RF-4E Phantom II v německém letectvu

Autor : Martin Smíšek 🕔17.09.2003 📕15.160

Modernizace

Převahu vojsk Varšavské smlouvy v konveční výzbroji na konci sedmdesátých let nemohlo nechat Spolkové ministerstvo obrany bez povšimnutí. Všem jednotkám určeným pro potenciální válečné nasazení byla přiřazena tzv. druhotná role. Pro průzkumné eskadry AG 51 a AG 52 to znamenalo, že kromě průzkumných úkolů teď musí provádět i útoky proti pozemním cílům. Nejprve však muselo dojít k modifikaci stávajících RF-4E, protože ty doposud nemohly nosit žádnou ofenzivní a ani defenzivní výzbroj. Úpravy se rozběhly v listopadu 1979. Vnitřní podkřídlové závěsníky byly vybaveny adaptéry pro nesení 2 270 kg munice a potřebnou elektroinstalací. Na letoun tak mohly být navěšeny americké pumy Mk.82 Snakeye, francouzské Matra 25 ED nebo kontejnerové pumy britské výroby Huntington BL.755. Na zadní část vnitřních podkřídlových byly navíc namontovány výmetnice klamných cílů AN/ALE 40. Standardní náplň těchto výmetnic se skládala ze 60 patron dipólů a 30 patron světlic.

V polovině sedmdesátých let došlo k výměně starých radiolokačních výstražných přijímačů  AN/APR 36/37 za nové AN/ALR 46. Výkony AN/ALR 46 však nebyly příliš uspokojivé, a tak velení Luftwaffe vyžadovalo jeho zlepšení. Společnost MBB nakonec tento radiolokační výstražný přijímač nahradila typem AN/ALR 68(V)1 vyvinutým zvlášť pro německé letectvo. Během této modernizace došlo i k zabudování nouzové radiostanice XT-2000. V letech 1979–1982 navíc proběhla výměna průzkumných senzorů letadel. Infračervený průzkumný systém AN/AAS 18 nahradila infračervená kamera AN/AAD 5.

V druhé polovině osmdesátých let se začala plánovat další modernizace. Radiolokátor APQ-99 měl být nahrazen typem APQ-172. Předpokládala se integrace PLŘS AIM-9 Sidewinder a zavedení datové sběrnice MIL-STD-1553B. Navíc mělo dojít ke změně kamerového vybavení. Tyto plány však přerušilo sjednocování Německa a závazky plynoucí ze smlouvy 2 + 4. Spolkové ministerstvo obrany proto v roce 1991 zastavilo modernizační plány pro RF-4E a do začátku roku 1994 je vyřadilo ze stavu Luftwaffe.

         


McDonnell Douglas RF-4E Phantom II (35+36) jednotky AG 52 ve zkušební kamufláži před svým krytem na základně Leck

RF-4E z technického pohledu

RF-4E Phantom II vznikl jako exportní verze typu RF-4C. Základní konstrukce obou letounů je prakticky identická, oba stroje se liší jen v několika málo bodech. Trup, stejně jako výšková kormidla, byl kompletně převzat z RF-4C, sloty na křídlech pochází z F-4E. RF-4E, dále obdržel systém ofukování mezní vrstvy vestavěný v křídle, který zlepšuje letové vlastnosti při nízkých rychlostech. Několik změn také vykázalo fotografické vybavení a klimatizace. RF-4E je jako jeho předchůdce RF-4C vybaven šesti vnitřními trupovými palivovými nádržemi. Nejzásadnější změnu představovala výměna motorů J79-GE-15A obvyklých u varianty C za J79-GE-17A z verze F-4E.

Srdcem avioniky letounu RF-4E je radiolokátor Texas Instruments AN/APQ 99. Ten oproti svým tehdejším konkurentům vynikal vyšším rozlišením a větším dosahem. Radar osádky používaly především ke kontrole přízemního letu a k mapování zemského terénu. Výšku letounu nad zemí měří radiovýškoměr AN/APN 159. Mezi další důležitá avionická zařízení patří inerciální navigační systém AN/ASN 63 s vestavěným navigačním počítačem.

 


Pohonná jednotka General Electric J 79

Data a výsledky průzkumu se na plánovací štáby předávají pomocí zařízení AN/ARC 105. To umožňuje vyhodnotit získané informace bez zbytečné časové prodlevy. Pro komunikaci vzduch-vzduch nebo s vlastní pozemní letovou kontrolou slouží radiostanice ASQ 19. Ta je vybavena 20 stanicemi, na nichž jsou pro zjednodušení obsluhy předvoleny důležité frekvence. Během modernizací na konci sedmdesátých let získaly německé Phantomy nouzovou radiostanici XT-2000.

Optické senzory jsou instalovány na čtyřech místech v přídi. Na první pozici se nachází letecká kamera KS-87B, jež snímkuje šikmo dopředu a během letu může být pootočena do svislé polohy (tato pozice se využívá při nočních akcích). Kamera používá objektivy o ohniskové vzdálenosti 3 a 6 palců. V přídi Phantoma  je dále umístěna panoramatická kamera KA-56E. Na další pozici je instalována dvojice proti sobě skloněných kamer KS-87B pro snímkování ze středních a velkých výšek. Tyto kamery používají objektivy o ohniskové vzdálenosti 3 a 6 palců. K dispozici jsou i objektivy s ohnisky 12 a 18 palců, při jejich užití však může být namontována pouze jedna ze dvou kamer. Aby mohly průzkumné mise probíhat i v noci, jsou Phantomy vybaveny světlicemi, jejichž výmetnice jsou umístěny napravo a nalevo od kýlové plochy. Světlice dokáží vyprodukovat světlo o velikosti asi 2 milionů kandel a umožní tak zhotovit kvalitní fotografie až z výšky letu 1000 m. Dalším průzkumným systémem je infračervený senzor AN/AAS 18A umístěný v přídi letounu, který zachycuje tepelné vyzařování cílových objektů. Na získaném filmu jsou pak světlými nebo tmavými odstíny zachyceny teplotní rozdíly jednotlivých cílů, díky čemuž lze rozpoznat aktivitu nepřátelské pozemní techniky.
 


AN/UPD 6

Osádce je dále k dispozici elektronický průzkumný radarový systém AN/UPD 6 vyvinutý firmou Goodyear Aerospace Corporation. Dalším vývojem AN/UPD 6 vznikl typ AN/UPD 4 zamontovaný v plášti přídavné palivové nádrže „Royal Jet“. Tyto systémy snímají terén po stranách trasy letu a používají se buď v přízemním letu nebo ve výškách nad 10 000 m. Získané informace jsou pak technicky zpracovány na  základně a promítnuty na film.

Až do konce sedmdesátých let nemohly Phantomy nosit ofenzivní a ani defenzivní výzbroj. Jediné, co šlo na letouny zavěsit, byly rušící kontejnery AN/ALQ 101, jež pracují v kmitočtovém pásmu 2-20 GHz, a výmetnice klamných cílů ALE 38.

 


Typy nasazení

Vyřazení z německého letectva

Kvůli sjednocování Německa a důsledkům dohody 2 + 4 o rozsáhlém zmenšení bojové síly SRN došlo do roku 1994 k vyřazení letounů RF-4E z výzbroje Luftwaffe. Phantomy však neputovaly na šrotiště, ale k novým uživatelům, jimiž se stalo Řecko s Tureckem. Řecké letectvo celkem získalo 27 strojů, z toho sedm slouží jako zdroj náhradních dílů. Turecko dohromady obdrželo 46 Phantomů, 13 z nich bylo vyčleněno jako zdroj náhradních součástek. Jeden RF-4E zůstal v Německu a stal se z něho muzejní exponát.


RF-4E v Turecku


113. Filo Isik (Oheň), základna  Eskisehir


173. Filo Safak (Záblesk), základna Malatya/Erhaç


RF-4E v Řecku


348. MTA Matia (Oči), základna Lárisa

Prameny
1) Kolektiv: McDonnell F-4 Phantom - Spirit in the Skies, Westport, 2002
2) Davis, L.: F-4 Phantom II, Carrollton, 1984
3) Klein, A.: Luftwaffen Phantoms, Erlangen, 2001
4) Baugher, J.: Phantom with Luftwaffe, 1999  
5) Auge der Luftwaffe, BW-Flyer.de, 2001
6) Aufklärungsgeschwader 52, BW-Flyer.de, 2001
7) Aufklärungsgeschwader 52, BW-Flyer.de, 2008
8) Schweine im Weltraum, BW-Flyer.de, 2002
Autor : Martin Smíšek 🕔17.09.2003 📕15.160

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře