Divizní generál Stanislav Čeček

Autor: Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔︎︎ 👁︎ 47.325

Narodil se 13. listopadu 1886 v Líšně u Benešova, v rodině lesmistra. Po ukončení obecné školy v Bystřici začal studovat v Táboře reálné gymnázium. Přešel na Obchodní akademii, kde maturoval v červenci 1904. Během studentských let rád cestoval po celé rakousko-uherské monarchii. Zapsal se ke studiu na Vysoké obchodní škole a při návratu ze studií se v Děčíně podrobil vojenskému odvodu. I přes svých 165 cm byl odveden. Rok prožil jako jednoroční dobrovolník v Praze na Smíchově, u pěšího pluku č.102 „Ludwig Fabini“, absolvoval zde školu pro důstojníky v záloze. Po vojenské službě pracoval v bankovnictví, poté v r. 1911 přešel jako finanční úředník k firmě Laurin a Klement a přestěhoval se do Moskvy v Rusku. Zde pracoval ve filiálce této firmy. Splnil se mu tak sen, dostat se do Ruska. Byl natolik nadšen novým prostředím, že domů se v následujících třech letech k blízkým dostal pouze jednou. Pak vypukla 1. sv. válka.

Jako záložní důstojník (v hodnosti poručíka v záloze) byl povinován vrátit se do Rakousko-Uherska v rámci vyhlášené mobilizace a nastoupit službu u svého pluku k boji za rakousko-uherskou monarchii. Národně uvědomělý Čeček se však okamžitě rozhodl. Nevrátil se. Již dříve byl se účastnil života v krajanských spolcích v Rusku, snil o svobodné české zemi.

Reklama

V Rusku se tehdy tvořila aktivitou těchto krajanských spolků vojenská jednotka z Čechů a Slováků – tzv. „Česká družina“, která po boku ruské carské armády chtěla bojovat proti Rakousko-Uhersku za svobodu své české země a slovanských národů. 30. 8. 1914 vstoupil do České družiny i Čeček.

...Není výběru. Jen boj! Boj za vlastní, pravé ideály!...“ Jednoznačně se tak postavil na stranu proti Rakousko-Uhersku. Již během řadového výcviku mu bylo umožněno, jako záložnímu důstojníku cizí armády (byť nyní nepřátelské), složit důstojnickou zkoušku. Po jejím složení byl ještě k 9. 10. 1914 jmenován podporučíkem v České družině jako jeden z prvních českých důstojníků nového českého vojska.

22. 10. 1914 jmenován velitelem čety v 1.rotě České družiny. Jednotka odešla na frontu, v úsek ruské 3.armády, kde byla brzy nasazena k rozvědkám, v nichž se velmi příslušníci České družiny osvědčili.

Účastnil se mnoha akcí 1. roty, především průzkumného charakteru, skoro vždy jako velitel akce, proslul svou příznačnou chrabrostí v boji a výjimečnými velitelskými schopnostmi. Již během existence České družiny v letech 1914-1916 se stal v jednotce legendou. Po zásluze byl několikrát vyznamenán nejvyššími ruskými řády za své schopnosti a odvahu. 22. 3. 1915 byl při rozvědce u Gromniku raněn v akci, vyléčil se velmi brzy.

Již 11. 7. 1915 byl jmenován velitelem nové, 5. roty České družiny, stal se tak prvním českým velitelem roty v čs. vojsku. 6. 1. 1916 jako úspěšný velitel se ujal velení proslulé „svatojiřské“ 1. roty ČD. V únoru 1916 došlo k rozšíření jednotky na pluk. 1. 3. 1917, již mnohokráte vyznamenaný Čeček byl povýšen na poručíka a 7. 6. 1917 jmenován velitelem 1. praporu 1. čs. střeleckého pluku (základ čs. legie v Rusku). Vyznamenal se následně opět ve slavné bitvě u Zborova 2. 7. 1917, kdy útok tří československých pluků Čs. brigády proběhl podle jeho vypracovaného plánu (ve spolupráci s por. O. Husákem). Jmenován 6. 9. 1917 zástupcem velitele 4. stř. pluku „Prokopa Holého“ čs. vojska na Rusi.

Od 1. 4. 1918 byl již jeho velitelem (byl prvním českým velitelem českého pluku!). Již tehdy byl mezi Čechoslováky naší brigády legendou, stejně tak byl znám a proslulý i v ruských štábech. Při rozšiřování našeho vojska v Rusku byl 28. 5. 1918 ustanoven velitelem tzv. Penzenské skupiny, následný den velitelem celé 1. stř. divize „Husitské“ českého vojska na Rusi. To již bylo po vystoupení Čechoslováků proti bolševikům, kteří v občanské válce, která mezitím propukla, se snažili chopit moci v Rusku. 17. 6. 1918 povýšen na plukovníka a následný den jmenován velitelem celé Povolžské fronty, kde bojovali Čechoslováci spolu s národní ruskou armádou a kozáky proti bolševickým jednotkám. V dané situaci si vedl skvěle.

2. 9. 1918 povýšen na generálmajora (velitel Dálného východu). Prodělal s čs.legií v Rusku ve vrcholných velitelských funkcích v bojích celou sibiřskou anabázi a řídil evakuaci do Vladivostoku. Odtud se i on konečně mezi posledními legionáři vrátil s 35. transportem 15. 10. 1920 do vlasti lodí „Prezident Grant“.

V Československu působil ve vysokých funkcích nově zrozené Československé armády, kde si vedl velmi úspěšně a byl velmi oblíben. Stal se během svého života prakticky v naší armádě legendou... Trpěl však vleklými zdravotními problémy následkem válečných útrap. Následkem této vleklé nemoci zemřel divizní generál Stanislav Čeček 29. 5. 1930.

Hlavní použité prameny:
Archiv autora
Fibich Karel – Povstalci I., II., III., IV. V. (Praha 1939)
Fidler Jiří – Generálové legionáři (Brno 1999)
Kuthan Pavel J. – Česká družina (1914-1916) (Hradec Králové 2002)
Medek Rudolf, Vaněk O., Holeček V. – Za svobodu I.,II., III., IV. (Praha 1924-1929)
Němec Matěj – Návraty ke svobodě (Praha 1994)
Pleský Metoděj – Bratr generál, Památce Stanislava Čečka (Praha 1931)

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více