Fregatní kapitán Albrecht Brandi

Autor : Tomáš Hasoň / cyki 🕔24.11.2003 📕10.180

Nositel Rytířského kříže železného kříže s dubovými ratolestmi, meči a brilianty.

Spolu s námořním kapitánem Wolfgangem Lüthem byl jediným nositelem nejvyššího vyznamenání německé říše v řadách Kriegsmarine.

Albrecht Brandi začal svoji kariéru na moři v roce 1935. V době, kdy byl ještě námořním kadetem, absolvoval velkou zahraniční plavbu na lehkém křižníku Emden. Později sloužil jako 1. strážní důstojník na minolovce M 1. Když začala válka, zúčastnil se bitvy o polské Westerplatte. Poté byl odvelen zpět na minolovku, na které absolvoval invazi do Norska. Od června se jako kapitán M 1 účastnil dalších operací v Norsku. V roce 1941 zažil svoji první životní plavbu na ponorce, a to pod velením kapitána Ericha Toppa. Na podzim roku 1942 dostal pod své velení první ponorku. 29. srpna 1942 se Brandi vydal z Kielu na svoji první bojovou plavbu na palubě ponorky U 617. Podle rozkazu měl operovat v severním Atlantiku. Spolu s Brandim vypluly z Kielu ještě další dvě ponorky. 31. srpna se ponorky od sebe oddělily a vydaly se samostatně na lov. 5. září vplul Brandi do Islandského průlivu. Teprve zde námořníci na ponorce zažili křest ohněm a poznali, co znamená rozbouřené moře. 7. září 1942 potopil Brandi svoji první loď. Stala se jí loď o výtlaku 1 400 BRT. Poté dostal rozkaz, aby hlídkoval v průlivu svatého Jiří. Zde zažil největší orkán svého života. V těchto podmínkách dokázal Brandi nalézt konvoj a potopit tři lodě - jeden tanker o výtlaku 10 000 BRT, nákladní loď o výtlaku 5 500 BRT a nákladní loď o výtlaku 3 600 BRT. Dva dny po tomto úspěchu nalezl další konvoj a potopil loď o výtlaku 5 000 BRT. Tady si ho však všiml torpédoborec, který jej pronásledoval celých šest hodin. Ještě týž den dostal Brandi rozkaz zamířit do Biskajského zálivu. Sem dorazil 3. října a 8. října již kotvil v St. Nazaire. Celkem během své první bojové plavby potopil lodě o výtlaku kolem 28 000 BRT.

Během pobytu v St. Nazaire dorazil rozkaz. Brandi měl proplout Gibraltarem a operovat ve Středozemním moři. Plul směrem k africkým břehům. U Oranu potkal spoustu tučné kořisti. Právě se zde vyloďovali Američané. Lodě různých druhů, od malých remorkérů až po obrovské záoceánské parníky, vyloďovaly vojáky, zbraně a munici. Zaútočit by se však rovnalo smrti. Plavidla byla chráněna od malých strážních lodí až po bitevní lodě Rodney a Nelson. Brandi se tedy otočil k Gibraltaru, kterým proplul do Středozemního moře. Útočit ve Středozemním moři ale nebylo tak jednoduché jako v Atlantiku. Moře bylo průzračně čisté a bylo možno zpozorovat ponorku, která byla ponořena i velmi hluboko. Největším problémem té doby ale nebyla skutečnost, že  ponorka byla vidět za dne, ale radar, který měly nepřátelské lodi. Ten mohl ukrytou ponorku zjistit i v noci a za mlhy. Brandi byl ale muž, který se nebál útočit ani na torpédoborce, které byly největším nebezpečím. 21. ledna 1943 obdržel Rytířský kříž a 11. dubna 1943 „dubové ratolesti".

29. srpna 1943 vyplul Brandi z Toulonu, aby napadal válečné lodi v okolí Gibraltaru. Zde potopil jeden torpédoborec. V noci z 11. na 12. září 1943 spatřil Brandiho ponorku letoun. Svrhl na ponorku bomby. Třetí bomba vybuchla přímo pod ponorkou, poškodila rozvody elektřiny a do ponorky začala věží pronikat voda. Voda se dostala k bateriím a začal se tvořit plynný chlór. Když Brandi vylezl z ponorky, posádka u protiletadlového děla mu oznámila, že letoun sestřelila. I přes zásah však ponorka zůstala bojeschopná a zamířila k africkým břehům, kde chtěla posádka provést opravy. Objevil se však druhý letoun a jedna bomba zasáhla přímo velitelskou věž plavidla. Ponorka jen 200 metrů před pevninou najela na skalisko, které bylo skryto pod vodou. Všichni členové posádky dostali rozkaz, aby se přemístili na břeh. Na palubě zůstal jen Brandi, 1. strážní důstojník a četař, aby zničili ponorku. Posádku na břehu našel beduín a dovedl je na nejbližší úřad. Brandi ztroskotal na území neutrálního španělského Maroka. Celá posádka se poté dostala do Španělska. Brandi se však od své posádky oddělil a byl dopraven s největším utajením, aby nebyla porušena španělská neutralita, k německému námořnímu přidělenci do Madridu. Zde dostal falešný pas jako civilní zaměstnanec velvyslanectví a byl dopraven k španělsko-francouzským hranicím a odtud do Německa.

Od ledna 1944 se Brandi plavil na U 380, dokud ji v Toulonu nezničil nálet. Od dubna do července 1944 operoval opět ve Středomoří s ponorkou U 967. 13. května dostal Brandi „meče". Poté se stal organizátorem operací ve Finském zálivu. Za úkol měl se svými 16 ponorkami útočit na sovětské lodě. K tomu ale nedošlo, protože Sověti ani nevypluli z přístavů. 24. listopadu obdržel Brandi „brilianty". Jelikož neměl moc práce, obdržel nový rozkaz. Měl být velitelem jednotky pro malé operace. Když se přihlásily tisíce lidí, překvapilo to i samotné velení. Brandiho muži měli ze začátku úspěch, ale poté byly ztráty neúnosné a velení operace zastavilo.

Stejně jako spousta německých vysoce vyznamenaných důstojníků měl Brandi po skončení války potíže s obživou. Krátce po válce se staral o internační tábor. Později se vyučil u stavební firmy zedníkem, a když se chtěl přihlásit na vysokou školu v Cáchách, byl odmítnut jako militarista. Stejně dopadl i na Státní stavební škole v Essenu. Později se seznámil s britským velitelem města, který se postaral o jeho přijetí na tuto školu. Brandi se stal uznávaným architektem a v jeho rodném Dortmundu byla postavena celá řada budov podle jeho plánů.

Když Albrecht Brandi 6. ledna 1966 zemřel, bylo mu 51 let. Zanechal po sobě manželku a šest dětí.

Autor : Tomáš Hasoň / cyki 🕔24.11.2003 📕10.180

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře