Elitní jednotky v Perském zálivu

Autor : Radek Enžl / Rad 🕔10.06.2003 📕14.438

Průzkum

Průzkum byl stálou a nejdůležitější činností speciálních jednotek. Britští SAS údajně pronikli v převlečení až do Bagdádu, stejné jako příslušníci Delta Force. Jak oni, tak někteří příslušníci amerických speciálních jednotek arabského původu působili v poušti v blízkosti cest sloužících k zásobování irácké armády, převlečeni byli za beduíny a pravděpodobně i využívali služeb známých pouštních bojovníků. Ti koneckonců v několika případech za nevelký bakšiš pomohli zachránit spojenecké vojáky na území nepřítele. Není příliš známo, že také izraelská armáda disponuje praporem beduínských žoldnéřů. l ti mohli ve spolupráci se spojenci nenápadně infiltrovat do prostoru v Kuvajtu okupovaného Iráčany. Rovněž lze předpokládat působení tureckých speciálních jednotek v severní části Iráku, kde prováděly minimálně průzkum. Jejich činnost ulehčuje národnostní menšina tzv. Turkomanů, navíc i někteří kurdští vůdcové spolupracující s tureckými ozbrojenými formacemi. Turecko disponuje údajně 15 000 commandos, tvořícími 12 samostatných praporů a dvě letecké skupiny. Nasazení tureckých speciálních jednotek v prostoru, který Turecko považuje za oblast životních zájmů, je vysoce pravděpodobné jak v první, tak v druhé válce v Perském zálivu. Důležitým úkolem britských a amerických speciálních jednotek bylo vypátrání odpalovacích zařízení operačně-taktických raket R-17 známých jako SCUD. Hodnocení úspěšnosti této akce v různých zdrojích informací se zásadně liší. Podle části pramenů byla objevená odpalovací zařízení ničena nálety letectva nebo i palbou z velkorážních odstřelovačských pušek. Podle dalších zdrojů nebylo v době války zničeno žádné odpalovací zařízení. V rámci činnosti na území Iráku byl jeden tým SAS částečně pobit a částečně zajat. Další důležitou činností speciálních jednotek byl námořní průzkum. Příslušníci amerických SEAL a britských SBS prováděli průzkum prostorů určených k vylodění v jižním Iráku, odminovávali jak pláže, tak mělčiny, ale také vyhledávali a likvidovali irácké námořní miny. To prováděli po vysazení z vrtulníků do vody a s pomocí nálože, kterou upevnili na minu, a poté byli opět vytaženi do vrtulníku. Celkově zničili 170 min. Část akcí uskutečnili s pomocí různých typů rychlých člunů. Poté, co irácká armáda začala přečerpávat do Zálivu ropu, podmínky pro činnost bojových plavců se zhoršily a několik příslušníků SBS údajně přišlo o život. Průzkum zamoření však byl využit při leteckém uzavření čerpacích stanic pomocí bomb. Při plnění průzkumných úkolů byly s úspěchem používány k přepravě nejen osvědčené Land Rovery, ale také terénní motocykly a několik typů Buggy, které v několika případech umožnily příslušníkům speciálních jednotek uprchnout z dosahu pomstychtivých iráckých vojáků.

Bojové akce

Speciální jednotky zahájily boj ještě před počátkem útoku spojeneckých sil. Posádky vrtulníků MH-53 Pave Low vedly armádní bitevní AH-64 Apache proti dvěma radiolokačním stanicím na iráckém území. Jejich zničení řízenými střelami Hellfire výrazně snížilo ohrožení spojeneckého letectva při přímé podpoře bojových operací. Letectvo speciálních jednotek, konkrétně letouny MC 130 E Combat Tallon, svrhlo při pěti misích 11 bomb typu BLU-82 o hmotnosti téměř 8 tun na devět cílů. Šlo především o plošné odminování v prostoru útočných směrů obrněných formací a o likvidaci důležitých postavení protivníka. Psychologický účinek na protivníka byl drtivý a v několika případech vedl ke kapitulaci bojeschopných iráckých jednotek. Nasazeny byly především v noci letouny palebné podpory AC-130 Spectre. Skupiny SEAL a SBS provedly úspěšný útok: obsadily ostrovy Fajlak, Bubiján a vykonaly následnou přípravu k dobytí přístavu Umm Kasr. V průběhu bojů obsadily jednotky SEAL s pomocí rychlých člunů RIB-Rigid Inflatable Boat několik ropných plošin v Zálivu. Na nich se nalézaly irácké jednotky, jež podávaly informace o činnosti spojeneckého letectva, loďstva, a navíc byly vyzbrojeny protilodními a protiletadlovými řízenými střelami. Přesuny SAS, Rangers a Zelených baretů na irácké území byly prováděny především pomocí letounů MC-130 a vrtulníků MH-53J, MH-60G Pave Hawk a AH/MH-6. V některých případech došlo i na seskoky na padácích typu křídlo z výšek 10 a více kilometrů, což umožňovalo doklouzat až do vzdáleností 50 km od místa vysazení. Tyto skupiny prováděly především pozorování protivníka, mnohdy byly doslova zahrabané desítky hodin v písku, než pro ně přiletěl vrtulník. Důležitým úkolem bylo rovněž navádění spojeneckého letectva na cíle pomocí radiomajáků rozestavených v terénu a řízených střel a bomb pomocí laserových značkovačů cílů. Tím dosáhly vysoké přesnosti vedoucí k maximální efektivitě leteckých útoků a snižující zároveň ohrožení letadel spojenců prostředky PVO protivníka. Mezi husarské kousky patřilo ukořistění - v pramenech nespecifikovaného typu - irácké protiletadlové řízené střely a její přesun do technicko-analytického pracoviště v Saudské Arábii. K rozsáhlejším operacím lze zařadit zřízení dvou tajných zásobovacích základen pro spojenecké speciální jednotky na iráckém území. Největší byla pravděpodobně operace Cobra. V jejím rámci americké speciální jednotky přepadly za podpory 101. vzdušné výsadkové divize iráckou logistickou základnu 130 km za frontou a obsadily ji. Iráčané ztratili důležitý zdroj pohonných hmot a munice, zatímco postupující spojenci využili palivo pro sebe. V té době již příslušníci speciálních jednotek a 82. vzdušné výsadkové divize napadali ustupující irácké formace. Jak americkým, tak britským speciálním jednotkám se podařilo zajmout velitelství několika iráckých útvarů, a získat tak důležité informace. V jednom případě příslušníci 75. pluku Rangers palbou z tarasnic Carl Gustaf prorazili irácká opevnění a tím zahájili útok pozemních vojsk. Britské SAS zničily několik mostů a zapálily palivové nádrže dvou iráckých letišť. Vrcholem bylo zničení bunkru, ve kterém bylo 450 iráckých vojáků. Zvláštní součástí operací speciálních jednotek byl podíl na radioelektrickém boji. Příslušníci SAS přerušili hlavní kabel spojující útvary v Kuvajtu s iráckým velitelstvím v Basře. Díky tomu museli Iráčané používat radiostanice, které se na jedné straně stávaly zdrojem informací pro spojence a na druhé straně je bylo možno rušit. V řadě případů byl na linkové spoje namontován odposlech a rádiové spojení bylo rušeno pomocí rušiček rozmisťovaných speciálními jednotkami v terénu. Takto byly pravděpodobně dislokovány i senzory, které hlásily druh a počet techniky přesunující se po komunikacích. Shozem letáků, tranzistorových rádií a videokazet se speciální jednotky podílely i na psychologické válce.

Záchranné operace

Vrchní velitel v oblasti generál Norman Schwarzkopf (v první válce v Zálivu) dal nejvyšší prioritu operacím na záchranu sestřelených letců. Bylo zformováno společně koordinační centrum záchranných operací JRCC. Vybavení vrtulníků speciálních sil bylo velmi vhodné pro takové akce. Celkem bylo za války sestřeleno 38 spojeneckých letadel. V sedmi případech byly pro piloty poslány vrtulníky speciálních jednotek. V dalších případech pomohli kuvajtští partyzáni, v dalších se piloti katapultovali nad prostorem kontrolovaným spojenci. V několika případech došlo ke katapultáži v prostoru, odkud nebylo možné piloty odvézt kvůli vysoké koncentraci protiletadlových prostředků a byli zajati. Záchranné vrtulníky byly obvykle doprovázeny bitevními letouny A-10 Thunderbolt II. V noci létaly vrtulníky bez letecké podpory. Obecně lze říci, že právě válka v Perském zálivu prokázala užitečnost speciálních jednotek a udělala z jejich příslušníků mediální hrdiny. Letošní druhé války v Perském zálivu se z elitních formací zúčastnily 18. výsadkový sbor 3. armády USA složený z 3. lehkého obrněného pluku, 10. lehké horské divize, 82. vzdušně výsadkové divize, 3. pěší divize, a 101. vzdušně výsadkové divize. Dále to byla značná část americké námořní pěchoty US Marines, konkrétně 1. a 2. námořní expediční síly a Zálohy námořní pěchoty, kterým jsou podřízeny 1., 2. a 4. divize námořní pěchoty, 2., 3. a 4. letecké křídlo námořní pěchoty a 4. expediční brigáda námořní pěchoty. Britská armáda poslala do Zálivu z elitních vojsk 16. vzdušnou výsadkovou brigádu a 3. brigádu námořní pěchoty. Australané přemístili na bojiště svoje SAS působící v Afghánistánu. O speciálních jednotkách nebyly dosud podány informace. Pravděpodobně jsou stejné jako za první války v Perském zálivu a plní obdobné úkoly.

Elitní a speciální jednotky Iráku

Síť prezidentových paláců chránila Prezidentská garda o 10 000 až 14 000 vojáků, pocházejících vesměs z provincie Tikrít, sídla Husajnova klanu. Disponovala i dělostřelectvem a obrněnými vozidly. Měla vždy v rámci možností nejlepší vybavení a vysoké platy. Další ozbrojenou formací je Amn AI-Khass neboli speciální tajná služba, v podstatě tajná policie řízená Husajnovým synem Kusajem. Za ní následuje Mukhabarat, tedy všeobecná zpravodajská služba a Estikhabarat - vojenská zpravodajská služba. Elitní formace v iráckém provedení tvoří tzv. Republikánskou gardu, verbovanou opět v převážné míře mezi obyvateli provincie Tikrít. Velitelství, které neslo účelově islámské jméno Alláh Akbar (Alláh vítězný), bylo dislokováno v Rašídiji a Tikrítu. Podle informací z roku 2002 tvořilo Republikánskou gardu sedm divizí zformovaných do dvou armádních sborů. Severní armádní sbor s velitelstvím v AI-Rašídiji měl podřízenu tankovou divizi AI Madina AI Munawara dislokovanou v AI-Rašídiji, mechanizovanou divizi Adnan dislokovanou v Mosulu a pěší divize Baghdad a AI Abed dislokované v Magloobu a Kirúku. Jižní armádní sbor AI Fatah al Mubin s velitelstvím v AI-Hafreidu měl podřízenou tankovou divizi Alnedaa dislokovanou v Baakubě, mechanizovanou divizi Chamurappi dislokovanou v al-Husajníji a pěší divizi Nabukadnesar dislokovanou v Alhussainíji. Každá z divizí měla tři brigády. Republikánská garda měla kolem 150 000 vojáků. Disponovala nejmodernější dosažitelnou výzbrojí, 300 tanky T-72, 500 tanky T-55, bojovými vozidly pěchoty BVP-2 a BVP-1, 1100 různými obrněnými vozidly, a měla na 500 dělostřeleckých systémů - francouzské (F-1 ráže 155 mm) a rakouské (GHN 45 ráže 155 mm) samohybné houfnice. Tanková divize se skládala z dvou tankových brigád, jedné mechanizované brigády a čtyř dělostřeleckých praporů. Mechanizovaná divize se skládala z tankové brigády, dvou mechanizovaných brigád a čtyř dělostřeleckých praporů. Pěší divize (motorizovaná) se skládala z tří pěších brigád, tankového praporu a čtyř dělostřeleckých praporů. Speciální jednotky podřízené Republikánské gardě se nazývaly Speciální republikánská garda a nepodařilo se o nich získat více poznatků. Poslední skupinu tvořili fedájíni nazývaní také Saddámovi muži smrti, připravovaní k sebevražedným útokům ve stylu palestinských teroristů. Nelze ostatně vyloučit, že řada Palestinců slouží v těchto jednotkách.

Rizika se minimalizují a nejvíce mrtvých není výsledkem bojové činnosti protivníka, ale důsledkem havárií pozemních a vzdušných transportních prostředků.

Moc se o nich nehovoří, ale v Perském zálivu operují i polské speciální jednotky GROM.

Autor : Radek Enžl / Rad 🕔10.06.2003 📕14.438

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře