Stanislav Plzák

Autor : Michal Rak 🕔12.10.2003 📕9.462

Tento Plzeňák se narodil 13.11.1914. Základní pilotní výcvik získal v Západočeském aeroklubu na letišti Plzeň-Bory. Poté se dobrovolně přihlásil k letectvu a v letech 1932-34 absolvoval výcvik ve Škole pro odborný dorost letectva ve VLU v Prostějově. Službu nastoupil u 1.leteckého pluku a v době mobilizace sloužil u 32.stíhací letky. Jednotka působila na jižní Moravě, odkud se přesunula na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Nesmířil se s okupací a 8.6.1939 uprchl u Radvanic do Polska. V té době měl již nalétáno 850 hodin.

V Polsku se však moc neohřál a 31.7.1939 připlouvá do Francie. Dne 12.9.1939 je s dalšími 50 čs. letci poslán do Akordu, kde se měli přeškolit na francouzskou techniku. Létal zde na mnoha, většinou zastaralých, typech letounů a 12.1. 1940 jsou všichni čs. letci posláni do Chartres na přeškolení na stíhačky MS-406. Po vypuknutí německé ofenzivy je 17.5.1940 přidělen k GC II/2. Do konce bojů u ní nalétal 38,1 operačních hodin (=33 boj. letů) a získává 3 vzdušná vítězství. První z nich 1.6.1940.

Jeho jednotka tehdy po 13.00 vzlétla proti velkým skupinám německých bombardérů, které útočily na oblasti Lyon, Le Creusot, St.Etienne a Marseille. Plzákův roj, který s ním tvořily Francouzi P.Dorcy a A.Deliste, během hlídky narazil na osamělý He 111 a společně ho sestřelili u obce Bannans.

Poslední úspěch ve Francii pak zaznamenal 5.6.1940, kdy se jeho skupina podílela na vyčištění prostoru Chaulnes-Nesles-Marchelport před příletem vlastních bombardérů. Vypukla zde velká bitva stíhačů, do které zasáhli i Curtissy GC II/5. Spojenečtí stíhači pak ohlásili sestřelení tří stodevítek, dvě z nich GC II/2 a na obou měl podíl Plzák. Německá jednotka I./JG 1 však utrpěla jen jednu ztrátu.

Pak už byl jen svědkem trpkého zhroucení Francie a čs. příslušníci museli opět prchat před Němci. Nejprve odletěli na palubě dopravního Lockheedu 12 do Perpignanu, odkud se dostali do přístavu Port Vendres. Zde se 24.6.1940 nalodili na loď do Oranu, odkud se přes Gibraltar dostali do Velké Británie, kam dorazili 12.7.1940.

Dne 6.8. byl přidělen k formující se 310. čs. peruti. Peruť ale měla v té době nadbytek pilotů tak byl společně s dalšími třemi piloty přeložen k 19. peruti. Stali se tak prvními Čechy, kteří bojovali na slavných stíhačkách Spitfire. Plzák s jednotkou strávil skoro rok a dobyl 4 jistá a jedno pravděpodobné vítězství.

První získal 5.9., kdy se jedenáct Spitfirů jeho jednotky v prostoru Hornchurch utkalo se skupinou bombardérů Do 17Z, které chránili stíhací Bf 109E. Plzák se dostal do souboje s jedním německým stíhačem, kterého pronásledoval v piké. Několikrát svého soka zasáhl, ale ten mu nakonec zmizel v hloubce a byl mu přiznán jako pravděpodobně zničený.

Další úspěch získal 18.9. odpoledne. Šlo již o třetí akci Big Wingu z Duxfordu, kterému velel legendární Souhlas Bader ( skládal se z 19. a 611. sq. Spitfirů a 242., 302. polské a 310. čs. sq. Hurricanů). Všichni mířili naproti bombardérům, které letěli nad Londýn. V 17.50 došlo k boji s bombardéry, které Plzák mylně identifikoval jako He 111, ale ve skutečnosti se jednalo o Ju 88A. Plzák si vybral svůj cíl a z 50 m mu vyřadil levý motor. Poté zaútočil ještě jednou, ale to již německá osádka začala vyskakovat na padácích. Zachránili se však jen dva K.Burkant a H.Glaeseker. Zbylí dva letci našli smrt v troskách svého letadla Ju 88A-1 3Z+DT (W.Nr.5104) jednotky 9./KG 77, který se zřítil u Coolingu.

Další úspěšný souboj svedl 27.9. Wing tentokrát tvořený 19.,242.,310. a 616. perutí vzlétl v 11.45 a směřoval opět do prostoru Londýna. Mezi Doveden a Canterbury se však utkali s asi třiceti stodevítkami, které zde čekaly na přílet vlastních bombardérů. Plzák, letící na novém Spitfiru Mk.II, se okamžitě vrhl, společně s F/Sgt H.Steerem,DFM (6+5-2-0 vítězství), na německé stíhačky a třemi dávkami poslal jednu z nich v plamenech k zemi. Jeho obětí se pravděpodobně stal Anton Schön z 8./JG 54, jenž našel v plamenech svého Bf 109E-4 (W.Nr.1538) smrt.

Následujícím Plzákovým protivníkem byl Bf 110C-5, pravděpodobně pilotovaný Heinzem Vekajobem z 1.(F)/22. Stalo se tak 15.11. Ten den byl společně s další stodesítkou vyslán k průzkumu nad Anglii, ale nad ústím Temže narazili na zde hlídkující Spitfiry 19. perutě. Oba německé letouny během chvilky skončily v moři a Plzák se o vítězství rozdělil s L.A.Hainesem, A.F. Vokesem, G.C.Unwinem a D.Fulfordem.

Dne 28.11. 1940 se devatenáctka utkala s Messerschmitty z I./JG 26. Po boji nahlásila tři vítězství a sama měla jen jeden poškozený letoun. A ten právě pilotoval Plzák. Nejprve zaútočil na čtyři Bf 109, které obtěžovali jeho přítele H.Sterea. Rozprášil je, ale v tom byl jeho letoun zasažen a on na chvilku ztratil vědomí. Probral se až v balonové baráži nad Londýnem, které se jen tak tak vyhnul, a s poškozeným letounem nouzově přistál na poli u Dunstable. Stal se pravděpodobně obětí vlastní protiletadlové palby, protože Němci nenárokovali žádné vítězství.

Další úspěch zaznamenal až po půl roce, dne 27.6.1941, a byl zároveň jeho posledním. Duxfordský wing, ve složení 19.,65. a 266. peruť, vzlétl v 21.00 na sweep do prostoru Boulogne-Calais-St.Omer. Zde došlo ke krátké potyčce s Bf 109F od JG 26. Plzák jednoho protivníka zasáhl třemi dávkami, načež se mu Messerschmitt ztratil v hloubce. Byl mu přiznán jako jistě sestřelený.

V té době byl Plzák jedním s nejdéle operačně sloužících pilotů u perutě a cítil se již velmi unaven. Dne 7.8.1941 měl provést svůj poslední operační let a hned pak odejít na odpočinek. V 17.20 tak nasedl do svého Spitfiru Mk.IIA P7771 a odstartoval do akce. Devatenáctka se připojila k 257. a 401. kanadské peruti a pod vedením slavného R.S. Tucka (27+2-6-7 vítězství) se celý wing vydal do prostoru Mardyck-St.Omer. Po překročení francouzského pobřeží došlo k bitvě s Messerschmitty z JG 26. Bitva však pro RAF neskončila úspěchem, protože ztratila pět letounů. Mezi těmi, kdo se nevrátili, byl i Plzák. Původně se myslelo, že byl sestřelen protiletadlovou palbou, ale dnes je pravděpodobnější, že padl za oběť německým stíhačům. Ti totiž po přistání nahlásili pět sestřelů.

Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno a proto je jeho jméno uvedeno na 34. listu kamenné knihy v památníku RAF v Runnymede, kde jsou jména všech letců RAF jejichž hroby nejsou známy. Za své válečné úspěchy byl Stanislav Plzák vyznamenán třikrát Hs.válečným křížem, Hs. medailí Za chrabrost, Hs.medailí Za zásluhy I.st.,Pamětní medailí čs.zahraniční armády (štítky F-VB), francouzským Croix de Guerre s dvěma palmami a stříbrnou hvězdou, britským The 1939-45 star with Battle of Britain Clasp, Air Crew Europe Star a Defence Medal. Zahynul jako poručík čs. letectva a v roce 1991 byl posmrtně povýšen na plukovníka.

Autor : Michal Rak 🕔12.10.2003 📕9.462

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře