Generálporučík Hyazinth hrabě Strachwitz von Grossgauch-Gamnitz

Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔20.11.2003 📕34.541

Narodil se 30. 7. 1893 v horním Slezsku. Kadetní školu v Lichterfelde absolvoval spolu se svými přáteli Manfredem von Richthofenem a Hansem von Aulokem. Poté se stal poručíkem u pluku Garde du Corps v Postupimi. Začátkem první světové války byl se svým jízdním plukem na zvláštní misi ve Francii. Byla vyslána dálková jízdní hlídka, aby zjistila, kde jsou rozmístěny síly protivníka. Poručík Strachwitz pronikl do francouzského zázemí mnohem hlouběji než rozkaz předpokládal, a k zděšení Francouzů se objevil před Paříží. Když se ve městě rozšířila zvěst, že „byla spatřena německá vojska“, nastala panika. Ve skutečnosti šlo o hrstku odvážných vojáků, kteří projeli mezi francouzskými vojenskými kolonami a ověřili si, jak velkou šanci na úspěšné zakončení války by měly bleskové akce a nenadálý útok na Paříž.

Strachwitz byl při operaci zajat, odsouzen ke smrti a posléze k nuceným pracem ve Francouzské Guayaně, po několika pokusech o útěk skončil v káznici na ostrově Rion, odkud ho švýcarská lékařská komise vyreklamovala do Švýcarska. Po skončení války se vrátil do Německa jako těžce nemocný člověk. V důsledku zánětu nervu byl takřka neschopen další služby.

V roce 1920 odešel na zdravotní dovolenou a po roce byl zpětně povýšen na nadporučíka s platností od roku 1916. Když se Poláci v letech 1921-22 pokoušeli odtrhnout Horní Slezsko od Německa, vstoupil do domobrany, kde působil v jednotkách Freikorpsu "von Hülsen" a "Schweidnitz". Strachwitz si počínal tak skvěle, že na jeho zajetí vypsali v hlavním stanu polských partyzánů odměnu. Na Annabergu, dominantě Horního Slezska, kde se Poláci usadili a který několikrát přešel z jedněch rukou do druhých, nakonec padlo rozhodnutí. Němečtí dobrovolníci nastoupili k poslednímu útoku. Hrabě Strachwitz se svými muži obešel postavení Poláků a v boji muže proti muži je vytlačil. V této bitvě jako první Němec vstoupil na vrchol Annabergu.

Po porážce polského povstání se věnoval správě rodinného majetku. 1935 při vojenském cvičení byl povýšen na kapitána jízdy v záloze a požádal o přeložení k tankovému vojsku. Další cvičení již konal jako záložník u 2. tankového pluku 1. tankové divize (1. Panzer Division).

Za války proti Polsku a Francii se o záložním důstojníku hraběti Strachwitzovi hodně mluvilo, zasahoval do bojů jako jednotlivec v malém osobním voze. Jeho eskapády přispěly k vytvoření legendy o „opovážlivém hraběti“. Třebaže Strachwitz zatím ještě žádným tankům nevelel, aplikoval pravidlo o velení tanků zpředu i na činnost zásobovacího důstojníka tankové divize kterou vykonával. Za své rázné individuální akce obdržel jako první důstojník pluku Sponu 1939 k Železnému kříži I. třídy 1914 (železný kříž).

K jeho nejsilnějším zbraním patřilo překvapení. Protivník mohl mít i značnou přesilu – jestliže byl překvapen, mohla ho přemoci i početně slabší skupina vojáků. „K dosažení velkých úspěchů není zapotřebí mnoha lidí, ale musí to být lidé dobří“ byla jedna ze zásad, kterými se hrabě řídil.

Po válce s Francií v roce 1940 přešel hrabě Strachwitz, povýšený na majora v záloze do aktivní služby. Byl přeložen k 16. tankové divizi, které velel generál Hube. V tažení proti Jugoslávii v roce 1941 dostal Strachwitz v rámci 16. tankové divize (16. Panzer Division) zvláštní úkol a výtečně ho splnil.

22. června 1941 napadl major Strachwitz sovětské jednotky za demarkační čárou, využil zmatku, pronikl hluboko do týlu a usnadnil německé pěchotě cestu. Sověti se však z tohoto přepadení vzpamatovali rychleji, než se předpokládalo. Na úseku Ivka napadli s přesilou pěchoty vysunutá německá tanková čela. Strachwitz se náhle ocitl v obklíčení a dal rozkaz k boji zblízka. Byl při tom zasažen jednou střelou. Nechal si ránu provizorně ovázat a v čele svého praporu vyrazil do útoku. Než se jeho jednotka dostala do německých postavení, zničila sovětské tanky, které prorazily linii u Verby. Strachwitz pokračoval v pronásledování protivníka i v noci, obešel ho, odpoutal se od něho a operoval v jeho týlu. Zničil přitom řadu baterií a vytvořil průlom pro postupující divizi.

Za tyto bojové akce byl 25. 8. 1941 vyznamenán Rytířským křížem (železný kříž). 17. 11. 1942 obdržel Dubové ratolesti (železný kříž).

Síla hraběte Strachwitze spočívala v náhlém útoku. Tímto způsobem se zmocnil silného opěrného bodu Pervomajsk. V čelním tanku přejel most přes Bug, zaútočil na kolonu 300 vozidel a zničil protitanková a ostatní děla. U Umanu - daleko za sovětskými liniemi – zneškodnil připravené záložní síly a tanky, vyvolal paniku a zděšení.

Když začal boj o Stalingrad, byl už podplukovníkem. Strachwitz se pohyboval se svými tanky daleko od ostatních vojsk a jako první německý voják projížděl ulicemi města. Byl zraněn, ale zůstal u jednotky, spolu se svým praporem vyřadil přes stovku tanků. Po dalším zranění a uzdravení převzal tankovou jednotku Grossdeutschland, která se z praporu zvětšila na pluk a vedl ji k vynikajícím výkonům.

Hrabě Strachwitz při různých příležitostech tvrdil, že má šestý smysl – byl mimo jiné nadaným a úspěšným proutkařem. Prý byl obdařen neobyčejnou předvídavostí. „Cítím, když se na mě dívá nějaký tank!“ říkal. Stal se svéhlavým, jen na sebe spoléhajícím tankovým velitelem, který dával přednost „boji v malém“. Jeho ráznost a živelná útočnost prozrazovaly rázného ducha jezdeckého důstojníka, kterému byly nájezdy a překvapivé útoky alfou a omegou válčení. „Nic nesnáším víc než tanky postávající v terénu. Tanky se musí valit!“ nemohl-li střílet, jel největší rychlostí proti nepříteli nebo za ním. Na otázku, proč pořád jezdí tak rychle, odpověděl: „Protože máme strach. Tanky, které jedou pomalu nebo zůstanou stát, jsou ohroženy.

Plukovník v záloze Strachwitz dostal jako první velitel pluku k ověření a vyzkoušení prapor tanků Tiger. Když hrabě v roce 1943 Tigry převzal, začínala právě bitva v Bělgorodu.

Za ráznost a rozhodnost u Bělgorodu obdržel hrabě Strachwitz 28. 3. 1943 Meče k Rytířskému kříži (železný kříž).

1. dubna 1944 byl povýšen na generálmajora a stal se velitelem 1. tankové divize a potom velitelem skupiny armád Sever se třemi tankovými divizemi a protitankovou brigádou.

15. dubna 1944 mu byly uděleny Brilianty (železný kříž). Při cestě na velitelské stanoviště utrpěl Strachwitz tak těžký úraz při autonehodě, že byly pochybnosti, zda přežije. 1. ledna 1945 byl povýšen na generálporučíka v záloze - čímž se dosáhl nejvyšší hodnosti mezi záložními důstojníky.

Pracně, s nesmírným vypětím vůle, se při prvních náznacích zlepšení stavu pokoušel chodit. Odjel přes protesty a výstrahy lékařů. Ohlásil se jako „bojeschopný“ a belhaje se o berlích sestavil v Bad Kudowa protitankovou brigádu. Pod jeho vedením stálo 8 000 skvěle vycvičených vojáků moderní jednotky, která však ve velkém měřítku už nebyla nasazena. Menší síly operovaly v součinnosti s bitevními letouny plukovníka Hans-Ulricha Rudela.

Po kapitulaci Strachwitz své vojáky rozpustil a přikázal jim, aby odešli na západ. Sám se v doprovodu svého pobočníka dostal přes Sudety do Felgenu v Bavorsku a tam byl zajat Američny.

Po propuštění ze zajetí a po ztrátě veškerého majetku ve Slezsku v době nejvyšší nouze přijal nabídku syrské vlády a jako poradce prezidenta pomáhal při výstavbě lesního a zemědělského hospodářství, ale především jako poradce syrské královské armády. S německým štábem vypracoval program, který Syřany inspiroval. Když ale prezidenta svrhl plukovník Husní az-Zaím, Strachwitzovy dny v Sýrii byly sečteny. Roku 1951 se přes Libanon přesunul to Itálie a pustil se u Livorna do pěstování vína.

Hrabě Hyazinth Strachwitz zemřel 25. 4. 1968. U jeho rakve drželi čestnou stráž důstojníci Bundeswehru.

Hyazinth nebyl mimochodem jediným nositelem Rytířského kříže v rámci své vojenské rodiny. Hauptmann Ernst hrabě von Strachwitz byl takto oceněn roku 1944 jako velitel praporu v pluku horských myslivců, Mauritz svobodný pán von Strachwitz byl takto vyznamenán roku 1945 jako generálporučík a velitel 87. pěší divize - zemřel v ruském zajetí v roce 1953.

Prameny:
Günter Fraschka: Mit Schwertern und Brilianten
Florian Berger: Mit Eichenlaub und Schwerten
Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔20.11.2003 📕34.541

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře