Akce vladivostockých křižníků

Autor : Radek Seiner / vorel 🕔05.11.2003 📕11.985

Ve vladivostockém přístavu byl od počátku rusko - japonské války umístěn oddíl tří pancéřových křižníků, kterému velel kontraadmirál K. P. Jessen. Šlo o tyto křižníky - Gromoboj, Rjurik a Rossija. Byly to dobré křižníky s dobrými nautickými vlastnostmi a dostatečnou rychlostí, stavěné speciálně pro křižníkovou válku. Měly slabší pancéř, než bylo v této době u lodí tohoto typu obvyklé, což bylo způsobeno větším množstvím neseného uhlí, které jim dávalo velký akční rádius. Jejich děla byla bohužel umístěna pouze v bočních kasematech, což snižovalo jejich bojovou hodnotu.

Tyto lodě, na počátku roku 1903 posílené chráněným křižníkem Bogatyr a parníkem Cherson, přejmenovaným na Lenu, dostaly jako prvotní úkol podporu Tichomořské eskadry, kotvící v přístavu Port Arthur. Tato podpora měla spočívat v odlákání části japonských sil k Vladivostoku. Tohoto cíle mělo být dosaženo přepadáním japonských pobřežních rádiových stanic a majáků, potápěním vojenských transportů a omezením obchodu v Japonském moři.

Tyto plány byly ale bohužel vcelku nereálné, jelikož většina japonských vojenských transportů probíhala ve Žlutém moři, které bylo plně pod japonskou kontrolou a které bylo od operačního pásma vladivostockých křižníků odděleno Cušimským a Korejským průlivem, které byly Japonci velmi dobře chráněny, a největší část japonského obchodu probíhala v Tichém oceánu, u jižního pobřeží Japonska, které bylo dost vzdáleno od Vladivostoku, a proto sem byl veden pouze jeden úder křižníků.

První útok křižníků probíhající ve dnech 9. až 14. února 1904 směřoval do oblasti Cugarského průlivu, kde došlo ke zničení jednoho japonského parníku. Druhý útok byl proveden ve dnech 24. února až 1. března, byl však neúspěšný. Japonci odpověděli vysláním pancéřových křižníků pod velením admirála Kamimury, které ostřelovaly svými děly Vladivostok. Třetí výpad ruské eskadry proběhl v dubnu téhož roku, při němž se podařilo potopit japonskou transportní loď a dva parníky, vše v oblasti Wonsanu. Při čtvrtém útoku, a to ve dnech 12. až 19. června, ruské lodi potopily tři vojenské transportní lodě a zajaly anglický uhelný parník, to vše v oblasti Cušimského průlivu. Při pátém útoku byl ruský oddíl opět neúspěšný a setkal se s japonskými křižníky, před kterými ustoupil do Vladivostoku, kam připlul 3. července.

Po příjezdu z této akce se křižníky začaly připravovat na další výpad, tentokrát do Tichého oceánu. Lodě se opravovaly, doplňovalo se uhlí a posádky se zvětšily o jednu směnu ke strojům. Křižníky vypluly 17. července 1904 z Vladivostoku a měly za úkol proniknout k východním břehům Japonska, kde měly napadat lodě převážející vojáky a vojenský materiál. Neměly za úkol bojovat s nepřátelským loďstvem a měly maximálně využít svých zásob uhlí.

18. července 1904 večer se křižníky dostaly k ústí Cugarského průlivu a 19. července ráno byly již v Tichém oceánu. Již 1. srpna se křižníky vrátily do Vladivostoku, jelikož se ruský velitel obával, že mu japonské lodi odříznou zpáteční cestu. Při této plavbě křižníky potopily osm lodí a urazily asi 3 000 mil. Touto akcí vyvolaly rozruch v japonských vodách. Neutrální obchodní společnosti omezily svůj provoz v japonských vodách a snesla se tvrdá kritika na japonskou eskadru pod velením admirála Kamimury.

Další akcí bylo vyplutí křižníků na podporu eskadry z Port Arthuru, která se pokoušela proniknout do Vladivostoku. Křižníky vypluly z Vladivostoku 12. srpna 1904, aby se setkaly s portarthurskou eskadrou asi na úrovni korejského přístavu Pusan. Portarthurská eskadra však byla zastavena japonskými loděmi v bitvě ve Žlutém moři a 14. srpna se u Pusanu vladivostocké křižníky setkaly pouze s křižníky admirála Kamimury - Idzuma, Adzuma, Tokiva a Iwate. Japonské křižníky byly rychlejší než ruské a stály severněji, čímž ruským lodím odřízly cestu do Vladivostoku, ruské lodi se tedy musely pustit do nerovného boje.

14. srpna v 5 hodin 10 minut ráno zahájily japonské křižníky palbu na vzdálenost 5 kilometrů. Tu ruské lodi okamžitě opětovaly. Sice se jim podařilo poškodit křižníky Iwate a Idzumi, ale situace byla i tak na ruské straně kritická. Japonské granáty probíjely lehce pancéřované ruské křižníky a způsobovaly jim těžké ztráty. Když v půl šesté začal ruský oddíl měnit kurs, japonská palba se soustředila na vedoucí křižník Rjurik. Ten měl ještě starý typ sdruženého pancéře a dřevěné paluby. Na lodi vypukl velký požár a ona začala zaostávat za zbytkem eskadry. Rossija s Gromobojem se několikrát vrátily do blízkosti Rjurika, aby na sebe upoutaly japonskou palbu a umožnily mu opravit stroje a začít opět unikat. Protože hrozilo nebezpečí, že za ochranu Rjurika zaplatí ruské křižníky velkými ztrátami, vyvěsil ruský velitel Jensen rozkaz - „plnou parou směr Vladivostok". Ruské křižníky začaly unikat k Vladivostoku, v zádech měly japonskou eskadru a u Rjurika zůstaly japonské chráněné křižníky Naniva a Takachiho, které připluly krátce předtím. Rusové předpokládali, že si Rjurik s chráněnými křižníky poradí, ale ten byl již velmi těžce poškozen, a nebyl toho tudíž schopen. Zbylé ruské křižníky unikaly, ale jejich situace tváří v tvář přesile byla zoufalá. Proto považovaly téměř za zázrak, když se Kamimurova eskadra začala obracet zpět a vracela se k Rjuriku. Ten byl již zničen a v 10 hodin se kapitán rozhodl vyhodit loď do povětří. V té chvíli bylo z 22 důstojníků šest mrtvých a devět raněných a z 800 mužů bylo 150 mrtvých a 300 raněných. Vyhodit do povětří se loď bohužel nepodařilo, a proto byly otevřeny Kingstonovy ventily. V 11 hodin 45 minut se Rjurik potopil. Japonci zachránili 625 námořníků.

Po návratu do Vladivostoku 16. srpna 1904 ruské křižníky přestaly aktivně operovat.

Autor : Radek Seiner / vorel 🕔05.11.2003 📕11.985

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře