Tornada v Zálivu

Autor : Martin Smíšek 🕔11.10.2003 📕15.431


Tornado GR.1 ZA463 "Garfield" ze základny Muharraq doplňuje palivo z tankeru VC 10 101. perutě

Prolog

2. srpna 1990 v jednu hodinu po půlnoci místního času překročila irácká pěchota podporovaná tanky, obrněnými transportéry a bojovými vrtulníky kuvajtské hranice. Během několika hodin se zmocnila hlavního města a krátce poté i celé země.

Zanedlouho po irácké invazi do Kuvajtu vznikla mezinárodní koalice vedená Spojenými státy, která na území Saudské Arábie začala v rámci operace Desert Shield soustřeďovat své vojenské jednotky. Významnou roli v protiirácké koalici hrál i tradiční spojenec USA – Velká Británie, která do Zálivu vyslala nejen příslušníky pozemního vojska, ale i letce RAF. Rozmisťování britských sil v Zálivu obdrželo kódové označení Granby, tento název byl ponechán i pro bojové operace vedené Brity a zahájené v lednu 1991.

Vůbec prvními letouny královského letectva, které dorazily do oblasti Perského zálivu, bylo dvanáct stíhacích strojů Tornado F.3 5.(Composite) squadrony pod velením W/Cdr Euana Blacka. Smíšenou peruť tvořily osádky  5. a 29. squadrony. Letouny 11. srpna přelétly z kyperské základny Akrotiri na letiště Dhahran ležící ve východní části Saudské Arábie. 30. srpna na Dhahran přelétlo dalších šest letounů Tornado F.3 pod velením W/Cdr Davida Hamiltona. Osádky předchozího detašmánu tak byly vystřídány, nově utvořená jednotka byla označena jako 11.(C) squadron a sestávala z perutí čísel 11 a 23. K poslednímu vystřídání došlo až v prosinci 1990, kdy se letiště Dhahran na několik následujících měsíců stalo domovem 43.(C) squadrony složené z osádek 29. a 43. perutě. Jejich velitelem byl W/Cdr Andy Moin. Britská Tornada F.3 po svém příletu do oblasti Perského zálivu létala společně se stroji amerického a saudského královského letectva čtyřhodinové letecké hlídky podél saudských hranic s Irákem a Kuvajtem. Během těchto misí jim palivo ve vzduchu mj. doplňovaly britské tankery VC 10 ze 101. perutě.


Letouny Tornado F.3 zachycené během hlídkových letů nad Saudskou Arábií (UK MoD)

27. srpna na letišti Muharraq na Bahrajnu přistálo prvních dvanáct Tornad GR.1 v pouštní kamufláži, stroje pocházely z německé základny Brüggen. Dalších šest letounů přelétlo z německého Laarbruchu na základnu Tabuk 19. září. Druhá šestice sem dorazila 26. září. 18. října 1990 došlo k prvnímu vážnějšímu incidentu, když bylo při přistávacím manévru poškozeno jedno Tornado GR.1, stroj byl posléze rozebrán a připraven na odeslání do Velké Británie. 2. ledna 1991 opustilo šest Tornad GR.1 letiště Brüggen v Německu a přeletělo do Dhahranu.

Každý z detašmánů disponoval v průměru patnácti letouny a čtyřiadvaceti osádkami. Detašmán sestával z několika perutí, přičemž jedna squadrona disponovala velitelskými strukturami a do jejího rámce byly zařazeny další jednotky. Na základně Muharraq to byla 15.(C) squadrona s částmi 9., 17., 15., 27., 31. a 617. perutě, velitelem tohoto uskupení se stal W/Cdr John Broadbent. Z Dhahranu pod velením W/Cdr Jerryho J. Wittse operavala  31.(C) squadrona, do jejíž sestavy byly zařazeny perutě 9, 14 a 31.  Ze základny Tabuk, která leží na severozápadě Saudské Arábie, ke svým misím vzlétala 16.(C) squadrona sestávající z perutí 2, 9, 14, 16 a 20. Devět zdejších Tornad bylo navíc upraveno pro nesení protiradiolokačních střel ALARM. 14. ledna 1991 přistálo na Dhahranu šest Tornad GR.1a, které zde utvořily průzkumný detašmán sestávající z 2.(C) squadrony pod velením W/Cdr Ala Threadgoulda; jednotku tvořili letci  z 2. a 13. perutě. K datu 14. ledna se v oblasti Perského zálivu nacházelo celkem 42 letounů Tornado verzí GR.1/GR.1a.


Cvičné navěšování kontejnerů JP 233

Dislokace

Základna Muharraq

15. squadrona 9. squadrona 17. squadrona 27. squadrona 31. squadrona 617. squadrona

 

Základna Dhahran

31. squadrona 9. squadrona 14. squadrona

Základna Dhahran (průzkumný detašmán)

2. squadrona 13. squadrona

Základna Dhahran (stíhací detašmán)

 
29. squadrona 43. squadrona

Základna Tabuk

16. squadrona 2. squadrona 9. squadrona 14. squadrona 20. squadona

UK MoD

Bojové operace

Posledním termínem pro stažení iráckých jednotek z Kuvajtu se stal 15. listopad 1990. Když se tak nestalo ani po dvanácté rezoluci Rady bezpečnosti OSN, bylo rozhodnuto zahájit odvetné bombardování Iráku, které nakonec začalo ve čtvrtek 17. ledna 1991.

Hlavní tíhu náletů neslo US Air Force, pozadu však nezůstalo ani královské letectvo. První Tornada GR.1 odstartovala ze základen Muharraq, Tabuk a Dhahran 17. ledna přibližně v 1.00 místního času. Jejich primárním cílem se stala řada iráckých letišť, na která zaútočila subminicí z kontejnerů Hunting JP 233 a klasickými „železnými“ pumami Mk.83 o hmotnosti 454 kg. Během mise došlo rovněž k potlačení nepřátelské protivzdušné obrany, při níž si bojovou premiéru odbyly protiradiolokační střely ALARM.

Velitel 15. perutě, W/Cdr John Broadbent, vzpomíná na své pocity z prvního náletu: Letěli jsem velkou rychlostí velmi, velmi nízko a dostali jsme se do protiletadlové palby. A pak následovalo několik úžasných vteřin, které si stěží dokážete představit. To byl okamžik, kdy jsme shodili pumy JP 233. Výbuchy ozářily celý spodek letadla, cítil jsem se jako nahý v trní. V tu chvíli si uvědomíte, že vás ty exploze krásně odhalí obraně nepřítele, jako by jste byli ta jediná věc na obloze. Ale za několik málo okamžiků jsme z toho byli venku, na druhé straně a volní. Dostali jsme se z toho, nebyly v nás žádné díry. Ta úleva byla přímo hmatatelná.

Bojové operace pokračovaly i za denního světla. Zatímco stíhači na Tornadech F.3 ze stavu 43.(C) squadrony prováděli letecké hlídky nad saudsko-iráckými hranicemi, jejich kolegové s údernými Tornady zamířili nad Irák. Za svítání se osm Tornad GR.1, z nichž každé neslo po osmi pumách Mk.83, zvedlo ze základny Muharraq a zamířilo směrem na irácké letiště Ar Rumaylah poblíž Basry. Let nad nepřátelským územím se odehrával ve výšce menší než 60 metrů nad zemí a při rychlosti 1 100 km/h. Šest a půl kilometru před cílem sevřená formace britských letadel vystoupala do 1 200 metrů a směrem od východu odbombardovala svůj cíl. Po sklesání do přízemní výšky však bylo jedno z Tornad (ZD791/BG-B) zasaženo protiletadlovou řízenou střelou, pravděpodobně typu 9M32 systému 9K32 Strela-2.


Tornado ZD791 (BG-B) ztracené při náletu na letiště Ar Rumaylah ráno 17. ledna 1991

Na okamžiky před zásahem vzpomíná pilot F/Lt John Peters: „Venku všechno zářilo modře. Chci říct, bylo tak osm hodin ráno, možná půl deváté, nebe bylo modré a viditelnost stovky mil.“ Johnův navigátor, F/Lt Adrian Nicholl, přibližuje další okolnosti: „Letěli jsme v malé výšce rychlostí kolem 1 000 km/h a najednou přišel ten výbuch a záblesk. Naše letadlo zasáhla raketa.“ F/Lt John Peters pokračuje: „Kde jsem měl před tím nad hlavou modré nebe, byla najednou poušť a řítila se na nás. Letadlo sebou házelo a já tlačil knipl od sebe. Nemohl jsem nic dělat. Řval jsem: Vyskočíme! A Adrian: Nevyskakuj, zatraceně! A já zase: Skákej, skákej! Tornado je letoun s měnitelným úhlem křídel, takže jsem strhnul tu páku dopředu a najednou se stroj zase narovnal.

Adrian řekl: Hoříme, hoříme!

Já nato: Já vím, že hoříme! A on řekl: Ne, ne, podívej se dozadu, koukni se dozadu. Ohlédl jsem se a jediné, co jsem viděl byla ohnivá koule.“

„Vůbec jsem neviděl zadek letadla“, dodává Adrian, „byla to jedna velká ohnivá koule. A oheň se rychle šířil po trupu letounu směrem ke mně.“

„Poznali jsme, že tohle letadlo už dál nepoletí, museli jsme se katapultovat. …Tak jsme se pomalu snášeli do irácké pouště, a pak si uvědomíte, jak je ta poušť velká a jak jasné je nebe nad vámi.

…Asi po třech hodinách jsme si všimli, jak se k nám blíží Iráčané. Začali po nás střílet, snažili se nás zabít.“

„Lehli jsme si na zem. Pamatuji se, jak jsme tak leželi a Adrian se na mě podíval a řekl: Copak skončíme takhle, s kulkou v hlavě?

A já, ani nevím proč, jsem řekl jenom: Ne vždycky. Vždycky je nějaká naděje.“ Oba letci pak putovali do iráckého zajetí, z kterého se dostali až po ukončení bojů v březnu 1991.

Večer 17. ledna zaútočila britská Tornada s využitím zbraňových kontejnerů JP 233 na irácká letiště Tallil, Shoaibah, Al Jarrah, Wadi Al Khirr, a Al Asad. Při úderu na Shoaibah došlo k další ztrátě. Stroj ze sestavy 15.(C) squadrony s označením ZA392/EK letěl jako číslo tři ve čtyřčlenném roji. Jeho osádka právě dokončila bombardování a sklesala, když asi 40 až 50 sekund poté ostatní členové roje zahlédli na zemi velkou ohnivou kouli. Poněvadž nebyla pozorována žádná nepřátelská palba, příčinou havárie se s největší pravděpodobností stala ztráta orientace po provedeném náletu. Osádka ve složení pilot W/Cdr Nigel Elsdon a navigátor F/Lt Max Collier zahynula.


"Emma" ZA471 (ER-E) se připravuje na vzlet z letiště Muharraq

Nálety letounů Tornado GR.1 na nepřátelská letiště pokračovaly 18. ledna. Při jednom z nich byla pumami zasažena pojíždějící irácká Mirage F-1EQ. Více vzrušení dnes zažily osádky 43.(C) squadrony. Během rutinní letecké hlídky nad hranicemi byla její Tornada F.3 nasměrována do prostoru, kde se iráčtí stíhači snažili dostihnout formaci amerických A-10A Thunderbolt II. Iráčané však nakonec zmizeli dříve, než Britové stačili zasáhnout. Dodejme, že standardní výzbroj strojů Tornado F.3 při leteckých hlídkách sestávala ze dvou přídavných palivových nádrží, čtyř PLŘS středního doletu Sky Flash a dvou nebo čtyř PLŘS krátkého dosahu AIM-9L Sidewinder.

Po srážce s ptákem bylo vážně poškozeno Tornado GR.1 s evidenčním označením ZD744/BD, jeho osádce se nakonec podařilo vrátit se na letiště Muharraq. Letoun posléze putoval na německou základnu Brüggen, kde byl opraven. První průzkumnou misi za využití průzkumných kontejnerů Vinten 4000 podnikla Tornada GR.1a z 2.(C) squadrony. Večer 18. ledna dvojice těchto letounů odhalila i jedno odpalovací zařízení komplexu 9K72 (v kódu NATO známějším jako SS-1c SCUD).

K 19. lednu podnikla stíhací Tornada F.3 na 96 bojových vzletů. Navečer provedly úderné GR.1 bombardování iráckých leteckých základen H-2, Jallibah a Tallil. Při náletu na posledně jmenované letiště došlo ke ztrátě dalšího letounu. Tornado s označením ZA396/GE začalo z přízemního letu stoupat asi pět a půl kilometru před cílem. Letoun však byl zachycen protiletadlovým raketovým systémem Roland, který na britský stroj okamžitě vyslal jednu střelu. Pilot Tornada ji sice spatřil včas a strhl svůj stroj prudce vlevo, ale zásahu to nezabránilo. Osádka Tornada ve složení pilot F/Lt David Waddington a navigátor F/Lt Robert Stuart teď mohla zvolit jen jedinou možnost - katapultáž. Po jejím úspěšném provedení pak oba letci putovali do iráckého zajetí.

Tornada byla často nasazována proti silně bráněným objektům, přičemž využívala taktiku navrženou pro vedení případné třetí světové války ve střední Evropě. Letouny ke svým cílům pronikaly ve výšce menší než 60 metrů a to mnohdy i v noci. V cílové oblasti vystoupaly asi do 1 200 metrů (pokud používaly pumy Mk.83, odhoz submunice z kontejnerů JP 233 probíhal ve výšce kolem 75 metrů), shodily své pumy a pak opět sklesaly do minimální letové hladiny. To mělo minimalizovat pravděpodobnost zachycení letadel nepřátelskými radary a zvýšit moment překvapení. Zato se však zvyšovala šance, že stroje budou zasaženy palbou ručních zbraní nebo přenosných protiletadlových raketových systémů. Pokud už ale došlo k vypálení protiletadlové řízené střely nebo k palbě protiletadlového dělostřelectva, piloti měli v malé výšce minimum prostoru pro úhybné manévry, což se 21. ledna stalo zřejmě osudným pro jednu osádku (viz níže).

Američané obdivovali britské letce, ale létání v minimální výšce nad zemí považovali za zbytečný hazard. Totéž si mysleli i samotní britští piloti, avšak velitelé perutí měli zakázáno používanou taktiku měnit. Až po neúnosných ztrátách a několika nepříjemných otázkách ze strany Američanů bylo britské ministerstvo obrany nuceno dosavadní plány přehodnotit. Stalo se tak 20. ledna, kdy Tornada začala podnikat údery ze středních výšek kolem 7 600 metrů. Irácká síť PVO byla vlivem neustálého bombardování již za svým zenitem, a tak riziko případných ztrát pokleslo. Spolu s tím však poklesla i přesnost bombardování, protože se využívaly klasické „železné“ pumy Mk.83. Změna nastala až s používáním laserem naváděných pum Paveway II o ráži 454 kg.

20. ledna mělo ve vzduchu problémy další Tornado (ZD893/AG), které pocházelo ze stavu 16.(C) squadrony ze základny Tabuk. Jeho pilot ohlásil problémy s řízením již krátce po startu na misi. Nad územím Saudské Arábie odhodil pumy a rozhodl se pro návrat na domovský Tabuk. Problémy ovšem byly tak vážného rázu, že zamezily přistání. Osádka ve složení pilot S/Ldr Peter Battson a navigátor (a zároveň velitel 20. perutě, jež byla součástí 16.(C) squadrony) W/Cdr Mike Heath tedy musela „vystoupit za jízdy“.

Osm Tornad ze stavu 15.(C) squadrony téhož dne podniklo ze středních výšek a za podpory letounů EF-111 Raven a F-14 Tomcat úspěšný útok na irácké cíle. Další nálety plánované na noc byly z důvodu špatného počasí zrušeny.


Tornado GR.1 ZA399 (G) "Granny"  ve svém hangáru na základně Muharraq

Mizerné počasí pokračovalo i 21. ledna, a tak většina bojových letů proběhla až navečer. Zatímco osmičlenná formace 15.(C) squadrony zaútočila na letiště Jallibah, dalších osm strojů z 16. smíšené perutě se vydalo v minimální výšce nad zemí bombardovat pumami Mk.83 radarovou základnu v oblasti Ar Rutbah. Během úderu bylo z neznámých příčin ztraceno jedno Tornado (ZA467/FF). Letoun pravděpodobně narazil do země, když se vyhýbal palbě protiletadlového dělostřelectva. Pilot S/Ldr Gary Lennox i navigátor S/Ldr Adrian Paul "Kev" Weeks zahynuli.

Večer 22. ledna se vydalo osm strojů 16.(C) squadrony z Tabuku nad muniční sklad Qubaysah, který byl bombardován pumami Mk.83. Skupinu podporovala Tornada vybavená protiradiolokačními střelami ALARM.

Nálety se nezastavily ani následujícího dne, kdy Tornada ze základny Muharraq provedla nálet na letiště Mudaysis a přečerpávací stanici Al Zubayr. Při úderu byly opět využity pumy Mk.83. Navečer podnikly letouny 31.(C) squadrony nálet ze středních výšek na leteckou základnu Ar Rumaylah. Přitom byl jeden z útočících letounů (ZA403/CO) s osádkou ve složení F/Lt Simon Burgess a S/Ldr Bob Ankerson ztracen kvůli předčasnému výbuchu pumy Mk.83.

Přestože letouny RAF tvořily asi 4% koaličního letectva, Tornada ztracená mezi 17. a 23. lednem představovala plných 26% z celkových ztrát letecké techniky. 24. ledna si z náletu na irácké cíle odneslo Tornado ZD843/DH vážná poškození po zásahu raketou země-vzduch. Jeho osádka byla téměř ztracena, ale pilotovi se krizovou situaci podařilo zvládnout a nakonec se s unikajícím palivem a dírami na výškovce vrátil na základnu Dhahran. Večer z 25. na 26. ledna provedly stroje ze základen Muharraq, Tabuk a Dhahran zaútočily na jedno z mnoha velitelství irácké armády a radarovou stanici. Dalším cílem dnešní noci byly sklady paliva a munice, jejichž zničení vyvolalo obrovský požár viditelný na vzdálenost 320 kilometrů Téže noci se Tornada 2.(C) squadrony vydala hledat SCUDy, jejich snaha však skončila neúspěchem.

Výrazný přelom ve způsobu nasazení letounů Tornado přinesl 26. leden, kdy na letišti Muharraq přistály první tři Buccaneery S.2B 208.(C) squadrony, které velel W/Cdr Bill Cope. Tornada tak mohla začít používat laserem naváděné pumy Paveway II. Důvod, proč se tak stalo až teď byl jednoduchý – Paveway II sice patřily mezi standardní výzbroj letounů Tornado, avšak závěsníky a avionika letadel nebyly přizpůsobeny k nesení kontejnerů pro ozařování cíle laserem. Proto byly do Zálivu povolány letité Buccaneery, aby tuto činnost zajišťovaly pomocí svých kontejnerů Westinghouse AN/AVQ-23E Pave Spike. 28. ledna pak osádky 208. smíšené perutě podnikly v oblasti první výcvikový let jako přípravu na svou bojovou premiéru.

Mezitím ale probíhaly další bojové lety. V noci z 26. na 27. ledna byla bombardována radarová základna, stanoviště komplexů SCUD a muniční sklad v An Nasiriyah. Večer z 28. na 29. ledna zaměřili letci 15.(C) squadrony svoji pozornost na jednu továrnu a sklady benzínu v An Najefu. 31. smíšená peruť svá Tornada vyslala nad další sklady pohonných hmot, přičemž této noci bylo svrženo celkem 175 000 liber (cca 80 tun) pum Mk.83. 29. ledna pokračovaly jak nálety Tornad na irácké cíle, tak i cvičné lety Buccaneerů. 30. ledna Tornada neprovedla přes den žádný bojový let, mise nad Irák znovu odstartovaly až v pět hodin vpodvečer, kdy ke svému cíli – zkušebnímu středisku balistických raket – odstartovaly dva roje 16.(C) squadrony. Stroje z Muharraqu posléze zaútočily na tábor iráckých výsadkových jednotek v Al Jahrahu. 2.(C) squadrona vyslala své stroje na další průzkumné mise.

Za denního světla 31. ledna Tornada nepodnikla žádnou bojovou akci, pouze probíhaly výcvikové lety s Buccaneery, které měly zlepšit vzájemnou spolupráci při bombardování. Večer pak letouny z Tabuku provedly nálet v přízemní výšce na irácké pozemní stanoviště včasné výstrahy. Tornada z 31.(C) squadrony ve dvou vlnách opět zaútočila na irácké zásoby pohonných hmot. Při cestě zpět byly plameny a rozsáhlé exploze vidět až ze vzdálenosti 150 kilometrů. Průzkumné lety pokračovaly i tohoto dne. Nedaleko kuvajtské západní hranice letci 2. perutě odhalili velkou skupinu iráckých obrněných vozidel. O tyto cíle se pak v následujících dnech postaraly americké letouny A-10 a B-52.

Večer z 1. na 2. února Tornada z 15.(C) squadrony provedla nálet na dvě skladiště v oblasti Al Aziziyah a Al Hillah. 2. února proběhl první koordinovaný útok strojů Tornado a Buccaneer s využitím laserem naváděných pum Paveway II. Letouny z 208.(C) a 15.(C) squadrony provedly nálet na železniční most Muftal Wadam přes řeku Eufrat. Následujícího dne se obětí náletů Tornad mino jiné stal muniční sklad Tall Al Lahm v Kuvajtu, čerpací stanice v západním Iráku. 4. února se Buccaneery a Tornada z Muharraqu vydaly nad město An Nasiriyah. Buccaneery zde svými kontejnery AN/AVQ-23E ozářily silniční most, na který pak Tornada svrhla své laserem naváděné pumy. Dvě zničené mostní klenby zapříčinily jeho další nepoužitelnost. Ke kooperaci mezi Buccaneery a Tornady došlo i v úterý pátého. Jejich cílem se opět staly mosty (mj. i most Al Joumhouriya v Bagdádu) a elektrárna Nasiriyah, která však byla bombardována s nepříliš uspokojivým výsledkem. Stíhači na Tornadech F.3 43.(C) squadrony k datu 5. února vykonali na 357 bojových letů.

6. února do Tabuku dorazilo první z pěti Tornad schopných nést navigační a střelecké kontejnery TIALD, které se tehdy ještě nacházely ve vývoji. Do bojů tak mohly být nasazeny pouze dva prototypy těchto kontejnerů (001 a 002). Ostrou premiéru prodělaly 10. února při útoku na zodolněné úkryty letadel na základně H-3. Při následujících misích byly nasazeny oba prototypy TIALDu na dvou Tornadech současně, formaci doplňovalo dalších osm letadel s podvěšenými pumami.

Spolu s tím probíhaly i rutinní operace - 7. února ráno provedla Tornada 15.(C) squadrony nálet na skladiště pohonných hmot v Basře, příští den se pak jejich cílem stalo skladiště v Al Zubayru. Večer pak ještě stihly odbombardovat postavení protiletadlové obrany letiště Al Alili, které leží západně od Basry. 9. února byly bombardovány nádrže na benzín v oblasti Bayji – jih. Zatímco 10. února byl letci z Muharraqu bombardován pontonový most v An Nasiriyah a rafinerie v Basře, jejíž denní kapacita činila 140 000 barelů, Tornada 16. smíšené perutě zaútočila na další muniční sklad.


ZA475 (P) "Triffid Airways" ze sestavy 16.(C) squadrony roluje na start

11. února proběhly hned dva údery za využití kontejnerů TIALD. První nálet sice skončil fiaskem, zato při druhém bylo dosaženo několika přímých zásahů silničního a železničního mostu Hachama. V úterý dvanáctého bylo Tornady 15.(C) squadrony a Buccaneery 208.(C) squadrony bombardováno letiště Al Jarrah, kde došlo ke zničení pěti zodolněných úkrytů letadel. 13. února proběhl nálet na most  přes Eufrat ve městě Fallúdža postavený v letech 1964-1967. Na cíl byly svrženy celkem čtyři laserem naváděné pumy Paveway II. Jedna z nich zasáhla střed mostu, další dvě jen těsně minuly. Selhání čtvrté pumy však mělo fatální následky – Paveway II dopadla na přeplněné tržiště ve městě Fallúdža, kde zabila minimálně 50 lidí. Téhož dne byl ještě bombardován sklad paliva pro rakety SCUD v Lafiyi a letiště Al Asad.

14. února zaútočila formace letounů Tornado z 16.(C) squadrony vybavená kontejnery TIALD na zodolněné úkryty letadel irácké základny H-2. Čtyři stroje z 15.(C) squadrony ve spolupráci z Buccaneery podnikly nálet na letiště Al Taqaddum. Při útoku však bylo jedno Tornado (ZD717/C "Hello Kuwait, G'bye Iraq") sestřeleno PLŘS komplexu S-125 Něva – jednalo se o poslední ztrátu tohoto typu ve Válce v Perském zálivu. Pilot letadla sice raketu spatřil včas, avšak kvůli podvěšeným pumám a palivovým nádržím mohl dělat únikové manévry do maximálního přetížení 2,5 g. Pilot F/Lt Rupert Clark se stačil katapultovat, jeho navigátor F/Lt Steve Hicks již tolik štěstí neměl. Zahynul v troskách svého letounu, který dopadl nedaleko Fallúdže. I přes ztrátu jednoho letadla pokračovaly bojové akce i odpoledne, kdy Tornada z Dhahranu ve spolupráci z Buccaneery zaútočila na další irácké letiště.

15. února se nad iráckou leteckou základnu Kut Al Hay vydaly dva čtyřčlenné roje letadel 15.(C) squadrony doprovázené Buccaneery 208. smíšené perutě. Naopak Tornada z Tabuku podnikla s využitím kontejnerů TIALD nálet na letiště H-2 a Mudaysis. Následujícího dne byla Tornada z Muharraqu vyslána nad letiště Amara. K iráckým cílům se vydaly i stroje 31.(C) squadrony doprovázené Buccaneery z Muharraqu. Na jednom z Buccaneerů se však objevila závada, která donutila k návratu na základnu nejen tento stroj, ale i část Tornad. Zbylé letouny v misi pokračovaly a v cílové oblasti svrhly své pumy s uspokojivým výsledkem. Zato Tornada z Tabuku měla problémy s ozařováním objektů pomocí kontejnerů TIALD na iráckém letišti H-3, a tak nálet skončil fiaskem. Letci 16.(C) squadrony se ještě téhož dne vydali nad letiště Jalibah. Potíže se zaměřováním cílů pomocí kontejnerů TIALD ale vyvstaly znovu, tentokrát kvůli počasí. I tento úder tak skončil nezdarem.

Špatné počasí pokračovalo i 17. února, což způsobilo, že většina misí naplánovaných na tento den byla zrušena. Navečer pak několik průzkumných letů podnikla 2.(C) squadrona. Ke slovu se dostaly i letouny z Tabuku, které s využitím kontejnerů TIALD bombardovaly most v As Asamwah. Letci po návrtu na základnu nahlásili několik přímých zásahů a velkou díru na jednom konci mostu způsobenou výbuchem pumy Paveway II.

Nepříznivé povětrnostní podmínky zapříčinily odvolání poloviny misí plánovaných na 18. února. Cílem tohoto dne se tak stalo letiště Jalibah. Podvečer pak letouny 16. smíšené perutě zaútočily na dálniční most ve městě Falluja. 19. února letci Tornad a Buccaneerů svou pozornost zaměřili na letiště Shoaibah. Tornada z Tabuku následně bombardovala leteckou základnu Al Jarrah.


ZD851 (AP) "Amanda Jane", povšimněte si střel ALARM pod trupem

20. únor se opět nesl ve znamení nepříznivých povětrnostních podmínek, a tak všechny denní mise, na nichž se měla podílet Tornada, byly odvolány. Navečer pak proběhly nálety na letiště Kut Al Hay a Shoaibah, kde bylo dosaženo několika přímých zásahů runwaye a pojížděcích drah. Mizerné počasí pokračovalo i nadále, kampaň RAF proti iráckým letištím ale neustávala – Tornada z 15.(C) squadrony se s doprovodem Buccaneerů vydala nad Qalat Salih. Stroje z 16.(C) squadrony naopak zamířily nad Shoaibah.

Dvaadvacátého zaútočily stroje z Tabuku na leteckou základnu Al Jarrah, kde docílily šesti přímých zásahů. Jedno Tornado se ale pro poruchu svého vybavení muselo předčasně vrátit na základnu. Tornada a Buccaneery z Muhharaqu zaútočily na letiště Kut Al Hay. Další dvě irácké letecké základny byly bombardovány za účasti letounů Tornado z 31.(C) squadrony a Buccaneer z 208.(C) squadrony, přičemž bylo dosaženo patnácti přímých zásahů, osm pum své cíle minulo. K datu 22. února provedla Tornada GR.1a celkem 112 vzletů, stíhací F.3 pak 601.

23. února proběhly nálety na letiště Qalat Salih a Wadi Al Khir. O den později bylo kromě letecké základny Tallil zasaženo irácké komunikační centrum a muniční bunkr. V následujících dnech bojové operace znesnadňovalo počasí a především hořící ropné vrty. Britští piloti pokračovali v náletech na irácká letiště Shaykh Mazhar (25. a 26. února), Habbaniyah (26. února) a most v As Samawah (25. února).

27. února podnikli letci 15. a 208. perutě z Muharraqu nálet na letiště Al Taquaddum a Shaykh Mazhar, kde pumami Paveway II mimo jiné zasáhli i jeden transportní Antonov An-12. Cílem Tornad 16. perutě se téhož dne stala letecká základna Al Asad. Večer posledního dne války pak Tornada z Tabuku za využití kontejnerů TIALD a laserem naváděných pum opět zaútočila na irácké letiště Habbaniyah.

Irácká letiště

28. února došlo k pozastavení všech útočných operací, pouze Tornada F.3 pokračovala v hlídkových letech. Bylo uzavřeno příměří následované návratem letounů a jejich osádek na základny v Evropě. Mezi 4. a 7. březnem 1991 byly z iráckých vězení propuštěni všichni zadržovaní letci RAF. Stahování ze základen na Arabském poloostrově začalo 10. března. K 15. březnu již byly všechny letouny na svých domovských základnách – operace Granby skončila.

Během války bylo v bojových operacích celkem ztraceno šest Tornad; pět pilotů bylo zabito a sedm zajato.

Celkový počet bojových letů během Války v Perském zálivu:

Tornado F.3 710
Tornado GR.1 1 531
Tornado GR.1a 140


Tornado GR1 ZA447 (EA) "Mig Eater" na své domovské základně Laarbruch v Německu po skončení konfliktu

The author would like to express his thanks to Mr. John Cotterill for kind providing of the photos

Autor : Martin Smíšek 🕔11.10.2003 📕15.431

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře