Braniborsko-Nová marka

Autor : ing. Vilém Vácha 🕔27.05.2003 📕16.504

Zajisté se budete divit, jakýže má český národ dějinný vztah k Braniborsku (Brandenburg), ale je tomu tak. Vždyť Braniborsko bylo ve své podstatě součástí Českého státu déle než byla Podkarpatská Rus součástí Československa a jen o něco méně než Slovensko.

Nechtěl bych však opisovat všechna ta známá historická fakta z dějin Braniborska, ale raději bych se chtěl soustředit na ty pozoruhodné historické jevy, které mě upoutaly svou výjimečností nebo vztahem k nám.

Braniborsko je území v okolí hlavního města Německa, Berlína. Minulý rok je tomu přesně 600 let, co bylo Českému státu ztraceno území Nová marka (Neumark).
Nová marka byla část Braniborska na východ od řeky Odry a na sever od řeky Warty a Noteče s dvěma územními přesahy přes tyto řeky. Přirozeným centrem Nové marky bylo dnešní polské město Kestřín (Küstrin).

Toto výročí sepjatosti s Českým státem mě inspirovalo k napsání tohoto článku. Připadá mi to v něčem spojité - tehdy v roce 1402 ztratil Český stát Novou marku a dnes jako bychom začali ztrácet víru ve své schopnosti a možnosti.

Předminulý rok si v Německu připomněli 300 let od vzniku Pruska. Tento stát měl geopolitické srdce v Braniborsku, proto bychom si měli i my z tohoto úhlu připomenou Braniborsko. A to proto, protože není jen to zlé, na co bychom měli ve styku s Němci vzpomínat, ale i to dobré, co nás s nimi spojuje a co by nás mohlo inspirovat. To zlé již většinou popsali erudovaní historici a kvůli tomu bych zde nechtěl zbytečně opakovat již dobře známé skutečnosti. Chtěl bych se spíše soustředit na věci u nás málo známé. Nechci jen popisovat historická fakta, ale i atmosféru této země, s níž nás pojí historie.

Několikrát jsem navštívil tuto zemi a líbila se mi svou atmosférou pořádku a slušných lidí. Například dodnes rád vzpomínám na krásnou poklidnou letní noční atmosféru východního Berlína z roku 1986, kdy jsem měl berlínské pivo v centru na Unter den Linden a v pohodě jsem si ho popíjel, tak jak to dělali i Berlíňané. Nebyli zde ani bezdomovci nebo osoby páchající trestnou činnost, jako například dnes v Praze nebo jiných městech. V centru Berlína včetně Alexander Platz byli jen řádní občané, bylo to jak z ideálů, které slibuje každá ideologie, že se postará o bezpečí občanů, ale zde to bylo realitou. Podobně rád vzpomínám na mé pracovní pobyty ve Spolkové republice Německo v roce 1990 a 1993, kdy jsem zažil podobnou atmosféru.
Tato atmosféra mě o to více nadchla, když si člověk uvědomí, že za ní vděčí jedinému člověku, a to pruskému králi Fridrichu Vilémovi I. Ale jaký je vlastně vztah mezi Českým státem a Braniborskem?

V době, kdy byl Boleslav Chrabrý českým knížetem (1003-1004) zasahovala jeho moc i do území pozdějšího Braniborska (viz článek České Rakousy, Jindřichohradecký Speciál 12/2001,01/2002 a 03/2002). Počátky intenzivních styků Braniborska a Českého státu vznikly v 2.polovině 13.století. Braniborské markrabství bylo spojencem českého krále Přemysla Otakara II. Po té co padl tento český král zabránily braniborské jednotky v obsazení a ovládnutí Českého království Rudolfem Habsburským, který držel od roku 1278 až do roku 1283 Moravské markrabství, a vynutily si vládu uznáním Václava II. českým králem.

Braniborsko se po vymření Askánců roku 1320 ujímají vlády Wittesbachové.

V červnu a červenci 1371 vstoupila česká vojska do Braniborska za účelem jeho připojení k Českému státu. Tehdy se ještě nepodařilo Braniborsko připojit, k tomu došlo až o 2 roky později. Expanze Karla IV. na sever vyvrcholila dne 02.10.1373 připojením Braniborska k Českému státu. Braniborsko získal Karel IV. od Otty V. der Faule z rodu Wittesbachů za 200.000 zlatých a odstoupením části České Falce (viz článek Chebsko, Jindřichohradecký  Speciál 09/2001).

Braniborsko se v této době středověku skládalo z těchto území:
¨ Stará marka (Altmark) je území na západ od řeky Labe.
¨ Střední marka (Mittelmark) na jihu a středu Braniborska,
¨ Prignitz na severozápadu Braniborska,
¨ Ukernská marka (Uckermark) na severu Braniborska a
¨ Nová Marka (Neumark) na severovýchodu Braniborska.

Karel IV. získává Českému státu kromě řady lén v Německu také na sever od Braniborska v Meklembursku léna Parchim, Plau a Penzlin.

Za vlády Karla IV. je v roce 1375 vydán Landbuch. Tento Landbuch se stává uceleným právním kodexem pro Braniborsko. V jednotnosti, účinnosti, jednoznačnosti a ucelenosti práva na něj později mimo jiné navázal pruský král Fridrich Vilém I. Karel IV. přenesl  sídelní město Braniborska z Branibor (Brandenburg an der Havel) do Tangermünde. V této době taky používalo Braniborské markrabství i dnešní znak spolková země Braniborsko (zde uvedený).

Karel IV. správně přikládá Braniborsku velký význam jednak proto, že od roku 1356 dle jeho Zlaté buly, která platila až do roku 1806, bylo jedním ze 7 kurfiřtů, kteří volili císaře Svaté říše Římské. Kurfiřti byli 3 církevní arcibiskupové a 4 světští vládci, přičemž jedním z nich byl král Čech a dalším markrabí Braniborský.

Dále Karel IV. správně odhadl význam Braniborska jakožto významného geopolitického území, protože právě později se stalo Braniborsko geopolitickým jádrem Pruska a Německa.

V rámci Českého státu bylo v letech 1373-1415 Braniborsko udělováno v léno příslušníkům vládnoucí Lucemburské dynastie:
- V letech 1373-1378 měl Braniborsko v lénu Václav IV.
- V roce 1378 došlo poslední vůlí Karla IV. k rozdělení Braniborska na dvě části, na Novou marku a vlastní Braniborsko, pro jeho dva syny Jana Zhořeleckého a Zikmunda. Obě části měly markraběcí hodnost a byly udělovány v léno v rámci Českého státu: 
  A) Novou Marku (Neumark) měl v lénu:
     a) v letech 1378-1396 Jan Zhořelecký. Ten je dokonce někdy titulován, kromě titulu markrabě braniborský, i titulem pán Nové marky. Tímto titulem se tak vlastně vyjádřilo samostatné postavení Nové marky.
     b) v letech 1396-1402 Zikmund.
  B) Zbytek Braniborska, tj.území Stará marka (Altmark), Střední marka (Mittelmark), Ukernská marka (Uckermark) a Prignitz, měl v léno uděleno:
     a) v letech 1378-1388 Zikmund,
     b) v letech 1388-1411 Jošt,
     c) v letech 1411-1415 zase Zikmund.

Z Braniborska byla ztracena Českému státu v roce 1402 Nová marka, kterou koupil Řád panny Marie (u nás spíše známý pod svým jménem Řád německých rytířů).

V roce 1415 za panování českého krále Václava IV. (vládl 1378-1419) ztrácí Český stát zbytek Braniborska, který kupuje Fridrich I. Hohenzollern (vládl 1415-1440).

V roce 1455 kupuje jeho nástupce Fridrich II. Hohenzollern (vládl 1440-1471) od Řádu panny Marie (Řádu německých rytířů) Novou marku a tak sjednocuje Braniborsko.
Hohenzollernové přenesli sídlo z Tangermünde do Berlína v roce 1486.

Hohenzollernové Braniborsko (resp.později Prusko) dále územně rozšiřovali, mimo jiné i na úkor Českého státu. K Braniborsku (resp.později Prusku) byla připojena od Českého státu tato území:
  C) z území markrabství Dolní Lužice:
     (a) v jejím středu Chotěbuz (Cottbus) s okolím v roce 1462,
     (b) na severozápadu Dolní Lužice Zossen v roce 1490,
     (c) rovněž na severu Dolní Lužice Storkow a Beeskow v roce 1571
  D) z území vévodství Dolní Slezsko:
     (d) na severozápadu Slezska Krossensko (Crossen) v roce 1482
     (e) Svobodín (Schwiebus), který byl po ztrátě Krossenska severoslezskou enklávou o rozloze 1.193 km2, získalo v roce 1686 Braniborsko, ale v roce 1695 byl Braniborskem vrácen zpět Českému státu.
   E) z území vévodství Horní Slezsko:
     (f) na jihovýchodu Slezska knížectví Krnovsko (Jägerndorf) v roce 1523 spolu s vévodstvím Pištinsko (Beuthen) a vévodstvím Oderberg. Tato území tvořila sice formálně součást Českého státu, ale byla v  léno udělena vládnoucím Hohenzollernům v Braniborsku. Protože knížectví a vévodství ve Slezsku od jejich získání českým králem Janem Lucemburkem. Tato území ve Slezsku vytvářela jakési autonomní státy pod ochranou českého krále. Hohenzollernové byli zbaveni vlády v Pištinsku v roce 1618, v Oderbergu v roce 1618 a v Krnovsku v roce 1621.
  F)     z území Českého království (hrabství Kladské) a vévodství Horní a Dolní Slezsko:
     (g) V roce 1742 získal pruský král Fridrich II.Veliký hrabství Kladsko a většinu Slezska, včetně Svobodína, (cca 90% celého historického Dolního i Horního Slezska). Takto získané území mělo rozlohu 41.500km2. Za záminku pro získání mu mimo jiné posloužilo to, že Hohenzollernové pozbyli Krnovska, Pištinska a Oderberg. Tohoto zisku však Prusko dosáhlo jen díky dobře vycvičené armádě a konsolidovanému státnímu systému, narozdíl od Habsburské monarchie, což umožnilo Prusku nad ní zvítězit. Pruskem získané území bylo do něho zaintegrováno:

- severní slezské území Svobodín do pruské provincie Braniborsko. 
- Zbytek Pruskem získaného Slezska a Kladsko vytvořily tzv.Pruské Slezsko o rozloze 40.307km2 se statutem pruské provincie. 
- Zatímco Českému státu (v rámci Habsburské monarchie) zbylé Slezsko o rozloze 5.147 km2 se začalo nazývat Rakouské Slezsko, resp.České Slezsko.

V roce 1701 byl pojem braniborského markrabství překryt pojmem Pruské království, respektive Prusko. Prusko bylo odvozeno od Prus, kde se Braniborští kurfiřti nechávali v baltském městě Königsberg (česky Kralovec, město založené v roce 1255 českým králem Přemyslem Otakarem II.) korunovat na Pruské krále. První korunovace byla dne 18.01.1701.

Tehdy se nechal korunovat pruským králem braniborský kurfiřt a markrabě Fridrich III. (Friedrich III.), jako pruský král Fridrich I. (Friedrich I.) a svůj stát nazval Pruské království z toho důvodu, že Prusy ležely mimo území Svaté říše římské a tudíž obešel souhlas císaře Svaté říše římské k udělení tohoto titulu.
 
Tento pruský panovník Fridrich I. (vládl v letech 1688-1713) však nevynikal jako výrazný politik a ani neudělal myšlenkový přelom a krok vpřed v oboru politologie. Za vlády pruského krále Fridricha I. bylo Prusko průměrným státem. Prusko se však stalo důležitým a bohatým státem až za jeho syna, pruského krále Fridricha Viléma I. (Friedrich Wilhelm I.), který vládl v letech 1713-1740.
 
Termín Braniborsko zůstává pak dále pojmem tentokrát pro stejnojmennou pruskou provincii o rozloze 39.837km2, která se územně kryla s markrabstvím Braniborsko. Braniborsko se po sjednocení Německa v roce 1871 stává jeho geopolitickým centrem a hlavním městem Německa je Berlín. V roce 1920 je Berlín z Braniborska vydělen.
 
Braniborsko se jako geopolitický pojem znovu objevuje po zrušení Pruska kontrolní spojeneckou radou vítězných velmocí dne 25.února 1947.
 
Již v červenci 1945 vznikla země Braniborsko, ale v roce 1952, po přechodu východního Německa na kraje jeho země, včetně Braniborska, zanikly. Braniborsko bylo rozděleno do krajů Chotěbuz, Frankfurt nad Odrou a Postupim.
 
Dne 03.10.1990 je opět země Braniborsko obnovena a tvoří jednu z 16 spolkových zemí dnešního Německa. Současná rozloha spolkové země Braniborsko činí 29.477,11 km2 a ke dni 31.12.1999 měla 2.601.207 obyvatel.
 
Dnešní spolková země Braniborsko se rozděluje (inspirovaná podle pruského správního vzoru) na:
- Kreisfreie Städte (obdoba našeho statutárního města):
     1. Brandenburg an der Havel  o rozloze 20 798 ha,
     2. Cottbus o rozloze 15 036 ha,
     3. Frankfurt (Oder) o rozloze 14 760 ha,
     4. Potsdam o rozloze 10 938 ha,
- Landkreise (obdoba našeho kraje nebo okresu):
     5. Barnim o rozloze 149 432 ha, 
     6. Dahme-Spreewald o rozloze 226 100 ha,
     7. Elbe-Elster o rozloze 188 939 ha,
     8. Havelland o rozloze 170 723 ha,
     9. Märkisch-Oderland o rozloze 212 772 ha,
     10. Oberhavel o rozloze 179 675 ha,
     11. Oberspreewald-Lausitz o rozloze 121 663 ha,
     12. Oder-Spree o rozloze 224 237 ha,
     13. Ostprignitz-Ruppin o rozloze 250 872 ha,
     14. Potsdam-Mittelmark o rozloze 268 293 ha,
     15. Prignitz o rozloze 212 299 ha,
     16. Spree-Neiße o rozloze 166 163 ha,
     17. Teltow-Fläming o rozloze 209 198 ha a
     18. Uckermark o rozloze 305 813 ha.
     
Správní systém má ale v souladu s pruskou správní tradicí jednoznačně vytýčené pravomoce a práva. Jeho hlavním smyslem je včasná aplikace příkazu z centra a dodávaní informací z obcí do centra státní moci, v duchu myšlenky nahoru zodpovědnost a dolů autorita (poslušnost).
 
Zemským hlavním městem Braniborska je někdejší sídelní město pruských králů Postupim (Potsdam) se svými překrásnými zámky a zahradami (Sanssouci, Neuer Garten, Babelsberg, Sacrow, Hohenzollernbauten, Glienicke atd.). Postupim ke dni 31.12.1999 měla 128.983 obyvatel.
 
Spolková země Braniborsko se z větší části kryje v hrubých rysech s historickým Braniborskem, až na tyto výjimky:
  A) Dnešní Braniborsko obsahuje navíc současnou německou část Dolní Lužice.
  B) Na druhé straně dnešní Braniborsko neobsahuje:
     B.1. Území na východ od Odry. Braniborská území na východ od řeky Odry byla někdejší Nová marka a dalších území na jih od ní. Tato území jsou od roku 1945 součástí Polska. 
     B.2. Západní území Braniborska, které se stalo součástí spolkové země Sasko-Anhalsko (Sachsen-Anhalt). Toto území je na západ od řeky Labe, tzv. Stará marka (Altmark), a na východním břehu Labe až k západnímu břehu řeky Havola (západní část Střední marky).
     B.3. Berlín, který už byl vyčleněn v roce 1920. Po druhé světové válce byl Berlín rozdělen na východní a západní Berlín. 
     B.3.1. Východní Berlín o rozloze 404km2 se stal hlavním městem východního Německa. 
     B.3.2. Západní Berlín o rozloze 480km2, který měl do sjednocení Německa 03.10.1990 zvláštní politický statut pod ochranou USA, Francie a Velké Británie, přičemž v ostatních věcech ho zastupovalo západní Německo a občané západního Berlína byli občany NSR (západního Německa).
 
Dnešní Berlín má statut spolkové země a vznikl 03.10.1990 sloučením východního a západního Berlína. Dnešní jednotný Berlín má rozlohu 884km2 a v roce 1998 měl 3,4 mil. obyvatel.
 
Braniborsko se stalo geopolitickým srdcem i někdejší Německé demokratické republiky (východní Německo), která vznikla dne 07.10.1949 o rozloze 108.333km2. Po znovusjednocení dne 03.10.1990 se stal Berlín v roce 1991 opět jednotným a hlavním městem Německa a Braniborsko geopolitickým centrem dnešního Německa, zatímco jeho ekonomické srdce je v Porýní.
 
Toto znovusjednocení Německa vzešlo ze západního Německa, kde vznikla dne 21.09.1949 Spolková republika Německo o rozloze 245.614km2. K Spolkové republice Německo byl připojen:
- Helgoland o rozloze 2,09 km2 dne 01.03.1952, 
- Sársko (Saarland) o rozloze 2.571km2 dne 01.01.1957 a 
- konečně dne 03.10.1990 Německá demokratická republika a západní Berlín. Tím byl současný územní vývoj Německa dovršen.

Nyní se však vrátím k tomu, kdo vytvořil nový úspěšný myšlenkový prostor, na němž vznikl moderní ekonomický zázrak Německa, k pruskému králi Fridrichu Vilémovi I. Bez pochopení jeho myšlenek nelze ani rozřešit jednoduchost německého ekonomického zázraku a chápat atmosféru jeho úspěchů. Mnozí lidé se snaží vysvětlovat úspěchy Německa z jiných důvodů, nebo raději od toho ustoupí s tím, že je to složitý problém a řešení hledají ve světě iracionality. Já osobně bych ho spíše chápal následovně.

Pro příklad bych zde použil konkrétně Hlučínsko, specifickou součást dnešní České republiky. V roce 1742, za vlády Marie Terezie (vládla 1740-1780), je v důsledku Vratislavského míru většina Slezska připojena k Prusku. Území na sever od řeky Opavy, jak Opavska tak Krnovska, se stává součástí Pruska a přestává být součástí Opavska a Krnovska.

V tomto severním území se udržel zčásti český národ i po dobu pruské, později německé, vlády. Dokonce většina území obývané touto populací byla dne 10.01.1920 připojena k Československu pod názvem Hlučínsko (316km2 a 40.000 Čechů). Zde bych se na chvilku zastavil u obyvatel Hlučínska, kteří v současnosti tvoří 0,5% populačně i územně České republiky (dále jen ČR). Lze zde dodnes vystopovat nižší zločinnost než u ostatní populace ČR, upravené obce, větší disciplínu a slušnost. Proč tomu je, lze najít v tom, že právě v letech 1742-1920 byli součástí Pruska a tudíž zde platilo pruské právo. Na pruské právo vzpomínají obyvatelé Hlučínska rádi. Teď odbočím, abych to vysvětlil.

Dnes v ČR platí právo, jenž ve své podstatě vzniklo za císaře a krále Františka I. (začátek 19.století, Habsburská monarchie). Vychází ze staré německé právní tradice a obsahuje takové právní pojmy, jenž jsou velmi volně definovatelné, uvedu příklady: běžné, podstatné, obvyklé, zvlášť zavrženihodné, řádné, přiměřené, nepřiměřené, závažné, společensky nebezpečné, přísné, podobné, větší než menší atd. Což v praxi znamená popření oddělení moci soudní a zákonodárné neboť soudce sám do jisté míry musí říci, co tyto pojmy představují.

Autor : ing. Vilém Vácha 🕔27.05.2003 📕16.504

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře