Panovníci státních celků

Autor : Jan Flieger / Dav 🕔24.11.2003 📕10.455

Seriál

  1. Panovníci státních celků
  2. Panovníci státních celků
  3. Panovníci státních celků
  4. Panovníci státních celků
  5. Panovníci státních celků
  6. Panovníci státních celků
  7. Panovníci státních celků
  8. Panovníci státních celků
  9. Panovníci státních celků
  10. Panovníci státních celků
  11. Panovníci státních celků
  12. Panovníci státních celků
  13. Panovníci státních celků
  14. Panovníci státních celků
  15. Panovníci státních celků

Podobné články

Další články autora

Knížata a králové vládnoucí v zemích Koruny české

Boje o český trůn po vymření Přemyslovců (1306 - 1310)

Jindřich Korutanský (1306) * 1265 - + 4.4. 1335
Anna Přemyslovna  
Na trůn se dostal jako jediný manžel Přemyslovny. Jeho volba nebyla schválena císařem, který za pomoci části české šlechty dosadil na trůn svého syna. Jindřich opustil království spolu s manželkou bez boje.
Rudolf Habsburský (1306 - 1307) * 1281? - + 4.7. 1307
Eliška Rejčka  
Po roce vlády, která byla provázena odbojem části domácí šlechty umírá na úplavici.
Jindřich Korutanský (1307 - 1310) * 1265 - + 4.4. 1335
Anna Přemyslovna  
I jeho druhý pokus o ovládnutí Čech končí nezdarem. Z trůnu je svržen českou šlechtou pro svoji lenost a nechuť k řešení státních záležitostí. Tentokrát ovšem o své království bojuje, je však poražen a následně vykázán ze země.
Dynastie Lucemburků
Jan z Lucemburku (1310 - 1346) * 10.8. 1296 - + 26.8. 1346
Eliška Přemyslovna Markéta, Jitka, Václav (14.5.1316), Přemysl Otakar, Jan Jindřich, Anežka
Beatrix Bourbonská Václav (1336)
Dne 3.12. 1310 se dobytím Prahy stal panovníkem nad královstvím. Po několika rozepřích se svojí manželkou roku 1318 ustupuje stále silnější české šlechtě pod vedením Jindřicha z Lipé a zároveň rezignuje na řešení vnitřních záležitostí království. Většinou pobýval v západní Evropě (Francii a Lucembursku), proto bývá často označován za "krále cizince". Jeho politika, podporovaná strýcem Baltutinem, arcibiskupem trevízským, vedla ke zvýšení mezinárodní prestiže Českého království. Zasloužil se o připojení Horní Lužice (1319 až 1329), Chebska (1322) a řady slezských vévodství. Ke konci života ho tragicky zasáhla oční choroba. Už jako slepý se zúčastnil na straně francouzského krále bitvy s Angličany, ke které došlo 26.8. 1346 u Crésy (Kresčaku) v severní Francii. Král Jan zde nalezl smrt. I přes svůj záporný vztah k Českému království mu po celou dobu své vlády zabezpečil mír.
Karel IV. (1346 - 1378) 14.5. 1316 - + 29.2. 1378
Blanka z Valois Markéta (1335), Kateřina (1342)
Anna Falcká Václav (1350)
Anna Svídnická Alžběta (1358), Václav (1361)
Eliška Pomořanská Anna (1366), Zikmund (1368), Jan (1370), Karel (1372),Markéta (1373), Jindřich (1377)
Byl vychován na dvoře francouzského krále, jehož jméno přijal při biřmování. Do Čech se vrací roku 1334 jako moravský markrabě. Už roku 1344 se výrazně podílí na založení pražského arcibiskupství, první arcibiskupem je jmenován Arnošt z Pardubic. Tento rok spolu s otcem zahajuje stavbu katedrály sv. Víta na Pražském hradě. V létě 1346 je zvolen králem římským a po smrti svého otce i králem českým. Roku 1348 založil Karlovu univerzitu a začal se stavbou Nového Města pražského. Na místě zničeného Juditina mostu dal vystavět most nový. Roku 1355 uskutečnil římskou jízdu, při které je korunován císařem svaté říše římské. Tento rok vydává zlatou bulu, kterou upravuje vztah říše a českého království a stanovuje přesný postup volby římského krále. K území Čech připojil Lužici, část Bavorska a Slezska. Během jeho vlády vyvrcholil hospodářský a kulturní vzrůst zemí Koruny české v období středověku. Náš nejslavnější panovník zemřel zřejmě v důsledku zánětu plic.
Václav IV. (1363 - 1419) * 26.2. 1361 - + 16.8. 1419
Johana Bavorská  
Žofie  
Jedna z rozporuplných osobností na našem trůnu. Od naprosté apatie k výkonu vlády se často dostával k horečné pracovitosti. Během vlády vedl boj jak s domácí šlechtou, tak pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna, ale i se svým nevlastním bratrem Zikmundem. Roku 1394 je šlechtou zajat a internován na Bezdězu. Roku 1400 je zbaven titulu římského krále a o dva roky později znovu zajat a vězněn, tentokrát ve Vídni. Po návratu podporuje hnutí vedoucí k reformě církve, později přerůstající v husitství. Roku 1409 potvrzuje tzv. Dekret kutnohorský, ve kterém zaručil Čechům většinu hlasů ve vedení Karlovy univerzity. Umírá krátce po první pražské defenestraci (30.7. 1419) na záchvat mrtvice.
Zikmund Lucemburský (1419 - 1437) 14.2. 1368 - + 9.12. 1437
Marie Uherská  
Barbora Celská Alžběta (1409)
Pro podíl na upálení m. Jana Husa a intriky proti bratru Václavovi není roku 1419 uznán většinou české šlechty za krále. A tak téměř po celou dobu vlády bojuje o své dědictví po otci. Roku 1420 vede první křižáckou výpravu proti husitům, při níž se nechává v Praze korunovat českým králem. O rok později Čáslavský sněm tento akt neuznává a Zikmund je koruny zbaven. 1. křižácká výprava končí porážkou na hoře Vítkov. Po neúspěšné 2. křižácké výpravě na dlouho opouští Čechy. Až v roce 1429 dostává od husitské šlechty nabídnutou korunovaci za přijetí náboženských svobod. Zikmund však odmítl. Roku 1433 se stal císařem. Ale v Čechách je přijat za krále až po porážce husitských radikálů u Lipan r. 1434 a přijetí tzv. 4 pražských artikul (kompaktát) zaručujících přijímání podobojí a další náboženské svobody. Tyto byly schváleny i basilejským koncilem. Zikmund zemřel ve Znojmě na své cestě do Uher.

Seriál

  1. Panovníci státních celků
  2. Panovníci státních celků
  3. Panovníci státních celků
  4. Panovníci státních celků
  5. Panovníci státních celků
  6. Panovníci státních celků
  7. Panovníci státních celků
  8. Panovníci státních celků
  9. Panovníci státních celků
  10. Panovníci státních celků
  11. Panovníci státních celků
  12. Panovníci státních celků
  13. Panovníci státních celků
  14. Panovníci státních celků
  15. Panovníci státních celků

Podobné články

Další články autora

Autor : Jan Flieger / Dav 🕔24.11.2003 📕10.455

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře