Česká družina (1914-1916) – X.

Autor : Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔02.11.2003 📕15.282

Seriál

  1. Česká družina (1914-1916) - I.
  2. Česká družina (1914-1916) - II.
  3. Česká družina (1914-1916) – III.
  4. Česká družina (1914-1916) – IV.
  5. Česká družina (1914-1916) – V.
  6. Česká družina (1914-1916) – VI.
  7. Česká družina (1914-1916) – VII.
  8. Česká družina (1914-1916) – VIII.
  9. Česká družina (1914-1916) – IX.
  10. Česká družina (1914-1916) – X.
  11. Česká družina (1914-1916) – XI.
  12. Česká družina (1914-1916) – XII.
  13. Česká družina (1914-1916) – XIII.
  14. Česká družina (1914-1916) – XIV.
  15. Česká družina (1914-1916) – XV.

Podobné články

Další články autora

Kapitola XI. - Ustupuje se dál...

Ústup ruských armád z Karpat probíhal celou první půlku května 1915 a podařilo se jej zastavit až zaujetím spěšně zesílených, původně rakouských, obranných pozic na řece San. Díky rychlosti ústupu ruských armád, se německému generálu Mackensenovi, který velel květnové německo-rakouské ofensivě, nepodařilo provést žádný z obchvatných manévrů a způsobit tak ruské armádě katastrofální ztráty.

Dne 23. května 1915 vstoupila dosud neutrální Itálie do války na straně Dohody. Tato událost nejen posílila víru ve vítězství, ale byla ihned příslušníky ČD využita k demoralizujícím akcím proti nepříteli. Kupříkladu v noci z 25. na 26.května 1915 se 3 čs. dobrovolníkům ze 4. roty ČD podařilo přeplavat řeku San a dostat se nepozorovaně přes pečlivé nepřátelské hlídky až do zákopů protivníka. Zde rozhodili mezi spící vojáky letáky oznamující vstup Itálie do války po boku spojenců a brzkou porážku Německa, Rakouska a jejich nohsledů. Letáky dále vyzývaly nepřátelské vojáky, aby se při útocích na své pozice nebránili, ale vzdávali se, jelikož další krveprolití je zbytečné a marné. Tyto akce však nepřinesly podstatný výsledek, neboť morálka německo-rakouských vojsk byla povzbuzována vlastním rychlým postupem a značnými válečnými úspěchy z předchozích týdnů.

Česká družina i nadále provádí z míst svého přidělení velmi časté a úspěšné rozvědky hluboko v území nepřítele. Avšak z kroniky 2. roty ČD, vedené tehdy čs. dobrovolníkem Kutmanem, se dozvídáme o značném ztížení některých podmínek rozvědné činnosti:

Naše postavení bylo v tomto čase ještě obtížnější. Dobré ruské vojsko, z části pobité, z části zajaté, doplněno bylo ratníky-záložáky, kteří nám na pozici velmi ztěžovali práci. Často se nám stávalo, že snáze jsme se pohybovali pod rakousko-německými zákopy, než mohli se vrátiti zpět do zákopů ruských, kde Rusové, nevyčkavše propustku-hesla, vítali nás palbou.

Zvýšená ostražitost byla zaznamenána i u nepřítele v úseku fronty, o čemž vypovídá jedno z hlášení velitele 4. roty, ruského por. Licinskijho:

Hlásím, že v noci z 30. na 31. května byl učiněn pokus přepraviti se na nepřátelský břeh řeky Sanu přes můstky pro pěchotu v rajóně vsi Sazova. Ostražitost Rakušanů v posledních dnech se zvětšila. Rozvědčíci byli uvítáni silnou palbou z pušek a kulometů. Přeprava se nezdařila ... Rakušané zřídili stanici pro svého pozorovatele na stromě, ale zdařilým výstřelem českého rozvědčíka pozorovatel byl sestřelen.

Dne 14. května 1915 začal útok pluků pruské gardy a 6. rakouského armádního sboru na Jaroslav, kterou se podařilo během dvou dnů dobýt a vytlačit ruské obránce na druhý břeh řeky San. Během dalších dnů pak padlo i předmostí v Sieniawě.

V tyto dny se jednotlivé roty ČD intenzivně snažily získávat pro ruské velení informace o aktuálním rozložení, síle, výzbroji a přesunech německo-rakouských jednotek. A za tuto snahu byli zcela po právu navrhováni k odměnění. Např. velitel 1.praporu ruského 123. Kozlovského pluku navrhl dva české dobrovolníky 4.roty ČD k vyznamenání a připojil toto hlášení:

Dobrovolníci České družiny Václav Krejčiřík a Petr Zacharov 15. května t.r. dobrovolně se přihlásili na rozvědku, přeplavali s nebezpečím života řeku San, přinesli cenné zprávy o nepříteli a také přivedli zajaté Rakušany. Navrhuji, aby byli vyznamenáni křížem sv.Jiří.

Jiným příkladem může být čs. dobrovolník Antonín Novotný z 3. roty, který se 27.května s několika dalšími, po přeplavání řeky San, odvážně za ztráty jednoho dobrovolníka, jenž byl těžce raněn, vrhl do nepřátelských zákopů a vrátil se s cennými zprávami o nepříteli. Na jejich základě se ruské 42. divizi podařilo v udaném úseku prorazit nepřátelskou linii a za minimálních vlastních ztrát zajmout asi 1300 tyrolských myslivců včetně 26 důstojníků. Za zmíněné zásluhy při této operaci bylo 10 příslušníků půlroty, které tehdy velel český ppor. O. Husák, vyznamenáno medailemi sv.Jiří za chrabrost.

Dále v rozvědkách vynikla 1. rota ČD, která byla dislokována v pozicích ruské 21. Kavkazské divize. V oblasti kolem Sieniawy zjistila přítomnost 10. rakouské divize, v jejichž plucích byli z velké části vojáci české národnosti, kteří nejevili mnoho chuti bojovat pod taktovkou Habsburků. Čs. dobrovolníci z 1. roty ČD začali v jejich úseku konat pravidelně rozvědky již od 23.května. Za dva dny, tj. 25.května v noci, se jim podařilo při rozvědce zajmout jednoho rakouského vojáka české národnosti. Znal dobře pozice celé 10. divize a velmi ochotně je čs. dobrovolníkům vyzradil. Navíc jim velmi přesně ukázal pozice rakouského dělostřelectva. Díky zprávám 1. roty ČD pocházejících pochopitelně nejen z této jedné rozvědky, mohl štáb 21. Kavkazské divize vypracovat za asistence českého ppor. Čečka smělý útočný plán proti nepřátelským pozicím u Sieniawy a provést jej již 27.května. Tohoto útoku se samozřejmě účastnila i celá 1. rota ČD. Boj trval celý den a skončil až následující den ruským dobytím Sieniawy. Přitom bylo zajato více než 3000 nepřátel a ukořistěno 18 střelbyschopných děl včetně munice. Podle pamětníků a hlášení zmíněné ruské divize, to byli hlavně rakouští vojáci české národnosti z rakouských pluků č. 36., 21.,18.,98., a maďarského 62., kteří se vzdávali Rusům skoro bez odporu a následovali tak částečně příkladu 28. „Pražského“ pluku. To vše se podařilo hlavně díky cílevědomé práci čs. dobrovolníků 1.roty ČD. Vítězství bylo o to větší, že bylo dosaženo při malém počtu padlých na vlastní i nepřátelské straně. Zajat byl i rakouský štáb 62. pluku, u něhož byl nalezen archív s cennými nepřátelskými dokumenty. Popularita čs. dobrovolníků po takových úspěších přirozeně dále stoupala. Generál Někrasov, velitel 21. Kavkazské divize, vyjádřil osobní dík celé 1. rotě ČD za jejich skvěle vypracovaná hlášení z rozvědek na jejichž základě byla celá úspěšná operace připravena. Navrhl na vyznamenání 20 čs. dobrovolníků z 1. roty, kteří se na úspěšných rozvědkách nejvíce podíleli. Jako zvláštní odměnu dopřál 1. rotě krátký odpočinek v Dobroni, která byla nedaleko za frontou. Tento velký úspěch 1. roty byl přínosem pro celou ČD, neboť nemálo čerstvě zajatých Čechů - rakouských vojáků se vzápětí začalo zajímat o vstup do České družiny.

S platností k 11.5.1915 byl, jak jsem již uvedl,odvelen k 5.dělostřelecké brigádě škpt.Nikolaj Uspenský. Pro dlouhodobou nemoc zproštěn vojenské služby v ruské armádě byl ze stavu jednotky vyškrtnut také český prap.Špála. Český ppor.Kotínský byl odvelen od jednotky ke štábu armády gen.Ivanova. 22.5.1915 (4.6.1915) byli do důstojnických hodností praporčíků jmenováni četaři Jan Syrový, Antonín Mikuláš Číla, Josef Jiří Švec (rozkaz ČD č.281)

ČD měla jako ryze dobrovolnický útvar vysokou bojovou morálku, kterou zároveň i podporovala někdy kolísající bojové nadšení u některých okolních ruských jednotek, kterým byla ruským velením dávána často za příklad. V několika případech, když některá sousední ruská jednotka začala panicky utíkat před postupujícím nepřítelem, podařilo se často dobrovolníkům ČD jednotku zadržet a morálně svým příkladem podpořit ke spojenému protiútoku. Stalo se tak např. u Sieniawy, kdy 1. rota ČD zadržela utíkající nejmenovaný ruský pluk, který nakonec při spojeném protiútoku spolu s 1.rotou dobyl zpět své pozice a zajal přes 700 nepřátelských vojáků.

Dne 24.května 1915 skončila operační přestávka Mackensenovy 11. armády, která byla využita k přísunu a koncentraci sil před obnovením postupu na Przemysl, který byl svěřen k obraně 8. armádnímu sboru Brusilovovy 8. armády. Během čtyř dnů se německo-rakouským silám podařilo pevnost ze severu a jihu obklíčit. Již 30.května zahájila spojená německo-rakouská vojska dělostřeleckou přípravu vedenou na nyní ruské obranné pozice pevnosti Przemysl.

Současně započal útok armády gen.Bohma-Ermolliho na ruské předmostní opevnění u Radymna. Rusové, kteří se v celé oblasti urputně bránili proti obnovené nepřátelské ofenzívě, dokázali na dolním toku řeky San dokonce dobýt její druhý břeh a obsadit Rudnik. V kritické oblasti Radymna však již přívalu nepřátelských sil nedokázali dále čelit a byli nuceni ustoupit. Nepřítel zde obsadil i ruský břeh řeky San. Zároveň se Rakušanům za těžkých ztrát podařilo dobýt Pralkovice. Rusové se pokoušeli o zoufalé obranné protiútoky, při nichž se jim 31.května skutečně podařilo Pralkovice opět získat.

Na Przemysl útočily ze severního směru bavorské pluky 11. armády, z jihu rakouské pluky 3. armády. Po urputném, ale marném boji nakonec Rusové 2.června z Przemyslu jednou z posledních ústupových cest skrz obklíčení nenápadně ustoupili a takřka bez vědomí nepřítele se stáhli na linii Moščiska-Krakoviec-Lubačov jako následná obrana Lvova. V pevnosti zanechali jen zadní voj, který svou činností a hlavně střelbou simuloval pro nepřítele stále plný stav posádky pevnosti a vytratil se až v poslední chvíli. Dne 3.června 1915 nepřítel obsadil vlastně již prázdný Przemysl, který se tak opět dostal do habsburských rukou.

V oblasti řeky Lubačovky se 1. a 2. rota ČD ocitly v samém klínu německých útoků na Lvov a mimo rozvědek se zúčastnily i obranných bojů. Na dolním toku Sanu potom 3. a 4. rota v rámci ruského 9. a 10. armádního sboru útočily proti nepříteli, což se neobešlo bez ztrát.

Poté co Rusové dobyli zpět Rudnik na západním břehu Sanu a s vypětím sil se snažili vytlačit nepřítele dále na západ, bylo při jedné z rozvědek 16 čs. dobrovolníků z 3. roty, které vedl čet. Josef Prýmek, napadeno v lese u vesnice Moziarni palbou říšskoněmeckých hlídek. Velitel 3 roty ČD, ruský por. Ivšin, podal po akci následující hlášení:

Velitelem 4. praporu 20. Haličského pluku bylo rozvědčíkům přikázáno stůj co stůj zadržeti nepřítele, dokud se prapor nepřipraví k boji, přičemž prapor stál na široké pasece a mohl být lehce zničen palbou nepřátelských děl a pušek. Rozvědčíci zahnali německé hlídky, probili se ku předu a zahájili silnou palbu po hlídkách i po Němcích, pracujících na zákopech, chránili tak náš prapor, který si zatím připravoval zákopy na okraji lesa. V tomto boji byl zabit dobrovolník Jan Řach a těžce raněni desátník František Vítkovský, skonavší téhož dne 4.června, a dobrovolník Václav Zarický. Rozvědčíci vydrževše takovým způsobem v boji od 9 hod. ranní do 4 hod. odpoledne, umožnili, že náš prapor si mohl připraviti pozici a vykopati dobré zákopy. Zajati 2 Němci 219. říšskoněmeckého pluku.

Na říčce Třebošné dále bojovala spolu s částí 3. roty i 4.rota ČD, rozdělená na půlroty, přičemž první velel velitel roty ruský ppor. Licinskij a druhé český prap. Prokopec. Nepřítel zde byl Rusy zahnán až za řeku San. Ihned poté byla 4. rota povolána k provedení rozvědky na nepřátelské linii Ruda-Luková-San. O akci vypovídá hlášení ruského velitele 4. roty por.Licinskijho:

Moji rozvědčíci se zakopali ve vzdálenosti asi 1.000 kroků od nepřítele a v obsazené pozici se drželi do večera. V noci, kryti ochrannými štíty v zákopech od Rakušanů pohozenými, pokoušeli se proniknouti spojovací chodbou kupředu, ale nepřítel je donutil prudkou palbou, že se vrátili do zaujaté pozice, kterou potom obsadil Sěvský pluk. Rozvědka začala 3.června ve 12.00 v noci a skončila 5.června v 1.00 hodinu v noci. Při akci byli těžce raněni 3 dobrovolníci: Jaroslav Kroupa, Robert Grunvald a Václav Živnůstka. Zajat jeden nepřátelský vojín, Němec z Dolních Rakous, pěšák 6. pluku.

Po ztrátě Przemyslu držela ruská vojska pozice u řeky San až do ústupu ruských vojsk z linie fronty u řeky Visly. Během této doby se ještě udála další z heroických rozvědek České družiny. Pozdějšího příslušník čs.legií a spisovatel R. Medek tuto událost později popsal na základě výpovědí více jejích účastníků takto:

V noci z 26. na 27. června prap. Husák podniká na frontě 42. divize odvážnou rozvědku s 15 dobrovolníky za Sanem. Českoslovenští rozvědčíci se dostali dříve už vyhledaným brodem přes řeku a obsadili na levém břehu Sanu staré zákopy ruské, ale poněvač byla měsíčná noc, byli spatřeni od nepřátelských stráží. Spojený silný oddíl říšských Němců a Rakušanů, čítající na 300 vojínů, zahájil útok na hrstku československých dobrovolníků. Prap. Husák ihned odpověděl na nepřátelskou akci rychlou palbou a v rozhodný okamžik se vrhl s dobrovolníky do bodákového útoku a nepřítele zahnal. Byli zajati 1 nepřátelský důstojník a 2 vojíni. Když nepřítel dostal další posily a znovu zahájil prudký útok, rozvědčíci Husákovi byli donuceni dát se na ústup. V boji, který se rozpoutal, byli těžce raněni dva dobrovolníci Václav Bělohlávek a Vladimír Hradec, kteří při ústupovém přechodu Sanu zpět, ve vlnách jeho utonuli.

Dne 15.června byla prolomena ruská fronta na úseku Moščiska-Lubačov. Před Lvovem se ještě ruská vojska pokusila o zoufalý protiútok, ale nakonec boj v oblasti Lvov-Žolkiev-Rava opět skončil ve prospěch spojených německo-rakouských vojsk. Lvov byl dobyt 22.června 1915. V obranných bojích zde bojovali i čs. dobrovolníci z 1. a 2. roty ČD. Deset čs. dobrovolníků z 2. roty ČD bylo vyznamenáno křížem sv. Jiří za příkladnou chrabrost v akci z 14.června, při níž se podařilo půlrotě 2. roty ČD dočasně znovuobsadit úsek na frontové linii u řeky Lubačovky, kterým se valily do nitra ruské obrany německé jednotky. Dokázala se zde ubránit obrovské nepřátelské přesile a tak znovu spojit přerušenou linii obrany své divize. Následující den ustoupila tato půlrota směrem k Češanovu, kde u vsi Žukova prodělala další tvrdý boj s nepřítelem. V této oblasti provedla část čs. dobrovolníků této půlroty pod vedením čs.dobrovolníka des. Jaroslava Syrového rozvědku, o které vypovídá hlášení velitele 2. roty ruského škpt. Pavlova:

V noci z 20. na 21. června před frontou 177. pěšího Izborského pluku vpravo od silnice Ruda Rožaniecká-Žukov u vsi Melniki čeští rozvědčíci svěřené mi roty, vedení mým starším rozvědčíkem, dobrovolníkem Syrovým, mnohokráte s úspěchem odráželi ohněm i bodáky úporné a vzteklé útoky nepřítele, majícího značnou přesilu. Bojujíce stále v čele plukovních rozvědčíků a dávajíce jim svou vyjímečnou chrabrostí a vzácnou odvahou skvělý příklad, přecházeli několikráte v rozhodné protiútoky, jichž výsledkem byl zmatený útěk Rakušanů do zákopů a mimo to zajetí 100 nepřátelských vojínů a 2 důstojníků 33. pluku císařské pěchoty. Moje ztráty: zabit čs. rozvědčík B. Satran, jeden raněn. Za popsaný právě chrabrý čin byli nejvíce vyniknuvší čeští rozvědčíci navrženi od velitele 45. pěší divize k vyznamenání příslušnými kříži sv.Jiří. Co se pak týče mého staršího rozvědčíka, dobrovolníka Syrového, který už dříve byl navržen k vyznamenání všemi čtyřmi stupni kříže sv. Jiří a který podle řádu má právo, aby, obdržev kříž sv. Jiří prvního stupně, byl povýšen na podpraporčíka, velitel divize nařídil mi podati žádost o povýšení Syrového na podpraporčíka za chrabrost v boji.

Po pádu Lvova se v oblasti zhroutila ruská frontová linie a vojska zahájila další ústup východním směrem. Ruským jednotkám se citelně nedostává munice do ručních zbraní i do děl. Některé druhy zbraní místy chybí vůbec. A naopak mnoho zbraní je ustupujícími jednotkami bezhlavě odhozeno či ponecháno napospas nepříteli. Ruská vojska za sebou ničí nejen obranná postavení ale i sklady potravin a studny s pitnou vodou. Postup nepřítele je tak značně zpomalován, neboť jeho intendanční parky a železnice jsou přetěžovány dopravou veškerého materiálu potřebného pro jednotky v poli.

Použitá literatura a prameny:
Vojenský historický archív v Praze
Materiály z Vojenského archívu v Moskvě (Rusko) a Kyjevě (Ukrajina)
Časopis „Československý denník“ vydávaný čs. legiemi v Rusku během anabáze, vzpomínky družiníků.

Červinka Jaroslav - Cestou našeho odboje, Praha - 1920
Beneš Edvard - Světová válka a naše revoluce, Praha - 1935
Fidler Jiří - Generálové legionáři, Brno - 1999
Fryščok Alexej Miloslav - Legionáři, car a rudá vlajka, Brno - 1998
Fučík Josef - Pražský pěší pluk č.28 na italské frontě 1915-1918 (Historie a vojenství, časopis HÚ AČR č. 4/1996)
Galandauer Jan - Wacht am Rhein a Kde domov můj - válečné nadšení v Čechách v létě 1914 (Historie a vojenství, časopis HÚ AČR č. 5/1996)
Gregorovič Miroslav - První československý odboj (Čs. legie 1914-1920), Praha - 1992
Holý Karel - vzpomínky
Kopta Josef - Třetí rota, Praha - 1992
Medek Rudolf - Za svobodu, Praha - 1925
Medek Rudolf - Blaník, Praha - 1922
Medek Rudolf - Za domovinu, Praha - 1926
Němec Matěj - Návraty ke svobodě, Praha - 1994
Pichlík Karel - Zahraniční odboj 1914-1918 bez legend, Praha - 1991
Pichlík Karel, Klípa Bohumír, Zabloudilová Jitka - Českoslovenští legionáři (1914-1920), Praha - 1996
Pichlík Karel - Červenobílá a rudá, Praha - 1967
Pichlík Karel - Čeští vojáci proti válce 1914-1915, Praha - 1961
Prášek Vojtěch - Česká družina, Praha - 1934
Sak Robert - Anabáze, Drama československých legionářů v Rusku (1914-1920), Jinočany - 1996
Slanička Josef - Ze slavných dob České družiny, Praha - 1929
Švec Jiří - Deník, Praha - 1921
Vaculík Jaroslav - Dějiny volyňských Čechů, Praha - 1998
Valenta Václav - Vlast máti až nás zavolá..., Praha - 1938
Valenta Václav - Do legie, Praha - 1924
Vogeltanz Jan, Polák Milan - Československé legie 1914-1918, Praha - 1999
Žipek Alois - Válka národů 1914-1918 a účast českého národa v boji za svobodu, Praha - 1922

Tato práce vyšla také knižně, vřele doporučujeme !


K objednání na pavelvelkuthan@seznam.cz
Cena: 90,- Kč

Seriál

  1. Česká družina (1914-1916) - I.
  2. Česká družina (1914-1916) - II.
  3. Česká družina (1914-1916) – III.
  4. Česká družina (1914-1916) – IV.
  5. Česká družina (1914-1916) – V.
  6. Česká družina (1914-1916) – VI.
  7. Česká družina (1914-1916) – VII.
  8. Česká družina (1914-1916) – VIII.
  9. Česká družina (1914-1916) – IX.
  10. Česká družina (1914-1916) – X.
  11. Česká družina (1914-1916) – XI.
  12. Česká družina (1914-1916) – XII.
  13. Česká družina (1914-1916) – XIII.
  14. Česká družina (1914-1916) – XIV.
  15. Česká družina (1914-1916) – XV.

Podobné články

Další články autora

Autor : Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔02.11.2003 📕15.282

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře