatek z neustupujících Čechoslováků začal zachvacovat i bolševiky v jejich pozicích.  Gayer odhodlaně vyskočil a vzpřímen vyrazil proti nepříteli, za ním opět celý jeho pluk. Náhle Gayer těžce raněn palbou a s prostřelenýma oběma nohama klesl k zemi. Odmítl pomoc a vybízel ostatní k pokračování útoku, posílal všechny dál: Jen kupředu hoši, žeňte tu svoloč!“. Zranění jejich oblíbeného velitele vydráždilo Čechoslováky k zuřivosti a vrhli se na nepřítele, kterého, přestože se tvrdě bránil zcela rozprášili. Gayer na následky svého zranění po těžké operaci za několik dní zemřel. Poslední jeho přání bylo, aby jeho popel byl odvezen do vlasti. Pro celý pluk, jenž v bitvě ztratil 26 padlých příslušníků, byla Gayerova ztráta velmi citelná a jeho památka se vepsala do historie pluku zlatým písmem.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více