Bitva ve Žlutém moři

Autor : Radek Seiner / vorel 🕔07.12.2003 📕15.394

Eskadra v Port Arthuru byla na počátku války ochromena několika útoky, které jí způsobily významné ztráty. Když se jí podařilo vzpamatovat za pomoci význačného admirála Makarova, dopadla na ni další těžká rána.

Dne 13. dubna 1904 se na minách položených Japonci před Port Arthurem potopila vlajková loď Petropavlovsk a na její palubě zemřel kromě zhruba 650 námořníků rovněž admirál Makarov. Po něm převzal velení neiniciativní, váhavý kontraadmirál Vittgeft. Tím se eskadra dostala do hluboké defenzívy a Japonci získali na moři absolutní převahu. Toho ihned využili k vylodění 2. armády generála Oku na Liaotungském poloostrově, severovýchodně od Port Arthuru. Tím odřízli Port Arthur od spojení s Ruskem a následně zahájili útok na Port Arthur po zemi.

Po tomto vývoji situace začalo být zřejmé, že se Port Arthur dlouho neudrží a eskadře v něm kotvící hrozí zničení střelbou baterií z vnitrozemí. Proto místodržitel Alexejev, velící v tomto prostoru, vydal Vittgeftovi příkaz, aby se pokusil opravit všechny poškozené lodi a co nejdříve se s nimi vydal do Vladivostoku, kde se měl spojit s vladivostockými křižníky a vyčkat příjezdu posil z Evropy. Poté takto spojená eskadra měla vybojovat s Japonci rozhodující bitvu a vyhrát tak válku.

Díky tomu, že Rusové položili miny do plavebních cest japonské eskadry, která pravidelně proplouvala v blízkosti Port Arthuru, přišli Japonci dne 15. května 1904 o dvě bitevní lodi - Hatsuse a Yashima. Následně Japonci ztratili v průběhu několika dní chráněný křižník Yoshino a torpédoborec Akatsuki. Těmito ztrátami se vyrovnaly námořní síly obou protivníků, což vytvářelo dobré podmínky pro pokus o průnik portarthurské eskadry do Vladivostoku.

Po naléhání místodržitele Alexejeva se 23. června Vittgeft vydal do Vladivostoku. Vittgeft nevěřil v úspěch akce, a proto když se objevily japonské hlavní síly, vrátil se zpět do Port Arthuru. Rozhodl se, že zde vyčká do příjezdu posil z Evropy, pokud ovšem nebude prolomena pozemní fronta. Alexejev si však uvědomoval neudržitelnost Port Arthuru, a proto vydal Vittgeftovi výslovný rozkaz, aby co nejdříve vyplul do Vladivostoku.

Ráno 10. srpna 1904 v 8:30 vyplula eskadra opět na moře a vydala se k Vladivostoku. Byly v ní bitevní lodi Cesarevič, Retvizan, Poběda, Peresvět, Sevastopol a Poltava. Dále v ní byly křižníky Askold, Pallada, Diana, Novik a osm torpédoborců. Na konci eskadry plula nemocniční loď Mongolia. Eskadra mohla plout pouze rychlostí 14 uzlů, protože některé bitevní lodi byly opraveny pouze provizorně, a nemohly tudíž plout rychleji. Staré dělové čluny a pomocné lodi, které by do Vladivostoku nedopluly, zanechal Vittgeft v Port Arthuru.

Při vyplouvání eskadra zahlédla několik japonských torpédových plavidel, ty na ni však nezaútočily, pouze ji sledovaly. V půl dvanácté se japonské hlavní síly objevily na severovýchodě od ruské eskadry. Tvořily je bitevní lodi Mikasa, Asahi, Fuji, Shikishima a dva moderní pancéřové křižníky - Kasuga a Nishin. Japonci měli převahu v rychlosti, ale Rusové měli naproti tomu více bitevních lodí.

Za japonskými hlavními silami plul v odstupu 5. bojový oddíl - tři křižníky. Na bojišti byl i japonský 3. bojový oddíl, který měl čtyři křižníky; na severovýchodě byly pak ještě tři křižníky 6. bojového oddílu. Japonci tak obklíčili ruskou eskadru a nechávali jí volnou pouze cestu zpět do Port Arthuru.

V půl jedné zahájily japonské bitevní lodi palbu na ruskou vlajkovou loď Cesarevič ze vzdálenosti asi 15 kilometrů. Po zkrácení vzdálenosti na 12 kilometrů začala ruská eskadra odpovídat. Japonci prováděli klasický manévr, takzvané „položení příčky na T", což znamenalo, že proplouvali bokem před příděmi ruských lodí, což jim umožňovalo střílet bočními salvami, zatímco Rusové museli střílet pouze předními děly. Ve 14:30 minuli Japonci čelo ruské eskadry, která dál mířila do Vladivostoku, a ocitli se rázem vpravo za ní. V průběhu tohoto boje neutrpěla ani jedna ze stran významnější ztráty.

Japonské hlavní síly musely dohánět ruskou eskadru, takže nyní útočily pouze křižníky 3. bojového oddílu. Ty zaútočily palbou na poslední ruskou bitevní loď - Poltavu. Palbou z ostatních ruských bitevních lodí byly však křižníky zahnány.

V půl páté se japonské hlavní síly, posílené křižníkem Yakumo z 3. bojového oddílu, opět přiblížily k ruské eskadře. 3. oddíl plul těsně za hlavními silami. Hlavní síly pluly souběžně s ruskou eskadrou a zvolna ji doháněly. Přitom probíhal dělostřelecký souboj ve vzdálenosti osmi a půl kilometru. Obě eskadry se snažily střílet na nepřátelské vlajkové lodi. Rusové tedy stříleli na Mikasu a Japonci na Cesarevič. Po hodinovém boji to začalo vypadat na ruské vítězství, protože Japoncům začala docházet munice a Mikasa byla poškozena.

Zhruba v sedmnáct hodin však přišel obrat. Japonský těžký granát zasáhl nekrytý můstek Cesareviče a zabil kontraadmirála Vittgefta. Kapitán Cesareviče, kapitán prvního stupně Ivanov, nechtěl vyvolat paniku, a proto neoznámil smrt velitele a vedl eskadru sám. Až do 17:45 vedl tedy eskadru Cesarevič, ale opět na jeho můstek dopadl těžký granát a zabil doposud velícího kapitána. Mimoto bylo poškozeno kormidlo Cesareviče, který začal opisovat kruh. Velitelé lodí Retvizan a Poběda se domnívali, že jde o manévr, a až po chvíli pochopili, že vlajková loď je neovladatelná. Začali se vracet na původní kurz, sestava ruské eskadry však již byla narušena. Japonci pochopili, že mají šanci zvítězit, a zintenzívnili palbu. Kapitán Retvizanu, kapitán prvního stupně Sčesnovič, se pokusil zachránit, co se dalo, a zaútočil na Mikasu s cílem ji taranovat. Dostal se až na tři kilometry od Mikasy, ale byl zastaven hustou palbou japonských lodí. Palba poškodila Retvizanu příď, čímž tento ztratil rychlost a začal nabírat vodu. Kapitán byl raněn.

V té době převzal velení eskadry kontraadmirál Uchtomský na Peresvětu a zamířil směrem k Port Arthuru. Následovaly ho Poltava a Sevastopol, později i Cesarevič. Také Retvizan se vydal zpět k Port Arthuru. V této chvíli se již japonské hlavní síly odpoutaly a ruskou eskadru obtěžovaly pouze křižníky 3. a 5. bojového oddílu. Toho se rozhodl využít kontraadmirál Rejcenštejn, který z paluby Askoldu velel ruským křižníkům. Vydal rozkaz k průniku do Vladivostoku. K Askoldu se však připojil pouze Novik. Pallada a Diana se připojily k bitevním lodím a pluly zpět do Port Arthuru.

V noci Japonci vyslali torpédová plavidla proti ustupující eskadře, ta však při této akci neutrpěla žádné ztráty. Od eskadry se této noci odpoutala bitevní loď Cesarevič a rovněž křižník Diana a čtyři torpédoborce, všechny s cílem proniknout samostatně do Vladivostoku. Zbytek eskadry následujícího dne zakotvil v Port Arthuru.

Většina lodí, které se pokusily samostatně dostat do Vladivostoku, změnila původní plán a nechala se intervenovat v neutrálním přístavu. Cesarevič v přístavu Čching-tao, Diana v přístavu Saigon a Askold v Šanghaji. Z torpédoborců jeden zakotvil v Šanghaji, tři v Čching-tao a torpédoborec Burnyj narazil na minu a potopil se.

Poslední křižník Novik se jako jediný skutečně pokusil proniknout do Vladivostoku. Při bitvě ve Žlutém moři utrpěl několik poškození od japonských křižníků, ale v pořádku doplul do přístavu Čching-tao. Zde si doplnil zásoby uhlí a vydal se cestou jižně od Japonských ostrovů k Vladivostoku. Na dlouhou cestu však Noviku uhlí nestačilo, a tak se zastavil nabrat nové u ruské strážní stanice Korsakovskaja na Sachalinu. Zde ho ale spatřila japonská obchodní loď a přivolala křižníky Tsushima a Chitose. V následném boji utrpěl Novik několik průstřelů pod hladinou a měl poškozeno kormidlo. Proto v noci ruští námořníci křižník potopili a přes Sachalin se dostali do Vladivostoku.

V bitvě neutrpěla ruská eskadra velké ztráty, ke splnění úkolu jí však chybělo hlavně aktivní velení po smrti velícího kontraadmirála. Také bylo chybou, že admirál Vittgeft nevyužil v boji křižníky a torpédoborce. Mohly zbrzdit japonský postup a umožnit tak bitevním lodím uniknout.

Rusové neztratili jedinou loď, byly poškozeny lodě Cesarevič, Retvizan, Poběda a Peresvět. Cesarevič byl roztřílen, měl poškozeny všechny věže hlavního dělostřelectva a zničeny všechny záchranné čluny. Měl na své palubě i nejvíce mrtvých, celkem 64. Retvizan byl také velmi těžce poškozen, zatímco Poběda utrpěla jen pár zásahů a Peresvět měl poškozenu jednu hlavní dělovou věž.

Na japonské straně byla poškozena Mikasa, která měla 32 mrtvých, poškozenu jednu věž hlavního dělostřelectva a zničenu většinu středního dělostřelectva. Poškozeny byli Asahi, Kasuga a Nishin.

Bitvou ve Žlutém moři byla ukončena činnost portarthurské eskadry. Po této bitvě tato již nikdy nevyplula a do 1. ledna 1905, kdy Port Arthur kapituloval, byla postupně potopena japonskými bateriemi všechna plavidla kromě bitevní lodi Sevastopol, kterou Rusové sami potopili v den kapitulace.

Autor : Radek Seiner / vorel 🕔07.12.2003 📕15.394

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře