Česká družina (1914-1916) – XIII.

Autor : Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔30.11.2003 📕14.785

Seriál

  1. Česká družina (1914-1916) - I.
  2. Česká družina (1914-1916) - II.
  3. Česká družina (1914-1916) – III.
  4. Česká družina (1914-1916) – IV.
  5. Česká družina (1914-1916) – V.
  6. Česká družina (1914-1916) – VI.
  7. Česká družina (1914-1916) – VII.
  8. Česká družina (1914-1916) – VIII.
  9. Česká družina (1914-1916) – IX.
  10. Česká družina (1914-1916) – X.
  11. Česká družina (1914-1916) – XI.
  12. Česká družina (1914-1916) – XII.
  13. Česká družina (1914-1916) – XIII.
  14. Česká družina (1914-1916) – XIV.
  15. Česká družina (1914-1916) – XV.

Podobné články

Další články autora

Doma v Čechách rakouské úřady i nadále zakazovaly a postihovaly jakékoliv národní projevy českého obyvatelstva. Pod obzvláště přísným dohledem je celá česká inteligence kontinuálně podezřívaná z „velezrádných aktivit“. V srpnu byly úředně zastaveny i Lidové noviny, 2. září je definitivně zastaven Čas a zanedlouho i další české noviny, z jejichž článků výmluvně vyzníval protirakouský postoj jejich redaktorů a vydavatelů, jako např. České slovo nebo Samostatnost. Prof. Masaryk, představitel českého národního boje za samostatnost, t.č. již v zahraničí, je v nepřítomnosti zbaven titulu univerzitního profesora v Praze. Rakouskými policejními orgány byl na něj vydán zatykač a byl v nepřítomnosti souzen a odsouzen k smrti. Rakouští tajní agenti, kteří po něm v zahraničí pátrali, měli za úkol dostat se k němu za každou cenu a nejlépe ho unést zpět do Rakouska, aby mohl být exemplárně potrestán. Poslanec Klofáč byl za své veřejně projevované protirakouské postoje zatčen a odsouzen na 15 let vězení. Redaktor Národních listů Červinka byl rovněž zatčen a obviněn z velezrady obdobně jako již dříve zatčení redaktoři NL Dr. K. Kramář a Dr. L. Rašín. Za své národní postoje byl rovněž perzekuován básník J. S. Machar. Brzy byla zcela rozpuštěna národní organizace Česká obec Sokolská, jejíž demokratický a ideový program byl pro Rakousko-Uhersko opravdu velmi nebezpečný. Zatčena byla Alice Masaryková, zavřena Komenského škola ve Vídni, zatčen byl český poslanec F. Soukup a redaktor Českého slova Skorkovský. Většina zatčených byla odsouzena k smrti za velezradu rakouské monarchie. Prostějovský redaktor novin Pokrok byl popraven v Ostravě již v prosinci 1914.

V Rusku mezitím došlo k několika politickým změnám. I přes protesty veřejnosti byla 16.září 1915 ruskou vládou rozpuštěna státní duma, byť se slibem, že je to pouze dočasně. Odvolán byl dosavadního velitel ruských armád kníže Nikolaj Nikolajevič a vrchního velení nad ruskou armádou se chopil osobně ruský car Mikuláš. Kníže Nikolaj Nikolajevič byl carem poté jmenován na funkci velitele Kavkazské fronty. K výrazně k horším změnám došlo v ruské vládě, kde byli svých křesel zbaveni lidem oblíbení ministři a namísto nich jmenováni lidé ruskou veřejností většinou neoblíbení či přímo zatracovaní. Mezi oblíbenými exministry byl např. i ministr orby A.V.Krivošejin, který se v ruské vládě často stavěl za české zájmy, za což mu byli představitelé čs. krajanských spolků vděčni. Po jeho odvolání, k němu vyslali delegaci ve složení B.Čermák, J.Klecanda a A.Wolz, která mu poděkovala za jeho dosavadní zásluhy o čs. národní boj za samostatnost.

Říjen roku 1915 přinesl také další mezinárodně politickou změnu. Do té doby neutrální Bulharsko, jehož vládce Ferdinand Koburský byl pod vlivem Německa, vyhlásilo protirusky mířenou mobilizaci i proti většinové vůli bulharského národa. Dne 4.října odmítlo ruské smírčí ultimátum. Francie a Anglie se prostřednictvím svých diplomatů snažily Bulharsko přesvědčit o nesmyslnosti jeho volby postavit se po bok Němců. O totéž se různými způsoby snažilo hlavně Rusko, jehož armády bojovaly před světovou válkou za Bulharsko proti Turecku, díky čemuž také Bulharsko získalo národní svobodu. Bulharsko vypovědělo 14.října 1915 válku Srbsku, jehož armáda v těžkých bojích ustupovala před několikanásobnou německo-rakouskou přesilou. Bulharské armády zaútočily na Srbsko v jeho týlu. Srbské pohraniční oddíly byly dokonce napadeny ještě před oficiálním vyhlášením války. V odvetu na tento zrádný čin vyhlásilo 18.října 1915 Srbsko válku Bulharsku. Srbové bojovali za svou zemi velmi srdnatě i proti obrovské přesile, která se na ně valila ze tří stran, přičemž několikráte dokonce dokázali nepřítele v dílčích bojích odrazit.

Na východní frontě v září 1915 však německé ofenzívě došel dech. I přes značný postup nebyla ofensiva tak úspěšná, jak německo-rakouské velení plánovalo. Němci a Rakušané byli zastaveni jak na linii Kovno-Vilno-Minsk, tak u Moloděčna a u Lucku. Ruská armáda připravovala své obranné pozice na zimu. Očekávala se zimní zákopová válka a nepředpokládaly se větší poziční změny.

Při slavnosti, kterou uspořádal vysoký ruský vojenský velitel kníže Nikolaj Konstantinovič, bylo za dřívější zásluhy a statečnost vyznamenáno asi 200 vojáků ruského 15. armádního sboru. Mezi nimi bylo i množství čs. dobrovolníků z ČD, kteří byli vyznamenáni Křížem sv.Jiří , např. des.Matěj Němec.

V polovině října 1915 přednesl prof. T. G. Masaryk na několika prestižních anglických univerzitách sérii přednášek o potřebě rozbití Rakousko-Uherska k vytvoření malých středoevropských států, které budou zárukou politické vyváženosti ve střední Evropě. Smysl jeho přednášek se nesl v heslu „Rakousko musí býti zničeno!“.

Na francouzské půdě Masarykovi vydatně pomáhali Milan Rastislav Štefánik, důstojník francouzského letectva slovenské národnosti a Dr. Edvard Beneš, který do Francie emigroval nedlouho předtím, neboť po vydání policejního zatykače již nemohl působit jako kurýr mezi Masarykem a představiteli národního boje za samostatnost doma v Čechách (tzv. Maffie). T.G. Masaryk byl již dříve předurčen pro funkci hlavního představitele čs. národního boje za samostatnost v zahraničí. V jeho práci mu nemálo pomohly konexe lieutenanta M.R.Štefánika, díky kterým získal přístup k představitelům francouzské vlády a vojenského hlavního štábu.

Dne 14. listopadu 1915 vydal prof. T.G. Masaryk, sídlící t.č. v Paříži, protirakouský manifest českého národa, který měl u české i světové veřejnosti velký ohlas. Během následujících dní otiskly text tohoto manifestu české noviny vydávané v zahraničí i tisk v válčících spojeneckých zemích. Pod manifestem byli za Český komitét podepsáni T. G. Masaryk, J. Durich, B. Čermák, L. Fisher, F. Kupka, A. Veselý, K. Pergler, J. Sýkora, B. Pavlů, A. Mamatey a I. Daxner. Vyhlášením Českého komitétu se dle manifestu „...sjednotily se všechny československé zahraniční kolonie ve společné revoluční ústředí a všechny své síly hromadně zvedají k hlasu revoluce proti Rakousko-Uhersku...“.

Mezi velmi významné krajanské spolky ve světě patřily bezesporu i čs. krajanské spolky na americkém kontinentě, které byly v boji za čs. národní samostatnost velmi aktivní. T.G.Masaryk a jeho spolupracovníci ve Francii a Velké Británii mohli provádět aktivity ve věci čs. národní samostatnosti právě díky značné finanční podpoře od čs. krajanů z USA, která byla získávána pomocí sbírek či společenskými akcemi, jejichž výnos byl určen na tento účel. Češi a Slováci na americkém kontinentu tak nejenže na počátku války neuposlechli rakouskou mobilizační vyhlášku, ale naopak se od počátku jasně a rozhodně postavili na stranu protirakouského odboje za věc samostatnosti a nezávislosti svých národů, o které po generace snili, stejně jako většina ostatních našich vystěhovalců kdekoliv po světě.

Kapitola XIII. - Konec německé ofenzívy

Když na podzim 1915 dokázali Rusové odrazit německý nápor u Dokšic, Moloděčna a Lucku, ustálili tím svou obrannou linii od Dvinska až k jezeru Naročskému a od Vygonovské přes Pinsk a celou Halič až po Bukovinu. Německý postup ztrácel postupně na intenzitě, až se zastavil. Na blížící se zimu se obě strany připravovaly opevňováním dosažených pozic. U 3. ruské armády, pod kterou spadala svým zařazením ČD, byl k velké lítosti čs. dobrovolníků vystřídán velitel. Oblíbeného Bulhara gen.Radko Dmitrijeva nahradil ruský gen. Leš. Při předchozím ústupu se 3. armáda stáhla až k močálovitému, těžko přístupnému Polesí v dolině řeky Pripjati. Močály zde tvořily více než čtvrtinu plochy terénu ve kterém si Česká družina budovala své pozice. Rozložení ČD bylo na počátku zimy 1915 v této oblasti následující:

Štáb České družiny - velitel ČD pplk.Trojanov, umístěn v Iváni u Slucku.
1.rota - po vystřídání u ruské 21. divize 3. ruského armádního sboru 5. (Čečkovou) rotou, byla po dlouhých bojích bez vystřídání umístěna na odpočinek ke strážní službě u štábu ČD, tj. do Iváně u Slucku. Velitelem škpt. Zembalevskij.
2.rota - rozdělena na dvě půlroty. První půlrota, pod velením českého ppor. Cejpa a českého prap. Švece, byla přidělena u 19. divize v rámci 8. armády v oblasti řeky Ikva. Druhá půlrota, pod velením ruského škpt. Pavlova (velitele celé 2. roty) a prap. Danilevského, byla přidělena k ruské 31. a 9. divizi v rámci 10. armádního sboru v oblasti řeky Šara.
3. rota - velitelem byl ruský por.Ivšin, dalšími důstojníky byli český prap. Husák, český prap. Muller a prap. Kolesnikov. Byla přidělena k 27. divizi v rámci 31. armádního sboru na linii Ogiňský kanál-Pinsk.
4.rota - velitelem byl ruský por. Licinskij, dalším důstojníkem byl český prap. Vilímek. Nacházela se v oblasti 48. divize.
5. rota - velitelem roty byl český ppor. Čeček, dalšími důstojníky byli český prap. Prokopec, český prap. Šimáček a prap. Kernožický. Byla přidělena k 21. divizi v rámci 3. Kavkazského armádního sboru do oblasti Vygonovského jezera, Ogiňského kanálu a řeky Jacolda, přítoku Pripjati. Vystřídala zde 1. rotu ČD. V prosinci byl k této rotě odvelen i nově povýšený český prap. Sepjetý.

Dne 11.října 1915 našeho kalendáře (28.9.1915 starého kalendáře) slavili příslušníci ČD svátek patrona české země sv.Václava. Tento den byl zároveň prvním výročím přísahy a vysvěcení praporu České družiny v Kyjevě. U štábu ČD se těchto vzpomínkových oslav účastnila 1. rota, která zde regenerovala síly při strážní službě. Těchto oslav v Iváni u Slucku se zúčastnil i nový velitel 3. ruské armády gen.Leš. K tomuto pro ČD významnému výročí vydal velitel ČD pplk.Trojanov zvláštní rozkaz v následujícím znění:

Bratři družiníci! Uplynul rok, co jste vstoupili do řad České Družiny, spojujíc tím svůj osud s osudem Ruska a celého Slovanstva. Vy, po staletí pronásledovaní a ponižovaní ve své vlasti cizáckými utlačovateli, přetrhli jste všechny pásy a odvážili se po příkladu svých slavných předků postavit tváří v tvář proti odvěkým Vašim nepřátelům. Již za tento čin patří Vám hluboká úcta všeho Slovanstva. Mnoho se za rok změnilo. S prvními vítězstvími zdálo se, že všichni Slované byli blízko cíle, na rozvalinách Rakouska zvedaly se svobodné Čechy a dále i Srbsko, bez Rakouska Německo nebylo by schopno bojovat na dvou frontách, a s vítězstvím nad Teutony svítaly červánky rusko-polského smíru a sjednocení osvobozeného Polska. Ale osud války je vrtkavý. Nejvyšší poslal nám těžké zkoušky. Zašly naděje, bylo trpce odcházeti od Prahy, již z mlh se nořící, stále dál a dál. Ať trpkost časových neúspěchů neotráví nám čisté radosti z prvních vítězství a souvisejících s nimi skvělých perspektiv všeho Slovanstva! Ať první vítězství nám připomene, že je vítězství možné, a že závisí jen na nás! Pamatujte si, že jen v jednotě je síla, a tehdy žádní Němci s jejich technickými vynálezy nebudou pro nás strašní, pamatujme si, že bojujeme za spravedlivou věc, za osvobození nejen Slovanstva, ale všeho světa od polověkého útisku německého militarismu. Za rok nepřetržité práce na frontě naše řady již silně prořídly. Ale věřte, že zvítězí jen ten, kdo se rozhodl zvítězit za každou cenu. Vaše práce je po zásluze všemi oceněna, o tom svědčí i „svatojiřská“ 1.rota a celé řady „svatojiřských“ rytířů i v druhých setninách, i sláva českých rozvědčíků, jež je známa nejen naší armádě. Dnes, v den svátku naší Družiny, v den zvláště uctívaného českým národem světce, jehož jméno k své velké radosti také já nosím, přeji Vám, družiníci, aby zlatá slova -stůj co stůj se osvobodit od němectví- zůstala vtisknuta ve vašich srdcích do té doby, dokud všechny slovanské národy neskončí válku. O Vaší chrabrosti, sebezapíravosti, energii a pracovitosti nepochybuji. Velitel České družiny pplk. Václav Platonovič Trojanov.

Oslava výročí jednotky začala tehdy 28.9.1915 (dle st. kalendáře) v 11h bohoslužbami v Iváni u štábu jednotky v místním kostele. Ve 12.30h se seřadila přítomná 1.rota spolu se záložním oddílem a neřadovým oddílem služeb k příjezdu velitele 3.armády. Velitel 3.armády gen.Leš, poté, co srdečně pozdravil jednotku a ocenil její práci, za níž poděkoval a nechal provolat radostné „urá“ ruskému caru, a poté i svobodnému Československu. Hromové volání českých dobrovolníků „urá“ zdálo se nekonečné, jak byli nadšeni. Následoval projev V.Vondráka, jenž přečetl blahopřání Českého komitétu v Kyjevě, jehož byl zástupcem. Následoval slavnostní pochod. Poté slavnostní oběd s českým národním jídlem - vepřová s knedlíkem a zelím. Po 15h bylo veřejné vystoupení Sokolů z ČD, jež vedl prap.A.Číla a střelec-dobrovolník E.Janík. Následovaly závody v přetahování lana, štafetový běh, běh na 100m a běh na 1 verstu v plné polní. Večer bylo divadlo, jež sami dobrovolníci připravili. Poté se velitel 3.armády gen.Leš, celým oslavám přítomný, rozloučil s jednotkou českým „Na zdar!“, jež mu srdečně hromově odvětila „Zdar!

Ještě na podzim 1915 došlo k rozšíření důstojnického sboru jednotky. V září 1915 s novými posilami ze záložního oddílu převeleni k rotám jednotky byli povýšení prap.Šimáček (jak jsem již uvedl výše), prap.Horníček,prap.Hušek (rozkaz ČD č.387), přestože v „bojových“ rotách jednotky bylo mnoho dobrovolníků, kteří by si povýšení jistě zasloužili za svou chrabrost, i vzděláním, a dosud bojovali jako prostí vojáci bez nárokování si důstojnické hodnosti. Jednotka však nové praporčíky přijala brzy mezi sebe, přesvědčivše se o jejich osobních kvalitách a chrabrosti. 15.listopadu 1915 přišel k jednotce ještě ze záložního oddílu povýšený český prap.Linhart. Ještě počátkem listopadu 1915 byl k jednotce převelen český prap.Pilař. Z řad dobrovolníků v „bojových“ rotách došlo k povýšení 10.11.1915 do důstojnických hodností u K.Dembského z 1.roty, E.Kaliny z 3.roty, A.Sepětyho z 5.roty - na praporčíky (rozkaz ČD č.439). Syn střelce-dobrovolníka 1.roty Jindřicha Biebla novodružiník MUC.Ondřej Biebl byl jmenován pomocným lékařem jednotky (hlavním vojenským lékařem zůstává ruský důstojník Dr. Zacharov).

Použitá literatura a prameny:
Vojenský historický archív v Praze
Materiály z Vojenského archívu v Moskvě (Rusko) a Kyjevě (Ukrajina)
Časopis „Československý denník“ vydávaný čs. legiemi v Rusku během anabáze, vzpomínky družiníků.

Červinka Jaroslav - Cestou našeho odboje, Praha - 1920
Beneš Edvard - Světová válka a naše revoluce, Praha - 1935
Fidler Jiří - Generálové legionáři, Brno - 1999
Fryščok Alexej Miloslav - Legionáři, car a rudá vlajka, Brno - 1998
Fučík Josef - Pražský pěší pluk č.28 na italské frontě 1915-1918 (Historie a vojenství, časopis HÚ AČR č. 4/1996)
Galandauer Jan - Wacht am Rhein a Kde domov můj - válečné nadšení v Čechách v létě 1914 (Historie a vojenství, časopis HÚ AČR č. 5/1996)
Gregorovič Miroslav - První československý odboj (Čs. legie 1914-1920), Praha - 1992
Holý Karel - vzpomínky
Kopta Josef - Třetí rota, Praha - 1992
Medek Rudolf - Za svobodu, Praha - 1925
Medek Rudolf - Blaník, Praha - 1922
Medek Rudolf - Za domovinu, Praha - 1926
Němec Matěj - Návraty ke svobodě, Praha - 1994
Pichlík Karel - Zahraniční odboj 1914-1918 bez legend, Praha - 1991
Pichlík Karel, Klípa Bohumír, Zabloudilová Jitka - Českoslovenští legionáři (1914-1920), Praha - 1996
Pichlík Karel - Červenobílá a rudá, Praha - 1967
Pichlík Karel - Čeští vojáci proti válce 1914-1915, Praha - 1961
Prášek Vojtěch - Česká družina, Praha - 1934
Sak Robert - Anabáze, Drama československých legionářů v Rusku (1914-1920), Jinočany - 1996
Slanička Josef - Ze slavných dob České družiny, Praha - 1929
Švec Jiří - Deník, Praha - 1921
Vaculík Jaroslav - Dějiny volyňských Čechů, Praha - 1998
Valenta Václav - Vlast máti až nás zavolá..., Praha - 1938
Valenta Václav - Do legie, Praha - 1924
Vogeltanz Jan, Polák Milan - Československé legie 1914-1918, Praha - 1999
Žipek Alois - Válka národů 1914-1918 a účast českého národa v boji za svobodu, Praha - 1922

Seriál

  1. Česká družina (1914-1916) - I.
  2. Česká družina (1914-1916) - II.
  3. Česká družina (1914-1916) – III.
  4. Česká družina (1914-1916) – IV.
  5. Česká družina (1914-1916) – V.
  6. Česká družina (1914-1916) – VI.
  7. Česká družina (1914-1916) – VII.
  8. Česká družina (1914-1916) – VIII.
  9. Česká družina (1914-1916) – IX.
  10. Česká družina (1914-1916) – X.
  11. Česká družina (1914-1916) – XI.
  12. Česká družina (1914-1916) – XII.
  13. Česká družina (1914-1916) – XIII.
  14. Česká družina (1914-1916) – XIV.
  15. Česká družina (1914-1916) – XV.

Podobné články

Další články autora

Autor : Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔30.11.2003 📕14.785

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře